Na Sion

Den výletu: Ne 8.3.2020
Pro mě tedy platí, že zřícenina hradu se stane přitažlivějším výletnickým cílem, pokud mám o tom místě přečtenou nějakou knížku. Ty staré kameny pak ožívají. V tomto případě se jednalo o knihu Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad a vypravili jsme se na Sion - hrádek Jana Roháče z Dubé.
Byli jsme tady na Mapy.cz

Zřícenina hradu Sion leží kousek od Kutné Hory. Parkujeme v Malešově a hned se vydáváme na cestu. Je to vlastně první jarní výlet, zrovna začíná strašit koronáč.

Jdeme po naučné stezce husitských hejtmanů, ale nejdřív potkáváme  ceduli o mlýnech na říčce Vrchlici.
Na Vrchlici se nacházela celá řada vodních mlýnů, které se táhly od Kutné Hory až za Malešov směrem k Bahnu.  Celkem jich bylo asi dvacet. Některé z nich dodnes stojí, jiné jsou v rozvalinách, část jich zanikla s výstavbou přehrady na Vrchlici na přelomu 60. a 70. let 20. století.

• mlýn Dubina (Malešov č. 69)

Mlýn Dubina dostal jméno patrně podle dubového porostu. Nachází se nedaleko rybníka Prosíka. Je zmiňován již v letech 1540-50 jako mlýn "pod bojištěm". 

A blízko něj teď stojíme - už to ale asi není mlýn, ale nějaký soukromý objekt

Bitva u Malešova
byla jednou z nejkrvavějších bitev husitských válek. Jednalo se o bitvu husitů pod vedením hejtmana Jana Žižky proti spojeným vojskům umírněné kališnické šlechty, pražanů a katolické šlechty. Vojsko panské jednoty bylo katastrofálně rozbito. Prameny uvádějí 1200 - 1400 padlých, z toho na 300 pražských měšťanů. 

Rybník Prosík

Maxovna
Osada Maxovna byla založena roku 1798 Friedrichem Maximilianem Karlem svobodným pánem z Osteina.Obec vznikla na pastvinách. Ty byly rozděleny pro osm rodin, které si zde na vlastní náklad založily domy a pastviny byly zorány na pole. Za to odváděli poplatek do Malešova, ale byli zproštěni roboty. Název osady Maxovna je používán od roku 1854.
Podobně jako Maxovna byly založeny i osady Bedřichov 1799 a Karlov 1807. Zakladatelem Bedřichova byl Friedrich Karl Anton Ostein-Dalberg. Na pastvině Doubravě, která později získala jméno Karlov bylo založeno jediné číslo popisné - mlýn Karla Kuchyňky. Karlov je zároveň nejmladší založenou obcí na Kutnohorsku.

Pokračujeme směrem k Sionu

U Vrchlice

Docela divoké to tu je....

Reliéf Jana Roháče 

 

Stoupáme na hrad

Na hradě se nachází různorodé informační tabule s různorodým obsahem. A kdo ví, jak to všechno bylo?

Ta doba husitská - jak málo o ní vím -  je dost zamotaná.

Níže je obsah jedné z těch tabulí, která asi nejlépe souzní s "mou knihou". 

Tam je Hynce Ptáček z Pirkštejna vylíčen jako všeho schopný manipulátor a intrikán, který tak získává  majetek a vliv a hlavně se tím výborně baví.

Sion - hrad Jana Roháče z Dubé

V letech 1426 - 1437 jej nechal postavit (nebo přestavět z původního) bývalý táborský hejtman Jan Roháč z Dubé. Hrad byl stavěn jako pohodlné, malé venkovské sídlo pro správu původně církevního panství s vesnicemi Chlístovice, Chroustkov, Újezd, Všesoky a Miletice. V té době byl Jan Roháč hejtmanem čáslavského kraje a není o něm téměř zmínka. Byl zajat v bitvě u Lipan. Po propuštění se snažil udržet zbytek Sirotků a Táborů, ale koalice v čele s Táborem se rozpadla a přijala císaře Zikmunda za českého krále. Roháč znechucen situací odešel na svůj malý, tehdy ještě bezejmenný, nedostavěný hrádek, aby zde žil se svou velmi mladou asi pětadvacetiletou manželkou Eliškou z Kolovrat. Zřejmě potřeboval peníze na dostavbu, a proto prodal jeden ze svých dvou domů na Novém městě v Praze.
Této situace využil Hynce Ptáček z Pirkštejna, údajný Roháčův synovec, v té době nejvyšší hofmistr, mincmistr a zemský soudce, ke svým intrikám. 

