Po okolí - Klánovický les a Tuklaty

Dny procházek: jaro a  So 25.4.2020


Chodíme na procházky, ale někdy se i jen tak projíždíme autem po okolí....lenoši jsme...

Byli jsme tady na Mapy.cz



















Klánovickým lesem se procházíme často, většinou ve všední den a po vedlejších cestách.
Les se teď krásně zelená.

Vyjeli jsme si také kousek autem - do Tuklat. Stojí to tam za prohlídku. Cestou nás potěšilo, jak vedle silnic mezi vesničkami přibývají cyklostezky, vlastně jsou to cesty i pro pěšáky....

A už jsme uprostřed Tuklat.

Věž je zbytek středověké gotické tvrze. 
Tvrz zde stávala od počátku 14. století a byla obehnána hradbami (dnes zeď kolem farské zahrady). Od r. 1396 byl vlastníkem Jindřich Pusch z Cách (Aachen), strýc Prokopa Velikého. Husitský vojevůdce zde býval často na návštěvě. Z oken věže sledovali oheň bitvy u Lipan dne 30.5.1434. Pověst říká, že zde Prokop hledal záchranu. Byl však nedaleko vsi na pozemku "Ve Zlinech" (za stanicí ČD) svými pronásledovateli dostižen, přinucen k pokleku a k poslední modlitbě. Odtud pochází dřívější název obce TUKLEKY (původní název byl Havraň).
Nedávno jsem četla knihu Paměti krále Jiříka z Poděbrad (trochu fikce a dost těžké čtení) a tam dopadl Prokop Holý podstatně lépe - Hynce Ptáček z Pirkštejna ho propustil, nechal uprchnout, zřejmě ho obdivoval jako muže podobného ražení a velkých schopností...

Věž byla r. 1699 opravena. Další oprava r. 1870, kdy byla dána celá nová střecha včetně krovu za 634 zlatých. Složily se 4 přifařené obce. Ve vsi žilo 376 lidí. 
Poslední oprava r. 1992 nákladem 180 000 Kč. Nová měděná střecha, nová okna a dveře, nová fasáda.
V r. 1995 bylo obnoveno dřevěné schodiště.
Věž sloužila od nepaměti jako zvonice. Zvonilo se poledne, klekání a o pohřbech. Dva mohutné zvony jsou ze 16. a 17. století  a váží 1700 a 700 kg. Třetí byl odebrán za 1. světové války.
Dne 1. ledna 1996 se po dlouhé přestávce - asi 40 let  - opět rozezněl hlas zvonů.
Ve vsi žije 502 lidí.
J.Š. 1996
(z ručně psaného papíru na dveřích věže)

Socha sv. Jana Nepomuckého
Svatý Jan Nepomucký byl v době baroka považován za jednoho z hlavních přímluvců a patronů, ochránců místní komunity. Vrcholně barokní pískovcová socha tohoto světce, umístěná mezi farou a zvonicí, byla postavena roku 1743 z iniciativy místního faráře P. Václava Pečeného jako dík za vypuzení bavorských a francouzských vojáků ze země v době Války o dědictví rakouské.  V r. 2011-12 bylo provedeno celkové restaurování sochy s podstavcem.

Sousoší Panny Marie Neposkvrněného Početí
Kvalitní barokní práce z roku 1717 (datováno chronogramem v čelní ploše dříku podstavce) je dílem pražského sochaře Jana Jiřího Šlanzovského. Sousoší představuje  ikonografický typ Immaculaty, neboli Panny Marie Neposkvrněného početí. Koule obtočená hadem, na níž Panna Marie stojí, zobrazuje zemi sužovanou zlem, které Panna symbolicky poráží gestem pozvednutí Ježíška s křížem. Není zcela jasné, je-li tímto zápasem míněna epidemie cholery, která tento kraj nejsilněji postihla roku 1713, nebo úspěšná rekatolizace  poddaných v téže době.
Nápis v kartuši na zadní straně dříku informuje o opravě z roku 1874, provedené nákladem statkáře Václava Hamtáka z Limuz. Jeho syn se zamiloval do chudé dívky, rozené Hoznauerové, avšak bohatí rodiče jejich sňatku nepřáli, což mělo za následek tragické vyústění: Václav svou milou i sebe zastřelil. Sebevrazi nesměli být tehdy pochováváni na hřbitově, a tak aby rodiče mohli svého syna pohřbít do rodinné hrobky, museli zaplatit opravu statue Panny Marie. Rozsah těchto oprav neznáme, neboť obecní i farní kronika o události, která je známá pouze z ústní tradice, mlčí. 
Oproti tomu prameny zmiňují mladší opravu z roku 1897, kdy byla socha při příležitosti primiční slavnosti syna zdejšího řídícího učitele obnovena a pozlacena. 
V roce 2012 došlo ke komplexnímu restaurování sloupu se sousoším. 

Bývalá fara v Tuklatech
Přirozenou dominantou obce Tuklaty je bývalá fara, kterou roku 1729  nechal vystavět farář Václav Pečený na místě starší stavby fary. Výstavbu spolufinancovala vévodkyně Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna, majitelka škvoreckého panství, jehož součástí Tuklaty bývaly. Jde o velmi hodnotný historický objekt.
Fara byla do r. 1953 obývaná místním farářem. Po jeho smrti byla využívaná různým způsobem, sloužila mimo jiné i jako sklad knih. I přes skutečnost, že je od r. 1958 chráněnou kulturní památkou, docházelo po toto období k jejímu silnému zanedbání, včetně devastace štukových výzdob či likvidace barokních kachlových kamen. Fara je od počátku 90. let ve vlastnictví obce Tuklaty. 

A sídlí zde Obecní úřad.

Svah pod zvonicí byl zpevněn a monokultura akátů je nahrazována původními stromy a keři.

Vešli jsme i na hřbitov a obešli kostel..

Kostel sv. Jana Křtitele
Barokní kostel zbudovaný po r. 1688 na místě zaniklé středověké svatyně, doložené v polovině 14. stol.
Zbytky původního kostela byly použity jako stavební materiál. Interiéru dominuje hlavní barokní oltář se sochami sv. Václava a sv. Ludmily z r. 1726 od Jana Jiřího Šlanzovského.

V textu je čerpáno z naučných cedulí v místě....