Valečov a Obětní kámen

Den výletu: So 28.9.2024

Podzimní prohlídka zříceniny hradu Valečov a procházka k Obětnímu kameni

Šli jsme tudy: na Mapy.cz

Sedíme teď už několik dnů doma a pijeme spoustu čaje, jsme nastydlí. Tak mám čas napsat nahromaděné výlety. 
Možná přijdou i letní :)

V září jsme se vypravili prozkoumat zříceninu hradu Valečov. V minulosti jsme  několikrát byli na Drábských světničkách, ale na Valečov došlo poprvé až teď.

Zastavíme na parkovišti pod Valečovem v obci Boseň a vydáme se k hradu.

Je tady jeviště. To musí být hezký zážitek - představení pod hradem.

Cedule na skále je pamětní deska na Karla Hynka Máchu - v letech 1832-36 několikrát Valečov navštívil a  z různých stran si ho nakreslil. Byl to jeho oblíbený hrad.

Ke vstupenkám do hradu dostaneme také několik stránek informací, abychom se mohli po hradě sami provázet. Dále je pár úryvků:

Valečov  - první písemná zmínka o majitelích pochází z let 1316-1318. Vladykové Valečovští Bernard a Bartoš se na počátku husitských válek přiklánějí na stranu Žižkovu. Od roku 1431 vládne na Valečovu vdova po Bartošovi Machna se svými dětmi.  Nejvýznamnějším členem rodiny byl Vaněk - v r. 1452 byl jmenován nejvyšším podkomořím (správcem) královských měst a působil na dvoře Jiřího z Poděbrad. Pohromou pro hrad se stal r. 1439, kdy se ho zradou zmocnil Jindřich z Vartenberka. Hrad dobyl, vypálil a paní Machnu i s dětmi odvlekl na Děčín, kde je věznil  až do roku 1441. Paní Machna mu pak pod nátlakem přenechala hrad i s panstvím.

Na počátku 17. století přestal hrad sloužit jako opevněné sídlo, sloužila tu jen panská a úřednická  správa. Hrad již nebyl udržován a na počátku 18. století byl definitivně opuštěn. Po zbývající dvě století se hrad stává zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele okolních obcí a postupně se mění ve zříceninu. Ta je již od 19. století častým cílem turistů, včetně Karla Hynka Máchy, který hrad několikrát navštívil a jeho kresby se dochovaly.

Celý hrad jsme prolezli. Cesta je jednosměrná.

V chatce pod námi se prodávají vstupenky a také občerstvení

V dálce se rýsuje Bezděz

Ty průhledy ven si nemohu odpustit 

Východ z prohlídky

V roce 1903 byl v Mnichově Hradišti založen Klub českých turistů, který měl velký zájem získat starou zříceninu. Majitel Josef Arnošt z Valdštejna byl k tomu vstřícný a klubu hrad bezúplatně postoupil. Odevzdal jej však až Waldstein v r. 1914.

První záchranné práce proběhly nákladem Klubu českých turistů v letech 1914-1933 na zabezpečení zdiva a zbudování cihlových  schodišť. Na nádvoří byla postavena bouda pro průvodce. Byl zde kastelán a v dřevěném domku se nabízelo občerstvení a suvenýry - jako i teď. Během války a za komunistů hrad zase chátral. V r. 1990 byl obnoven KČT, ale v Mnichově Hradišti se rozpadl. Až v r. 1994 získává za 300 000,- hrad obec Boseň, která o hrad nyní pečuje a zvelebuje ho. 

Snažíme se hrad trochu obejít

Součástí hradního areálu byl aké hospodářský dvůr a opevněné tábořiště - zimoviště vojska. 

Do skály byly vytesány sklady, kůlny a vězení. Opevněné tábořiště tvoří 57 světniček nebo jejich zbytků. Z toho bylo 26 obyvatelných, zbylé sloužily jako pekárna, dehtárna, kovárna, chlévy. 

Po opuštění hradu se světni stávají domovem chudiny. Poslední obyvatelé skalních bytů byli násilně vystěhováni v roce 1892 a přesídleni do okolních obcí.

Tady je vězení a hladomorna

Hrad se nám moc líbil. 

Dali jsme si ale ještě jeden cíl - podívat se na Obětní kámen. Tak jdeme.

Jen občas potkáme živáčka

Kravičky lesní

Už jsme u kamene

Ale tohle je on

Obětní kámen má tvar mísy nebo křesla se žlábkem na odtékání krve. Podle některých pramenů se zde opravdu konaly obětní rituály. Brrrr....

Vracíme se zpátky a cestou trochu zmokneme.

A ještě loučící pohled naValečov od parkoviště.

Ušli jsme asi 6 km.