Umírněná strana kališníků měla v úmyslu po Zikmundově smrti využít královnu Barboru a ve spojení s polskou větví Jagellovců ji postavit jako protistranu Albrechta Habsburského, Zikmundova zetě. Roháč zřejmě  nabídku přijal, neboť Zikmunda nenáviděl a peníze potřeboval. Dostal peněžní podporu od českých pánů a vyprovokoval Zikmunda, aby poslal Ptáčka k Sionu. Roháč zřejmě opověděl císaři nepřátelství a byl pak označen zemským škůdcem. 

Tehdy také dostal Roháčův hrádek jméno Sion. Roháč se odvolával k prvopočátkům husitského hnutí, kdy významná místa dostávala biblická jména.

Proč Sion? Celé údolí s kostelíkem a dnes s bývalým mlýnem se nazývalo Na Sioně. Dle pověsti zde v místech, co stojí kostel sv. Ondřeje nechal rozsypat hlínu z hory Sion u Jeruzaléma Janův prastrýc, nejvyšší zemský sudí Ondřej z Dubé. Také zde nechal z bývalé církevní tvrze postavit r. 1402 kostel.

Nově pojmenovaný hrad Sion posílila v březnu r. 1437 posádka utečenců z Hradce Králové vedená knězem Martinem Prostředkem, která obydlela planinu před hradem, obehnanou slovanskými valy.
Přes Roháčova přítele, polského šlechtice Vyška Račinského asi docházelo k domluvám mezi Ptáčkem a polskou stranou právě na Sioně. 

Ptáček psal Zikmundovi dopisy, ve kterých si stěžoval, že na dobytí hradu má malé vojsko a odpor obránců je velký. Zikmundovi však došla trpělivost a poslal k Sionu milence své manželky, ambiciozního uherského šlechtice Michala Orsága. Ptáčkovi nezbylo nic jiného, než se s Roháčem domluvit, aby hrad opustil i s posádkou. Nyní šlo o vše. Ptáčkovi o úřad, Roháčovi o život a majetek, Hradeckým a polské družině o život a královně o milence. K domluvě nedošlo a Ptáček začal útočit. Posádka vzdorovala čtyři až pět dnů, ale 6.září 1437 byl Sion dobyt.
Jan Roháč byl zajat a s asi šedesáti spolubojovníky byl odveden do Prahy. Byl těžce mučen a celá posádka hradu i s Vyškem Račinským byla dne 9. září popravena na šibenicích za Prahou. Dřevo bylo použito z krovů pro Týnský chrám, složených na Staroměstském náměstí. Roháč visel nejvýše na zlatém řetězu. Mladá Eliška z Kolovrat  zdědila dům v Praze s tím, že musí splatit všechny sluhy. Sionské panství bylo zkonfiskováno. Pozůstatky hradu dal v sedmdesátých letech devatenáctého století rozvalit majitel malešovského panství Dalberk.

První větší výzkum hradu byl v roce 1935 pod vedením archiváře spolku Vocel Tomáška. Odhalil části zdí, kde se našlo i několik lidských koster, na kterých byly známky zohavení (usekané nohy). Dále se našly části zbroje a keramiky. Vše je uloženo v depozitáři muzea v Kutné hoře. Až v roce 1961-4 provedl výzkum hradu Vojenský historický ústav vedený doktorkou Evou Jánskou a odkryl celý půdorys hradu tak, že se dal identifikovat charakter a účel jednotlivých budov. Pak byly všechny zdi přestavěny a zakonzervovány do dnešních dnů. Nálezy z této doby jsou uloženy ve Vojenském muzeu v Praze (kachle se znakem Jana Roháče, nástroje denní potřeby, části zbraní, prakové koule a dělostřelecké náboje). 

