Škvoreckou oborou do Úval aneb Včelí Králičina

Dny procházky: so 3.3. a ne 4.3.2018
Před  lety jsme chodívali posedět si na trávě k Výmole - u kamenného mostku -  a dál se procházeli travnatým údolím potoka až do Úval. Jenže potom tu vznikla usedlost a majitelé si svůj pozemek pochopitelně oplotili. Tím nám zmizela přístupová cesta a my jsme pak dlouho chodili do Úval jinudy. V sobotu jsme se jen tak procházeli Škvoreckou oborou a vzpomněli jsme si na tu pěknou cestu u Výmoly. Usedlost jsme obešli zadem  a  na louce u potoka jsme  objevili spoustu úlů. Tak to nám zase něco uniklo. Vedou tu vedle sebe dokonce 2 naučné stezky. Jedna je Škvorecká obora - Králičina. A druhá je Včelí.
Byli jsme tady na Mapy.cz


V sobotu jsme se pak už obrátili k domovu. Zima sice nebyla tak kruťácká jako před týdnem, ale my už  trochu promrzli.

Jdeme kolem té usedlosti, chovají tam pár ovcí s pěkně tlustými kožichy...

to je "naše" umělá hora. Vznikla při stavbě satelitu u sídliště.

Hned další den se vydáváme projít si tu "Včelí Králičinu" celou. Mráz je menší, ale jezírko na začátku Škvorecké obory je stále zamrzlé.

Stezka nás vede ke Květnické studánce

malý pramínek..

Zase obejdeme zadem usedlost. Ovce se pasou tentokrát u bazénu.

Za chvilku jsme na "včelí" louce.

Včelí  naučná stezka má cestou do Úval 10 panelů se spoustou informací - od složení včelího těla, jejich potravy, sběru pylu, nektaru, funkce žihadla, tvorby medu a vosku až po jejich vzájemnou komunikaci, rojení a úžasný způsob, jak přečkávají zimu. Tady je jen něco málo na ukázku:

• v zimních měsících se včelstvo seskupí do kulovitého zimního hroznu. V jeho centru je teploučko. Včely sedí v uličkách mezi plásty, postupně jedí medové zásoby a chvěním hrudních svalů vyrábějí teplo. Včely sedí těsně u sebe, aby teplo zbytečně neunikalo ven. Přibližně dvakrát za hodinu se včely vymění. Prokřehlé vlezou dovnitř, najedené a ohřáté jsou sloužit na povrch. jenom takto pospolu mohou včely zimu přežít. Ta včela, která z nějakého důvodu zimní hrozen opustí, prokřehne, znehybní a po čase uhyne.

• včely musí navštívit přes 10 miliónů květů, aby získaly 1kg medu

• Některé včely létavky sbírají vedle nektaru, medovice, pylu a vody také pryskyřičnou hmotu z výhonků a pupenů rostlin. Přimíchají ještě látky ze svého těla a mají propolis. Propolis má výrazné antibiotické a protizánětlivé účinky, zabraňuje rozmnožování bakterií, virů i plísní. Ty by jinak v teplém vlhkém včelím hnízdě měly nejlepší podmínky k životu a mohly by ohrožovat tisíce pospolu žijících včel. Včely proto vnitřní stěny a povrch všech předmětů v úlu natírají tenkou vrstvou propolisu. Také všechny skuliny si včely touto lepkavou látkou utěsní a česno, pokud je moc velké, propolisem zúží.

• Podle tělesných dispozic se včela stává mimo jiné i uklízečkou, kuchařkou, stavitelkou, topičkou, pátračkou, tanečnicí, nosičkou i strážkyní. 

• Včely dovedou sdělit polohu nalezeného zdroje potravy ostatním včelám taneční řečí. Předtím vyšlou po plástech vibrační signál, který svolá zájemce na taneční parket. Včelám v pozorování tanečků vůbec nevadí úplná tma. Mají různá čidla na celém těle, hlavně na tykadlech. Kruhovým tancem posílá pátračka včely na zdroj potravy, který není daleko, asi do sto metrů. Pokud je zdroj potravy dál, osmičkovou figurou tanečnice naznačí směr i vzdálenost. Kdyby při tom nedávala ochutnávky, nikam by se její sestry nevydaly.

