Do Kytlice

Den výletu: So 2.8.2014
Kam letos na týden pojedeme, nám pomohlo vybrat Rajče. Moc se nám líbily krásné výhledy Igora-74 z vrcholků Lužických hor.
Usadili jsme proto tady na Mapy.cz








Kočičí BuRi (Bubáčka a Ritu) letos hlídala dcera D, už se vrátila domů - po dvou letech au-pairování i pracování v Anglii.
Penzion jsme si zamluvili v Kytlici.
Také bych mohla napsat v Kytlicích, což se používá častěji. Ale pan Gůgl mě ujistil, že obojí je správně. Tak my jsme tedy byli v Kytlici, protože mně se to tak líbí daleko víc:)
Na místo jsme dorazili asi o hodinu dřív a nechtěli jsme v penzionu rušit,  vydali jsme se raději trochu na průzkum. Strávili jsme přijemnou hodinku na hřbitově u kostela svatého Antonína Paduanského. Kostel se nám moc líbil.

Na hřbitově je pohřben Miroslav Horníček spolu se svou ženou Bělou a synem Janem.

Nápisy na kamenech:
"Blažen je věru člověk ten, jenž prožil plně celý den a v hloubi srdce šťasten byl. Ten může říci zítřku můj, buď, jaký chceš,dneska jsem žil."

A druhý jsem četla nejdřív vcelku:
"Živote nezdál ses jen jako bych procválal jaro na koni růžovém."
Přišel mi zvlášť zajímavý. Jako že život nebyl celý růžově a jarně bezstarostný, ale trochu ano. Jenže pak jsem našla zdroj toho textu:
Za píseň život jsem vyměnil, výbor z veršů S. A.Jesenina
živote, nezdál ses jen?
Jako bych procválal jaro
na koni růžovém.
A je to vlastně jinak.

Kousek dál na lavičce jsme našli housenku. Zkoušeli jsme, jestli jí chutná lipový list a ....chutnal.

Večer jsme se šli projít po okolí ještě jednou a uviděli takového fešáka.

A pak  - bouřka se objevila tak rychle, tentokrát nás Meteor v telefonu vůbec neochránil, přimáčkli jsme se pod stříšku ke stěně nejbližší stodoly a zmokli jen trochu.
Vůbec se tento týden aplikace na počasí nevyznamenaly - hlásily často déšť a bouřky, tak jsme si na špičaté kopce moc netroufli...A pak třeba celý den nepršelo. Stejně jsme si ale týden pěkně užili. Vylezli jsme sice jen na Klíč, ale pěkné výhledy jsme zažili i odjinud - to bude v dalších dílech:)