V r. 1937 se konaly velké oslavy k pětistému výročí dobytí hradu. Reliéf pod skalou od sochaře Vávry sem byl umístěn v r. 1940. Studna byla vykopána mezi skalní průrvou směrem k reliéfu v osmdesátých letech 19. stol. chlístovským hajným Ryšavým, ale byla znovu zasypána.

Z hradu mezi stromy vidíme trochu kostel sv. Ondřeje 

Pokračujeme ještě do Chlístovic, nejdřív stoupáme ke kostelu sv. Ondřeje.

Kostel sv. Ondřeje na Sioně
Původně gotický kostel s dřevěnou věží patřící k obranné stavbě, zřejmě tvrzi. Zakladatelem mohl být Ondřej z Dubé, nejvyšší zemský sudí krále Václava IV., který měl na uhléřskojanovicku své statky. Dle pověsti měl zakladatel Ondřej navštívit Palestinu, tam navštívit Šalamounův  chrám na hoře Sion, přivést svatou zem, rozsypat ji na místě dnešního kostela a nazvat toto místo Sionem. 

Zajímavá je i myšlenka, zda tento Ondřej z Dubé byl příbuzným Jana Roháče, pozdějšího majitele sionského panství.Před husitskými válkami bylo majetkem kanovníků pražské kapituly u sv. Víta. 

Na hlavním oltáři je zobrazeno ukřižování sv. Ondřeje na kříži ve tvaru X , přímluva ostatních svatých u Boha otce, aby byl přijat na nebesa.

V kostele v dřevěné věži bývaly 3 zvony. Malý umíráček je prý ten, co je dnes na zvoničce ve vsi proti bývalé škole. Dva větší zvony byly dílem kutnohorského zvonaře Ondřeje Ptáčka. Zachoval se jen jeden - Ondřej.
Byl ulit v roce 1509. Průměr zvonu je 103 cm a váží údajně 15q.

Do kostela se původně chodilo věží. Dnes je zde sakristie, místo pro přípravu kněze před mší svatou. Stropy v kostele jsou dřevěné, rovné a je možno je vidět průchodem, který sem vede z věže kostela. Ve věži jsou střílnová okénka a staré dřevěné schodiště vedoucí ke zvonu.

Ještě uděláme pár kroků do Chlístovic (první zmínka o Chlístovicích pochází z roku 1352)

Stojí tu zmenšená kopie šibenice, na které byl v Praze oběšen Jan Roháč.

Naproti hradu Sionu stojí nějaký katapult

Jak válčili husité?

