Z Jičína lipovou alejí k Valdštejnské lodžii a na Zebín

Den výletu: St 2.9.2020

Často jsme jeli někam dál na výlet kolem Jičína a míjeli jsme kopeček s bílou stavbičkou na vrcholku. Až uzrál čas se tam vypravit. Kopeček se jmenuje Zebín. A v Jičíně je toho k prozkoumání spousta.
Byli jsme tady na Mapy.cz

Parkujeme v Jičíně na začátku čtyřřadé lipové aleje. Je dlouhá asi 2km a dovede nás do čtvrti nebo obce Sedličky k Valdštejnské lodžii.

Jedním ze symbolů města Jičín je od roku 1634 Valdštejnova lipová alej, kterou nechal vysadit sám Albrecht z Valdštejna. Alej původně čítala 1140 stromů. V dnešní době jsou již v některých částech staré stromy postupně nahrazovány mladými. Lipová alej je součástí linie spojující Valdštejnskou lodžii v Libosadu s Valdickou bránou na Valdštejnově náměstí. 

Alej je od  roku 2008 obnovována. Při kácení starých nemocných stromů byl brán ohled na skutečnost, že v dutinách nachází útočiště kriticky ohrožený brouk páchník hnědý. 

Tady už vidíme Zebín

Na konci aleje odbočíme doleva a po chvilce stojíme pod kostelem Všech svatých

Nad kostelem stojí dřevěná zvonice

Jenom ji míjíme, hlavně nám vrtá hlavou, jestli se na kopec vůbec dostaneme. Jsme pořád za plotem.

Ale najednou jsou tu dvířka s cedulí Pozor ohradník a informací, že uvnitř ovečky spásají svahy Zebína. Cedule věří, že procházka vedle pasoucích se ovcí nám přinese radost. Tak i my věříme :)

Tahle skaliska jsou bývalý lom

Zebín je pozůstatkem třetihorní sopky. Spolu s řadou dalších sopek Českého ráje a Podkrkonoší tvoří oblast drobných rozptýlených vulkánků, která se označuje jako jičínské vulkanické pole. Tento malý vulkánek soptil před přiblitně 18 miliony let, ve stejné době jako nedaleké Trosky. Přes stejné stáří a velmi podobné chemické složení se však styl erupcí obou sopek výrazně odlišoval, což je dnes patrné na odlišných sopečných uloženinách obou vulkánů. Zatímco Trosky sedí na pískovcové plošině Hruboskalska, Zebín je situován v jičínské kotlině tvořené jílovci a slinovci. Díky dobré propustnosti pískovců byla Hruboskalská plošina odvodněná a erupce Trosek zde probíhala v suchém prostředí. Naproti tomu jílovce a slinovce v okolí Jičína vodu nepropouští a v období třerihor tu patrně vznikla krajina plná močálů a jezer. Erupce Zebína pak probíhala v prostředím bohatém na vodu. Voda způsobovala účinné rozdrobení vyvrhovaného sopečného materiálu. Na Troskách tedy najdeme větší úlomky sopečných strusek a bomby, ale Zebín tvoří hlavně drobnější sopečné úlomky (lapily).

Jak vznikal kužel Zebína
Vyvrhované sopečné úlomky se během erupce vršily do sopečného kužele, jehož je Zebín pozůstatkem. Ještě během sopečné aktivity však do těchto vyvrženin proniklo několik žil magmatu. Tyto žíly jsou jednak dobře patrné v opuštěném lomu, kde se bazanit - pevná vulkanická hornina vyplňující tyto žíly - dobýval pro stavební účely.

Cesta byla dosud pohodlná, ale najednou je z ní klouzavý neschůdný krpál. Vydrápali jsme se nahoru jen taktak a ještě se strachem, že na nás najednou vykoukne nějaký rozezlený beran. Myslela jsem na Děti z Bullerbynu a Pontuse. Ale nepotkali jsme na Zebíně ani jednu ovečku.

Konečně jsme nahoře

Ekumenická kaple Máří Magdalény na Zebíně je barokní kulturní památka, postavena kolem roku 1700

A překvapil nás kouzelný výhled

Na Jičín

a točíme se doprava.....

Tady v kopcích se skrývají  Prachovské skály 

Výhled na Trosky a Ještěd

Přiblíženě

Otáčíme se směrem na Krkonoše

Tady na obzoru už vykukují

Přiblíženě - Studniční hora, Sněžka a Růžová hora

za kaplí je lesík

A je vidět Valdštejnská lodžie

                                    

Lodžie a Sedličky

Dolů zkoušíme jinou cestu, je lepší a kdybychom to tušili, šli bychom tudy i nahoru. Ale zase slyšíme sem tam nějaký výstřel.  

Z mapy zjišťujeme, že je pod kopcem střelnice.

Dole zase procházíme vrátka ohradníku.

Vidíme Lodžii

a pohled zpátky k Zebínu

Jdeme si prohlédnout Valdštejnskou lodžii. 

Valdštejnská lodžie -  raně barokní památka postavená v letech 1627-1632 pro Albrechta z Valdštejna. V první polovině 17. st uskutečněn rozsáhlý projekt barokní komponované krajiny. Dílo Valdštejnových italských architektů se tu představuje jako geometrické spojení významných architektonických dominant pomocí krajinných os, které procházejí napříč Jičínskou kotlinou až ke svým úběžníkům na horizontu. Valdštejnská lodžie je jedním z uzlových míst této kompozice, v němž se protínají dvě krajinné osy. První, která spojuje vrch Veliš, centrum Jičína, nedostavěný kostel sv. Jakuba Většího, čtyřřadou lipovou alej, Valdštejnskou lodžii a kartuziánský klášter ve Valdicích, s druhou, která směřuje od kopce Zebína a průčelí vlastní lodžie  centrální osou zahrady a obory až k terénní vlně na jejím konci a dále ke kostelu v Robousích. Velkoryse pojatý areál lodžie s terasovitě členěnou zahradou a oborou založil Albrecht z Valdštejna kolem roku 1630 jako své reprezentativní sídlo za hradbami města. Stavba nebyla dokončena. V roce 1813 za svého pobytu v Jičíně lodžii opakovaně navštívil rakouský císař František I., v té době byl interiér částečně dokončen a upraven pro reprezentativní účely. Od roku 1989 provádí město Jičín rekonstrukci areálu s výraznou pomocí státu.

Více na https://valdstejnskalodzie.cz/

Park je rozdělen tratí

Na nádvoří je příjemná kavárna, chvíli tu nad dobrou kávou posedíme

Tohle je interaktivní budka věnovaná Albrechtovi z Valdštejna - skrývá se v ní spousta her a informací.

Vracíme se alejí zpět do Jičína. Na konci je vidět špička věže Valdické brány.

Projdeme Valdickou branou.

Kostel sv. Jakuba Většího

Valdštejnovo náměstí

Jen tak - pěkný domek

A už se vracíme k autu.

Jičín jsme vlastně vůbec neprozkoumali - více je tady:http://www.jicin.org/

Ušli jsme asi 7 km.

V textu je čerpáno z naučných tabulí při cestě.