pondělí 12. srpna 2019

Kolem Říčan s odbočkou do japonské zahrady

Den výletu: So 12.8.2017
Tenhle výlet je zapomenutý z r. 2017, ale chtěla bych ho mít zaznamenaný. Z Říčan kolem rybníků Marvánek, Rozpakov a Srnčí, s odbočkou k japonské zahradě a zase lesem ke koupališti Jureček.
Byli jsme tady na Mapy.cz










Parkujeme někde mezi domky - už si nepamatuji, sjedeme na náměstí, pak se
vymotáme z městečka a pokračujeme kolem rybníků Marvánek, Rozpakov a Srnčí






po naučné stezce Říčansko




a snažíme se správně odbočit k Aizen - japonské zahradě (ul. Thomayerova, Říčany).  Tu zahradu jsme si  našli jen tak koukáním na Mapy.cz.
Na naučné stezce není žádná cedule, kde odbočit. Ale díky mapě v telefonu -  cíl samozřejmě najdeme :)

Japonská zahrada se nám moc líbí.  Jen je trochu moc nová. Ale za to samozřejmě nemůže :)
Vůbec nikdo tu není. Krásný klid. A prostor pro focení. Škoda, že jen mobilem..












Pokračujeme dál lesem, po naučné stezce Říčansko. Tady je něco zajímavostí z naučných tabulí:


Rybníky
byly zakládány hlavně kvůli chovu ryb, ale měly i další význam. Lázeňský a Mlýnský rybník v Říčanech sloužily i k ochraně hradu, voda z Mlýnského rybníka poháněla mlýnské kolo.
Rybník Rozpakov, stejně jako vedlejší Srnčí rybník, byly postaveny roku 1989. Důvodem pro jejich vytvoření byl chov ryb a potřeba biologicky čištěné nádrže, která zlepší kvalitu vody přitékající do Marvánku.

Černokostelecká silnice - historie
Je jednou ze starých cest směřujících na Prahu. Proto po ní nejednou přešla vojska. Tak byl roku 1420 dobyt říčanský hrad husity, za třicetileté války Říčany vypálili Švédové v letech 1645 a 48. Městem prošli Prusové po bitvě u Štěrbohol roku 1757. Po Černokostelecké směřovali na bojiště u Kolína a opět roku 1866 po bitvě u Hradce Králové, kdy po stejné silnici táhli v opačném směru, aby se zmocnili hlavního města. Také na konci 2. světové války, v květnu 1945, se německá vojska snažila prorazit po této komunikaci z východu směrem na Prahu. Díky odporu našich povstalců v prostoru Vojkova však byli odraženi a průjezd jim byl dovolen teprve 8.května, ale už jen jako poražené armádě, ustupující bez jediného výstřelu na západ do amerického zajetí.

Jak Říčany k lesům přišly
Naučná stezka vede cestami napříč říčanským lesem. Komu les patřil a kdo se o něj staral? Zmínky o hajných v lesích východně od Říčan najdeme již  v 16 století. Hajní podléhali správě místních panství, která byla většinou Lichtenštejnská. Hajný musel při svém jmenování svému pánovi přísahat věrnost. Ještě  ve 30. letech 20. století vlastnilo město Říčany pouze kolem šesti hektarů lesních pozemků. Po realizaci  pozemkové reformy v roce 1937 získaly Říčany 176 hektarů lesa po Lichtenštejnech.