Pod panely jsou občas ukázky úlů. 

Stezka nevede po levém travnatém břehu až do Úval. Po dřevěné lávce přejdeme na druhou stranu, ale ještě předtím je tu posezení u panelů obou naučných stezek :)

Zbytky zdiva v toku Výmoly na tomto místě upomínají na most, který zde stál od přelomu 18. a 19. století. Ještě dříve než most tu byla hráz rybníka. Rybník vzal za své při rozšiřování obory východním směrem.

Teď pokračujeme po druhém břehu

Starohorní tvrdé břidlice jsou dobře patrné na skalních výchozech na svazích údolí.

Obora byla zřízena tehdejšími majiteli škvoreckého panství, Lichtenštejny, na konci 17. století nebo na počátku 18. století, její rozloha však byla tehdy menší, než jak ji známe dnes. K rozšíření a přebudování obory v duchu romantismu došlo asi 100 let po jejím založení v souvislosti s výstavbou nového zámku ve Škvorci. Tehdy také vznikly v půli cesty mezi mostkem a pozůstatky hrádku Skara dvě starobyle vyhlížející věže a zeď byla upravena do nedokončeného cimbuří tak, aby to evokovalo zříceninu hradu, což zaujalo jak K. H. Máchu, tak F. A. Hebera, kteří si romantickou zříceninu neváhali nakreslit.

Vyšší věž sloužila velmi pravděpodobně jako vyhlídka či lovecká pozorovatelna. Z těchto věží se do dneška dochovaly pouze zbytky  zdiva na hřebenu kopce zdvihajícího se od břehu Výmoly.

Králičina je název zdejšího údolí říčky Výmoly. Pojmenování Králičina je odvozené od králičích nor,    které bývaly ve svahu pod zbytky hradu Skara, než bylo lučinaté údolí osázeno topoly a změnilo se v lužní les. Stejný název nesla i zdejší chatová trempská osada. 

Takže tady býval travnatý svah s králičími norami - Králičina.

Vystoupali jsme na místo, kde stával hrádek Skara.
Terénní nerovnosti jsou pozůstatky hrádku, jehož počátky se dle různých teorií předpokládají od 13. století do poloviny 14. století. Jednalo o nevelké opevněné sídlo. Jeho osudy lze především domýšlet. Určité domněnky by mohl potvrdit nebo vyvrátit archeologický průzkum, který ovšem dosud nebyl proveden. 

Většina zdiva hrádku byla  použita na začátku 18. století ke stavbě kamenné zdi Škvorecké obory, založené tehdejšími majiteli panství, Lichtenštejny.

Nějak jsem to návrší zapomněla důkladně zdokumentovat. Příležitostně to doplním :)

Přejdeme silnici a jsme v Úvalech.  Včelí stezka končí nebo spíš začíná u rybníku Fabrák.

Výmola je tu úplně zamrzlá. A na rybníku se vesele bruslí.

Na protějším břehu rybníka po dobu 58 let fungoval nejstarší průmyslový podnik Úval - cukrovar. Rybník založený Viktorem Riedelem  z Riedelsteinu kolem roku 1880 sloužil jako zásobárna vody pro potřeby fabriky. Akciový rolnický cukrovar v Úvalech se měl stavět roku 1870 původně v nedalekých Rostoklatech. Pro nestálý zdroj vody se však rolníci rozhodli k vybudování továrny na okraji Úval. Cukrovar byl postaven roku 1871. Činnost ukončil s finanční krizí v r. 1929.

