V Poděbradech I.

Pá 10.1.2014
Původním záměrem byla procházka podél Labe směrem k soutoku s Cidlinou - tam, kde jsme v létě jezdili na kole. Ale lednové nízké sluníčko bylo opravdu nemilosrdné - opřelo se nám přímo do očí a řeklo tak: Čelem vzad a běžte prozkoumat to zajímavé zákoutí u mostu s kostelíčkem a jezírkem.
Byli jsme tady na Mapy.cz





Přecházíme Labe po lávce pro pěší přes plavební komoru a kolem hydroelektrárny.

Uděláme ještě odbočku ke koupališti Jezero, ale fotit  tam nešlo, bylo to zas proti sluníčku. Pak směřujeme přes louku

 k mostu.

Jedná se o inundační most z let 1830-1831. Inundační most slouží jako preventivní ochrana cesty před povodní. Pokud vede cesta v místě, kam se při povodni dostává voda (tzv. pásmo inundace – může jít například o proláklinu blízko řeky), mohla by být taková komunikace při povodni zatopena a proto nesjízdná. V takovém místě lze postavit most, který se při normálním stavu vody jeví jako zbytečný. V případě povodně však zůstane most i cesta nad vzdutou hladinou. Přitom není průtok vody natolik omezen jako u náspu. Poděbradský most má 19 pilířů a 20 oblouků. Na prvním pilíři jsou vyznačeny stavy  při největších povodních od vzniku mostu do současné doby.
A nám most umožňuje podejít pod ním na druhou stranu k jezírku. Nejdřív nás zaujme Sloup P. Marie Svatohorské. Byl postaven jako připomínka na odvrácené nebezpečí, které hrozilo městu v roce 1757, kdy po prohrané bitvě u Kolína procházela kolem města armáda poraženého pruského krále Fridricha

.
Jezírko se jmenuje Jordán. Je to pozůstatek velké labské tůně, do níž podle pověsti byli z trestu v koši ponořováni nepoctiví pekaři. Musíme ho obejít a prohlédnout všechny zajímavosti.

Kostel Nanebevzetí panny Marie, tzv. Havířský kostelík, stojí na místě bývalého popraviště, kde bylo roku 1496 popraveno 10 vůdců vzbouřených kutnohorských havířů. Na památku této smutné události zde byla postavena dřevěná kaple, nahrazená v polovině 17. století kamennou stavbou.

Dnešní podoba kostelíka je výsledkem novogotické přestavby. Autorem plastik na průčelí je sochař Bohuslav Schnirch mimo jiné i autor jezdecké sochy na náměstí.
Podle pověsti zkropila krev při popravě jednu z větví dubu a ta od té doby rodila žaludy připomínající tvarem bezhlavá těla v kápích. Dub zde rostl až do roku 1777 a několik jeho žaludů je dodnes uloženo v poděbradském muzeu.

Nedaleko kostelíka se nachází stará dřevěná zvonice, která vznikla pravděpodobně současně s kostelíkem,

a pískovcová studna J. A. Komenského – památka na zaniklý pramen železité vody. Od roku 1722 až do založení poděbradských uhličitých lázní v roce 1908 byl pramen využíván ve zde postavených malých lázních s několika kabinami.

Obcházíme jezírko dokola.

Rostou tu pozoruhodné vrbové útvary :) , které si vyžádají určitě ještě jednu jarní nebo letní návštěvu.

A už jsme zase u mostu a přes něj půjdeme do centra, ale o tom příště...

Text čerpán z odkazů na http://www.mesto-podebrady.cz/