Je to báječné město pro lidi, co se rádi procházejí u vody. A to my jsme. Navíc tu mají i zvedací mosty.
Byli jsme tady na Mapy.cz
Postranní grachty, kde je větší klid, bychom procházeli pořád dokola. A obytné lodě se zahrádkami - prostě paráda. I když bydlet bych na lodi asi nechtěla, koukat se na ně bylo krásné. Překvapilo mě, co domů se viditelně naklání na stranu.
Tak tady je spousta obrázků kanálů bez ladu a skladu...
Některé domy jsou dost nakřivo |
Tady také - domy nakřivo :) |
Občas potkáváme také zvedací mosty
A když dojdeme až k řece Amstel, usadíme se na lavičce proti jednomu z nich. Budova vpravo je obrazárna Hermitage. A trpělivě most pozorujeme. Manžel je přesvědčen, že se otevře.
A opravdu!
Přecházíme řeku Amstel - na ní i nad ní je rušno
a dál podél kanálu až k dalšímu mostu. Ten je moderní, nevypadá nijak zajímavě, vede po něm větší silnice a jezdí tramvaje.
Ale když si loďka zamane,
most sklopí závory, rozpojí el. vedení a také se umí zvednout.
Ani jsem moc nefotila hlavní grachty - Herengracht, Kaizersgracht, Prinsengracht...Lemují je výstavní domy se známými štíty a je tu moc rušno a hlučno. K domu Anny Frankové na Prinsengrachtu č. 263 stála dlouhatánská fronta návštěvníků - aspoň 200metrů.
Ale kousek za rohem jsme objevili její sochu - docela osamělou.
Deník Anny Frankové jsem si přečetla poprvé až letos, když jsme se rozhodli pro Amstr. A ještě teď se mi občas vybaví, když nemůžu spát, jak hrozně to pokračovalo...
A když dojdeme až k řece Amstel, usadíme se na lavičce proti jednomu z nich. Budova vpravo je obrazárna Hermitage. A trpělivě most pozorujeme. Manžel je přesvědčen, že se otevře.
A opravdu!
Čekající zaplnili most
Přecházíme řeku Amstel - na ní i nad ní je rušno
jdeme k zvedacímu mostu, který jsme pozorovali
a dál podél kanálu až k dalšímu mostu. Ten je moderní, nevypadá nijak zajímavě, vede po něm větší silnice a jezdí tramvaje.
Ale když si loďka zamane,
most sklopí závory, rozpojí el. vedení a také se umí zvednout.
Ani jsem moc nefotila hlavní grachty - Herengracht, Kaizersgracht, Prinsengracht...Lemují je výstavní domy se známými štíty a je tu moc rušno a hlučno. K domu Anny Frankové na Prinsengrachtu č. 263 stála dlouhatánská fronta návštěvníků - aspoň 200metrů.
Ale kousek za rohem jsme objevili její sochu - docela osamělou.
Deník Anny Frankové jsem si přečetla poprvé až letos, když jsme se rozhodli pro Amstr. A ještě teď se mi občas vybaví, když nemůžu spát, jak hrozně to pokračovalo...
Já bych si ráda zkusila, aspoň na chvíli, bydlet na lodi :-)
OdpovědětVymazatto já moc ne :) Ale ráda na to koukám nebo třeba čtu - jako v Saturninovi :)
Vymazat