Betlém v přírodě - procházka v Prokopském údolí - 2016

Den procházky: So 2.1.2016
Betlém v Prokopském údolí jsem si pamatovala z blogu Jitky s Oskárkem.
Jesličky a spousta důmyslně provedených pohyblivých zvířátek se pěkně vyjímá na louce v ulici K Nové Vsi. Nevím, jestli je tu k vidění každý rok, a od kdy do kdy je na louce instalován. (asi od Štědrého dne do Tří králů). To je to dobrodružství :)
Od betlému jsme pak pokračovali Prokopským údolím a nakonec došli až na Smíchovské nádraží.
Byli jsme tady na Mapy.cz





Po výstupu z metra v Nových Butovicích jsme zas jednou ocenili mapy.cz v telefonu, zvlášť že to "modré kolečko" jsme my - účinná pomoc, jak se vymotat z betonové džungle. Tady už nám bylo hej!

Údolím vede naučná stezka a na cedulích bylo hodně zajímavostí, tak co mě zaujalo, si sem musím také zapsat. Třeba že mezi Řeporyjemi a Zlíchovem bývalo  v 19. století až 10 mlýnů.

Hemrovy skály 
Tato skála byla před 430 mil. let  součástí podmořské sopky, jejíž vrchol dosahoval pravděpodobně až k hladině.

Podivná břízka

A jsme tu - jesličky a  pěkně ozdobené borovice

Kravička kývá hlavou a oslík střihá ušima

Velbloud se tváří povzneseně

K zajíčkovi si můžeme přisednout a zatočit se

No, není to borec?

Když čápovi rozkýváme krk, tak pěkně klape zobákem. A na zádech má baťůžek.

Prasátko - no to je kasička!

Krtečka jsme museli uzdravit, aby uměl vykouknout z krtiny. Snad mu to vydrží.

Takového klovacího kosáka máme doma - malinkého:)

Když otočíme pejskovi packou, otevře tlamu.

Kocourek číhá na myšku

Lišák umí vykouknout z nory

Veverka se točí

Pak že nerostou!

Jsou tu ovečky

a nějaký krotký lev - jediná figurka, co se mi moc nelíbí..

Na větvích visí ozdoby a také nějaké krmení  pro zpěváčky

A na  to všechno shůry shlíží anděl

Jak jsme staří, dost jsme si tu vyhráli :)  Už se asi vracíme do dětství!  Ale dobrá práce :)

AKTUALIZACE ze dne 3.12. 2017: V dnešní Toulavé kameře na ČT1 byla o tomto betlému reportáž. A také rozhovor s jeho tvůrci - Rosyvkovými.

Jdeme dál.
Tady už je ulice Prokopské údolí.

a naproti pramen

A je tu také včelín a hmyzí hotel a naučná cedule ke včelaření.
Víte, že jedna včela za celý život vyprodukuje jednu lžičku medu?

Nad námi je ještě Butovické hradiště. Toto místo bylo osídleno už  v době 3000 let přnl.
Hradiště zaniklo na přelomu 9. a 10. st. zřejmě jako reakce na vzrůstající význam Pražského hradu. Dochoval se pouze val, rozdělující náhorní plošinu.

Přicházíme k bývalému koupališti, které prý vypadalo jak z Vančurova Rozmarného léta. Lidi se zde koupali ještě v šedesátých letech minulého století. Možná jsem tu byla :)

Vápencové skalní stěny díky svému uspořádání nebývale koncentrují sluneční záření - vápencová sklaní step s typickým rostlinstvem. Žije tu také ještěrka zelená.V horní části jsou dvě jeskyně.

Toto místo bylo inspirací Eduardu Štorchovi k sepsání Lovců mamutů.
A ještě v době nedávné sloužila jeskyně k bydlení. Za druhé sv. války zde žila rodina s malými dětmi.

Krmítkový keř

Cestou

nás provází Dalejský potok

a také trať

Míjíme Prokopský lom na těžbu vápence.

Nad lomem býval barokní kostelík sv. Prokopa postavený v 18 st. ,dole restaurace, z níž se pořádaly ke kostelíku poutě.
Sv.Prokop, světec a poustevník, pobýval nějaký čas v jeskyni v Dalejích . Zde prý sepsal
evangeliář, který se údajně dostal do Francie, kde na něj skládali přísahu francouzští králové.
Později se usídlil v jeskyni na svahu Sázavy, kde kolem jeho poustevny vznikla malá mnišská
osada jeho následovníků a na jejím místě roku 1032 Sázavský klášter, ve kterém se stal opatem.

V 19.st. se údolí stalo průmyslovým územím. Pod kostelem se začal rozrůstat lom. V r. 1890 byla
odstřelena prokopská jeskyně a kostel s křížem  se octl na srázu lomu.
V průběhu druhé sv. války v lomu Němci vybudovali  podzemní objekt, který po válce převzala naše
armáda, a ta jej využívá dodnes. Říká se, že podzemní komplex, který je zde vystavěn, je propojen
až s Pražským hradem.
Kostel sv. Prokopa byl, s odvoláním na statické poškození vlivem těžby, zbořen v šedesátých letech, současně zmizel i kříž.
Kříž byl na skále obnoven v roce 2003 při příležitosti  950. výročí úmrtí sv. Prokopa. Dnes stojí v místě, které je jihovýchodně od původního umístění.


U budovy občanského sdružení pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí je ohrada s ovcemi a kozami.

 A také dětské hřiště s dřevěnými hračkami - takovýmihle:

Doufám, že se tomu občanskému sdružení podaří údolí ochránit. Na obou koncích vyrostly už nějaké moderní haciendy, snad se to nebude rozrůstat.

Včas jsme odbočili k jezírku v  bývalém vápencovém lomu. Koncem 19. století - po zbourání městských hradeb v r. 1874 -  bylo třeba velké množství vápna na výstavbu Prahy. Těžba v tomto lomu byla ukončena v r. 1905, kdy po odstřelu pronikla na dno podzemní voda.
Toto místo sloužilo také často filmařům.
Vůbec jsem si neuvědomila, že scénka ve filmu Pelíšky: "Rozkaz zněl jasně: nesmí projet muž s koženou brašnou" byla odsud...

Na následujícím obrázku v pravém dolním rohu to vypadá jako pramen - pěkně se na to koukalo. Ale to je sem asi jen přivedena voda z potoka..

Dostali jsme ukrutánský hlad, tak jsme kousek od nádraží v Hlubočepích  našli Besední restauraci, kde jsme si dobře pochutnali. Navíc jsme si dali ještě kávičku a dortík. A to byla chyba. Tahle procházka stále ještě patří do série těch odtučňovacích. Takže jsme nemohli jít hned na vlak nebo nejbližší tramvaj. Museli jsme ještě něco našlapat.

Tuhle jsme sledovali nějaký pořad o protihlukových stěnách u kolejí, že stačí nízké..Tohle bude asi ono.. u nádraží Hlubočepy. To v Klánovicích stavějí po staru stěny vysoké, natřené svítivou jarní zelení.

Prošli jsme pod viaduktem Pražského Semmeringu - ten mám v plánu, chci se tudy projet.

Pokračovali jsme na Zlíchov a vystoupali jsme ještě ke kostelíčku sv. Filipa a Jakuba
Už nebylo dost světla, tak obrázek je v info z Wikipedie v odkazu.
A pak už rovnou na metro na Smíchovském nádraží.
Ušli jsme asi 8, 5 km.