pátek 4. září 2020

Z Říček na Potštejn a na Homol


Den výletu: Pá 26.6.2020

Opět má být deštivý den, tak vyrážíme za dalšími památkami. Nejdřív navštívíme Potštejn - zámecký park  a vystoupáme k hradu. Tady pod střechou přečkáme prudkou přeháňku a pak se přesuneme k dalšímu cíli - na poutní místo Homol.
Byli jsme tady:
Potštejn  a  Poutní místo Homol






První zastávka je u kostela v  Říčkách.

Obec Říčky patřila původně k farnosti Nebeská Rybná. Až v roce 1787 byl Říčkám povolen vlastní kněz. Obec neměla kostel, a proto zřídila během jednoho měsíce, dřevěnou velkou kapli. A v roce 1792 byl dokončen nový kamenný kostel Nejsvětější Trojice.


Potom už stavíme až v Potštejně u zámku. A jdeme do zámeckého parku.

V centru obce Potštejn se nalézá barokní zámek, který nechal postavit v letech 1749-55 hrabě Jan Ludvík Harbuval Chamaré. V zámku se konají prohlídky, ale je tu i hotel - výjimečné ubytování v zámeckých pokojích a zámecká cukrárna.

Z dalších významných šlechticů stojí za pozornost Antonín Jindřich Dobřenský, který se roku 1913 seznámil s Mary von Wenckheim, jez se později proslavila jako Mary Dobřenská. Tato dáma vedla pestrý společenský život. Angažoval se například v rámci Červeného kříže, pořádala koncerty, věnovala se grafologii,pořádala pravidelná páteční setkání různých zajímavých osobností. Především  však proslula jako štědrá mecenáška.

Rodina Dobřenských nakonec o zámek a celé panství přišla na základě Benešových dekretů. Později zde měl letní sídlo britský velvyslanec, po něm tu bylo školicí středisko ROH a pak postupně dva soukromí majitelé. Každý z nich se přitom dostal do finančních potíží a stavba, kterou ručili, tudíž propadla bance. Proto objekt pustl a to až do roku 2004, kdy jej koupila rodina Nováčkova. Ti památku opravili a  o dva roky později se otevřela veřejnosti a od té doby je zámek možné navštívit.





Z parku je pěkný výhled na kostel sv. Vavřince. Od kostela vede Křížová cesta až na nádvoří hradu Potštejn.








Kromě zámku Potštejn stojí na kopci nad obcí ještě hrad Potštejn. 


Tak se k němu vydáváme - přes městečko.


Jdeme alejí podél  Divoké Orllice.

Stromořadí lip (116 stromů) v kombinaci se stromořadím kaštanů-jírovců (31 stromů) bylo vyhlášeno za památné stromy rozhodnutím MÚ ve Vamberku 19.3.1999.

Obvod kmene nejstarší lípy je 500 cm, mezi lípami jsou i slabší jedinci kolem 100 cm, odhadovaná výška lip je až 30m, jírovce mají průměrný obvod kmene 187 cm a výšku 27 m

Odhadované stáří nejstarších stromů je 300 let




Odbočujeme po modré značce a stoupáme na hrad.

Tady nenápadně vykukuje kostel sv. Vavřince


Naučná stezka podává informace o středověkém obranném systému - fortifikaci ( = opevňování pro obranu)

Tady je, co mě zaujalo:

Středověk měl fortifikační systém velmi propracovaný od jednotlivých detailů, až po obranu celé země propojené informační sítí.
Naprosto zjednodušeně lze vysvětlit systém soustavou prstenců od pohraničních hvozdů, kde byly v době kolonizace stavěny větší - především výšinné hrady na ochranu obchodních stezek a průsmyků v horách proti vnějšímu nepříteli. Mezi těmito hrady vznikaly menší hrádky a tvrze.
Za prstencem pohraničních  hradů bylo pásmo měst, osad, opevněných kostelů, tvrzí. Ve vzdálenosti asi 20 - 50 km od dnešních hranic byl prstenec velkých hradů a měst. Ve vnitrozemí  byly převážně tvrze a menší hrady, až v okolí Prahy vznikaly hrady těžké. Tyto jednotlivé prvky fortifikace, prstence až po Prahu byly propojeny velmi dokonalým způsobem signalizace - vzájemně viditelných hlásek.

Potštejn, spolu s velikým územím pohraničních hvozdů, obývaných jen zřídka, vyměnil rod Drslaviců roku 1197 s králem Přemyslem Otakarem I, za své západočeské državy.  Král jim udělil léno (nájem) tohoto území, kde měli veliká práva, ale pochopitelně povinnosti. Právě zde vedla významná stezka  jak obchodní, tak i pro přístup nepřítele.
Na velmi strategicky výhodném kopci začal vznikat hrad, stejně tak jako další z družiny Drslaviců - bratři, strýcové, bratranci začali stavět další hrady a dvorce v celém lenním území a dávali jim mnohdy jména podle míst v bývalém území  Plzeňska a Klatovska (Litice, Doudleby, Žampach apod.)
Pak vznikaly v podhradí osady, v okolí udělovali práva na vznik vesnic, městeček a území Českého království se upevňovalo.


Cestou potkáváme výklenkové kaple křížové cesty


A tohle zátiší....


Vstupujeme do hradních prostor








Do hradu jenom nakukujeme, přečkáme déšť pod stříškou u občerstvení a dáváme si malinovku.

Potštejnský hrad byl vybudován rodem Drslaviců - Oldřich se syny Půtou, Prockem, Břetislavem z Křimic v rámci kolonizace zdejšího území koncem 2. poloviny 13. století.