Ještě o lesech
Během 6. století n. l. přicházejí do našich zemí Slované. Dnešní území Říčanska leželo na východním okraji původního knížectví kmene Čechů a dále na východ se táhl pomezní hvozd, za nímž se rozkládalo knížectví zlické. Zbytky kdysi hlubokých lesů, jež obě knížectví oddělovaly, zůstaly mezi Říčany a Kostelcem nad Černými lesy. V 11. století zabíraly lesy 70% našeho území. Postupně se kvůli intenzivnímu využívání jejich plocha zmenšovala až na 25%. Teprve dekrety vydané Marií Terezií zamezily dalšímu úbytku. V současnosti tvoří lesy asi 33% území ČR.
Člověk lesní krajinu změnil. Přirozeně by většinu lesů na Říčansku tvořily smíšené porosty dubohabřin, někde doubrav. Takové porosty nacházíme jen místy.Od 18. století se začala prosazovat výsadba smrkových monokultur. Smrky rychle rostou, dobře se těží a jejich dřevo se dobře zpracovává.Od roku 2012 jsou lesy v majetku města Říčany prohlášeny za lesy zvláštního určení s převážně rekreační funkcí. To v praxi znamená, že zde těžba dřeva není prioritou a smrkové monokultury se postupně převedou na smíšené porosty.

Lýkožrout smrkový - lidově kůrovec
 je brouk, který působí největší škody ve smrkových porostech. Na jaře vyletí ze zimovišť pod kůrou a vyhledává poškozené, oslabené nebo poražené stromy. Sameček se zavrtá pod kůru a díky svým feromonům přiláká samičku, se kterou se spáří. Samička vyhlodá rovnou mateční chodbu a naklade vajíčka. Vylíhlé larvy pak vyhlodávají lýkem kolmo postavené chodbičky. Na jejich konci se zakuklí. Vzniká tak chrakteristická kresba. Lýko zajišťuje transport vody a živin ve stromě. Když je hodně poškozené, strom uschne. Zdravé smrky se dokáží bránit tak, že zalijí lýkožrouta pryskyřicí. K ochraně smrkových monokultur před lýkožroutem se používají feromonové lapače.

Václavka smrková
Ve smíšených lesích s přirozenou skladbou dřevin rozkládá václavka smrková pařezy a kořeny přestárlých stromů. V nepůvodních smrkových monokulturách napadá i kořeny a spodní části kmenů mladších stromů. Ty pak usychají, zastavuje se růst, narušuje se jejich  stabilita proti větru a nedokáží se bránit při napadení lýkožroutem. Přítomnost podhoubí poznáme podle lahvicovitě rozšířených bází kmene smrku.  Václavky patří mezi nejvíce dlouhověké a zaujímanou plochou nejrozměrnější organismy světa. Je známo podhoubí václavky smrkové, rozrostlé na ploše asi 9 km2 a staré tisíce let.

Lom
Nacházíme se u stěnového lomu, ve kterém se počátkem minulého století těžila říčanská žula. Horniny se skládají z minerálů, v případě žuly jsou to: křemen, živec a slída.
Kámen z tohoto lomu se stal součástí mnoha staveb v Říčanech a okolí.
Dodnes je činný velký jámový lom u obce Žernovka. Mimo jiné se tam vyrábějí dlažební kostky.



Jak projíždíme lesem, slyšíme dunění. Čím dál víc a hlasitěji. Po několika kilometrech přijíždíme ke zdroji.


Docela se divíme, že se tam hrnou i rodiče s dětmi v kočárku. To mi připadá k jejim ouškům dost hnusný. Asi proto mi to utkvělo v mé děravé paměti. Na fotce to totiž nemám.

Pokračujeme ke koupališti Jureček.







Ráda fotím místa bez lidí - ale teď je mi divné, že tam vůbec nikdo není . V srpnu...
Přitom -  funguje to tam - tady je radši odkaz :)
https://www.jurecek-ricany.cz/
Asi byli všichni na tom fesťáku...

Odsud se vydáváme už jen hledat auto, které po chvíli tápání nacházíme :)

Ujeli jsme asi 12 km.

V textu je čerpáno z tabulí NS Říčansko.

2 komentáře:

  1. Jé, to jsme tehdy ještě v Říčanech bydleli. :) Dost mi to tam chybí, už delší dobu přemýšlím, že si tam uděláme celodenní výlet, protože to okolí je tam prostě krásné. :) Hlavně na Jureček se budu muset jít podívat, tam jsem byla jenom jednou v zimě. Na Marvánek jsme oproti tomu chodili snad jednou týdně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme byly skoro sousedky :) Od nás je do Říčan jen 10 km.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)