Cestou po hrázi rybníka máme vyhlídku na viadukt Devět kanálů. Tady je více o něm.
Viadukt Devět kanálů
od roku 1844 překlenuje údolí potoka Výmoly na jedné z nejstarších železničních tratí Praha - Olomouc. Most z pískovcových a žulových kvádrů (dlouhý 135 m a vysoký 14 m) projektoval vrchní inženýr státní dráhy Jan Perner. Stavba byla zahájena 15.4.1844 a již 30.11. se do třetího oblouku ve směru od Prahy usazoval závěrečný klenák s pamětní schránkou. Stalo se tak za přítomnosti rakouských arcivévodů Štěpána Habsburgsko-Lotrinského a Ferdinanda Karla Rakousko-Těšínského, arcibiskupa Aloise Josefa Schrenka a za obrovské účasti veřejnosti. První rekonstrukce viaduktu proběhla roku 1935. Při rozšiřování trati o třetí kolej v rámci elektrifikace v letech 1953-54 byl po severním boku postaven identický viadukt z železobetonu o devíti obloucích. V rámci modernizace železničního koridoru provedla v letech 2014-2016 Správa železniční dopravní cesty rekonstrukci viaduktu. U této příležitosti byla 11.11.2015 starostou města Petrem Boreckým do třetího pilíře původního viaduktu směrem od Prahy uložena nová pamětní schránka. Od 4.4.2008 je viadukt zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek.

Vzpoura při stavbě viaduktu
Stavbu viaduktu poznamenala vzpoura. Její příčinou byly nízké platy a nekvalitní chléb, dodávaný tuklatským pekařem Jerusalémem. Rozhořčení dělníci v létě 1844 vyrabovali státní pokladnu v hostinci "U Bílého lva", čehož se stal svědkem ubytovací a přípřežní komisař Herfurt, který okamžitě sedl na koně a ujížděl do Brandýsa nad Labem pro vojenskou pomoc. dělníci mezitím vyrazili do Tuklat, kde Jerusalémovi vyházeli veškerou mouku a chléb na náves a hodlali nezbedného pekaře vymáchat v rybníce. Najednou přijeli brandýští dragouni, obklíčili Tuklaty, pochytali většinu vzbouřenců a zachránili pekaře. V potyčce utržilo několik vzbouřenců zranění a jeden zedník z Třebohostic byl zabit. Viníky čekal tříletý žalář. Na nádražní budově visela pamětní deska připomínající tuto událost.

My jdeme na náměstí posilnit se v Hospodě na dobrém místě. A taky jsme rádi, že chvíli posedíme. 

Zpátky se vracíme po druhé straně údolí. Tady má ještě  několik zastavení NS Škvorecká obora - Králičina.

Malá chatová osada  s ohradou - bývají tu v létě ovce nebo kozy.

Škvorecká obora

tvořila kdysi s Klánovickým lesem celistvý lesní porost, kterému se říkalo Vidrholec nebo Fidrholec. Vedla tudy důležitá obchodní stezka z Prahy na Moravu a hluboký hvozd skýtal živnou půdu pro všelijaké zloděje a loupežníky. Dokonce se zde v 17. století pohyboval i legendární loupežník Petrovský, který se dostal do povědomí díky známé pohádce "Zvířátka a Petrovští". Jeho banda se údajně zdržovala v pusté vsi Fidrholci. 

 Lichtenštejnové a škvorecké panství

 Lichtenštejnové, rod panující ve stejnojmenném knížectví mezi Rakouskem a Švýcarskem, patří mezi nejstarší šlechtické rodiny ve střední Evropě. První državy na našem území získali na jižní Moravě v polovině 13. století od krále Přemysla Otakara II. Rodový majetek postupně rozšiřovali, jak na Moravě, tak v Čechách.

Centrem jejich držav v Čechách byl Kostelec nad Černými lesy. Kostelecké, uhříněvské a škvorecké panství, majetek rodu Smiřických, zkonfiskovaný po Bílé Hoře, získali Lichtenštejnové v roce 1622 koupí od Albrechta z Valdštejna. Podrželi ho až do pozemkové reformy ve 20. letech minulého století, něco z něj dokonce i po ní až do vyvlastnění roku 1949, tedy více než 300 let. Součástí tohoto panství bylo jak město Úvaly, tak i všechny vesnice a městečka zde v okolí.

Cestou zpět už žádné fotky, ale u nás na sídlišti jsem ještě jednu udělala.  Snížené nájezdy na chodníky jsou fajn, ale tohle? A to je jen jeden z mnoha případů.... Někdy ta dráha vede rovnou do zdi.
Teď mě ale Jitka níže v komentáři upozornila, že to není nesmysl. Značení dovede slepého k obrubníku a křoví, podél něhož pak může pokračovat... 

Ušli jsme 11 km.

V textu je čerpáno z informačních tabulí naučných stezek.