Dobývání hradu bylo složitou a nákladnou záležitostí a to zejména z hlediska nákladů na obléhací stroje a děla. V písemných pramenech se někdy setkáváme s tvrzením, že hrad byl zcela vyvrácen či zbořen do základů.
Tak tomu je právě u Siona. Jak mohlo takové dobývání probíhat?
Hrady byly nejprve zbaveny dřevěných částí (vypálením). K tomu se používaly zápalné střely. Ve velkém množství se používaly střely z kuše nesoucí hořící smotek. Rovněž velké praky mohly do hradu vrhat trámy napuštěné hořlavinou, smolné věnce nebo soudky s hořlavinou. Cílem bylo připravit  obléhané o střechu nad hlavou. Některé hrady mohly být opatřeny nehořlavou střešní krytinou ( břidlice, tašky, prejzy). Šindelové nebo doškové střechy se chránily navlhčenými kůžemi. Na střechy se zaměřovaly především menší praky a děla, které nebyly schopné prorazit hradební zeď. Poté se přistupovalo k poboření brány na několika místech, zvláště v blízkosti vstupu a protržení obvodové hradby. K útoku na hradby  se používaly útočné věže. Tyto věže, stejně vysoké jako hradby hradu, se  při útoku přisunuly  k hradbám. Aby se ale dostaly k hradu, musel být alespoň částečně zasypán hradní příkop. Takové práce se prováděly pouze za příhodných povětrnostních podmínek, kdy bylo možné se skrýt za kouřovou clonu. A právě takový způsob dobývání Siona popisuje A.S. Piccolomini.
Obléhání vyžadovalo zablokování přístupových cest tak, aby se znemožnilo zásobování obránců hradu. Teprve pak se začal budovat obléhací tábor. Hrozil-li obléhatelům útok od spojenců obléhaných, musel být obléhací tábor dobře opevněn. K těmto účelům se zřizovaly valy, příkopy nebo celé systémy příkopů a valů. Kromě hlavního ležení stavěli obléhatelé palebná postavení pro obléhací stroje. Od počátku 15. století to platí i pro děla. Palebná postavení nebyla většinou součástí vlastních ležení, protože musela zaujmout nejvýhodnější  místo z hlediska ostřelování hradu děly nebo válečnými stroji. Byla většinou tvořena okopy na stranu proti hradu zajištěnými valem a jeho rozměry odpovídající ráži.
U Siona byly nalezeny tři obléhací pozice. V severní poloze se nachází velitelské stanoviště. Tato pozice je rovněž nejrozsáhlejší. zde, mimo dostřel hradních děl, se také nacházely boudy - zemnice, v nichž obléhatelé žili. Velitelská stanoviště byla většinou opatřena sklípkem a jinými zásobními a provozními objekty, které souvisely s organizací vojska.


Do Malešova se budeme vracet po druhé straně údolí Vrchlice kolem obce Polánka .

Malešov
Městys Malešov leží nad hlubokým údolím, které zatopila vodní nádrž Vrchlice vybudovaná v letech 1966-70 sloužící jako zdroj pitné vody.
 V současnosti pod něj spadají místní  části: Albrechtice, Maxovna, Polánka, Týniště.
Podle pověsti založil Malešov bohatý kutnohorský horník Maleš, který prý dal na tomto místě založit osadu pro uhlíře pálící uhlí ve zdejších lesích. První písemná zmínka z roku 1303 hovořící o Malešově jako o sídle Přibyslava z Malešova. Zdejší tvrz existovala snad již v 1. polovině 14. století a patrně nahradila starší sídlo. S její výstavbou je nejspíš spjato povýšení osady Malešov na městečko. O tomto povýšení hovoří privilegium císaře Karla IV. z roku 1360, kdy je Malešovu udělen týdenní trh.
Malešovská škola
O zdejší škole se dovídáme až v roce 1710 ze školní kroniky. V této době se v Malešově učilo střídavě v různých domech, tzv. "po číslech". V roce 1727 financoval stavbu jednotřícní školy Karel Jáchyma z Brédy. Po čase už ale jedna třída nestačila, proto byla škola postupně rozšířena až na pět tříd. Roku 1847 byla vystavěna zcela nová budova školy nákladem svobodného pána Karla z Dalberga.

Malešovská tvrz
Písemná zpráva o Malešově z roku 1359 vzpomíná také tvrz. Jejím jádrem byla mohutná obytná obdélníková věž  Ta zůstala dochována, sloužila jako sýpka.
Současný majitel tvrze usiluje o záchranu této památky. Od roku 2002 probíhají rekonstrukční práce. V průběku roku se zde koná několik akcí, během nichž je objekt zpřístupněn veřejnosti.

Věž tvrze je tady vzadu vlevo :)

Líp jsme se k tvrzi nedostali

Kostel sv. Václava v Malešově
se nachází   na východním konci horního náměstí. Na jeho místě stála původně kaple stejného zasvěcení, která v r. 1729 shořela. Kostel byl postaven v letech 1731-33. Varhany z r. 1730 pocházejí z kutnohorského chrámu sv. Bartoloměje. Ústředním motivem hlavního oltáře je obraz sv. Václana. Na bočních  brankách jsou namalovány postavy sv. Víta a sv. Ludmily.

Malešovská přátelská kočka

Ušli jsme asi 9 km.

V textu je čerpáno z tabulí naučné stezky.