A ještě víc o obraně:

Středověk měl dokonale propracovanou soustavu signalizačních míst pro velmi rychlou výstrahu mezi jednotlivými hrady, městečky, tvrzemi od pomezních hvozdů až po Prahu ze všech stran království.

Hrady potřebovaly připravit osádku pro boj, rozdělit zbraně, nanosit obranný materiál na ochozy hradeb, bašt a věží ( kameny velké na házení z hradeb, malé do ručních praků, oštěpy, šípy, stíty atd.), nanosit zásoby vody na pití a hašení požárů, zajistit dostatek jídla pro všechny, ozbrojit i obyvatele z podhradí, kteří se utekli do hradu.

Osady bez opevnění se musely vyklidit od lidí, dobytka a dalších nejnutnějších věcí. Obyvatelé se ukryli v lesích nebo utekli do hradů či hrazených městeček, opevněných kostelů, tvrzí, měst.

Městečka, města,tvrze, opevněné kostely musely udělat v podstatě to samé jako hrady, jen jejich fortifikační podmínky nebyly většinou tak výrazné jako u hradů a následky dobytí byly hrozné, na dnešní podmínky přímo nelidské.

Na vrcholcích, které byly viditelné z hradů, ale i z městeček, tvrzí, byla síť hlásek, na nichž byly většinou dřevěné věže s ochozem a hranicí dřeva připravenou na rychlé zapálení v jakémkoliv počasí. Tak při přiblížení nepřítele byly tyto hranice rychle zapalovány - ve dne se na vrcholcích kopců objevovaly sloupy dýmu, v noci ohňová znamení. Tak byly informovány, varovány všechny prvky fortifikačního systému. Pochopitelně, že se okamžitě rozjeli poslové na koních, informovali sousedy, ale především jeli systémem štafety k centru země , ke králi na rychlé sestavení vojska k protiútoku.Ovšem, než dojeli poslové na koních do Prahy, již dávno tam byli varováni ohni z hlásek.





Dolů jdeme trochu jinou cestou, pod kopcem vidíme kostel sv. Vavřince zezadu


A za chvilku jsme na mostě přes Divokou Orlici a v kavárně naproti si vychutnáme malé espresso :)



Popojedeme pár kilometrů na jihozápad na Homol. Zase se schyluje k dešti. 


Poutní místo Homol
Celý komplex byl vybudován nákladem hraběnky Terezie Eleonory Ugartové, rozené ze Žďáru v letech 1692-6. Naprostým unikátem je kamenné schodiště stavěné tak, aby poutníci při výstupu ke kostelu zasvěcenému Panně Marii Sedmibolestné se mohli podle počtu schodů a odpočívadel modlit velký růženec se třemi zdrávasy vstupními a často celé schodiště vystoupali po kolenou a každý schod políbili. Schodiště se 153 schody a 16 odpočívadly, stavěné původně z pískovce a opuky lámanými v nedalekém Hájku, zdobilo do nedávna 10 velkých pískovcových soch, 14 andílků a 20 váz - vše v rokokovém stylu. Dnes je z výzdoby troska. Hlavní příčinou  je rozkrádání, které začalo hned po otevření hranic. Většina menších  soch andílků, váz a světců nenávratně zmizela. Dnes už je komplex zabezpečen a střežen. 


Sochy na dolním počátku schodiště - sv. Antonín Paduánský držící  Jezulátko a sv. Vincenc Paduánský s rukou na hlavě pacholete 


Stoupáme po schodišti  - několik soch tu ještě stojí...




Z vrcholu schodiště je možné spatřit Sněžku i Kunětickou horu. Původně zde zřejmě stála pouze dřevěná hláska začleněná do systému středověké signalizace.

Dneska daleko vidět není, ale i tak je vyhlídka hezká.




Kostel je obklopen hřbitovem. Naštěstí sem není přístupová cesta jen po schodišti. Hned jsme se šli podívat za kostel - je tam parkoviště.





Už zas začíná pršet.  Déšť jako takový mi zrovna nevadí, ale já se fakt bojím bouřky - tak zas honem dolů...





Homol se nám líbí, připomíná trochu Bom Jesus - kam jsme podnikli výlet z Porta.

V textu čerpáno z naučných tabulí v místě

12 komentářů:

  1. Krásné místo, i když bylo takové nevlídné počasí. nevím, jestli bych to všechno ušla, proto děkuji za parádní reportáž a inspiraci. Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Homol nás opravdu překvapila - vlastně nás k ní poslala paní v informacích v Potštejně.

      Vymazat
  2. Krásný výlet, poznala jsem další krásná místa, kde jsem nikdy nebyla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší :) Nás překvapilo, kolik zajímavostí kolem Orlických hor je...

      Vymazat
  3. Tak to byl nádherný výlet.Líbí se mi všechno.Zámek,hrad a zajímavé je to schodiště ke kostelu.Mám taková místa moc ráda.Děkuji za nádhernou reportáž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost! Nakonec jsme byli rádi, že byly i deštivé dny.

      Vymazat
  4. Krásný výlet. Od té doby, co jsem zažila prudkou bouřku v lese, mi déšť vůbec nevadí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Déšť mám docela ráda, zvlášť v létě. Ale bouřky, té se dost bojím...

      Vymazat
  5. Nádherná reportáž, krásný výlet, zajímavé a poutavé popsané. Děkuji za krásné čtení a úžasné fotografie pro mě neznámých míst. Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  6. Hrad Potštejn mám moc ráda. Při naší poslední návštěvě nás tam zastihl takový slejvák, že se i začátek prohlídky o nějakých 15 minut posunul. Poté se ale počasí uklidnilo a stálo to zato. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)