Festival Open House nabízí prohlídku běžně nepřístupných objektů. Letos jsme si vybrali 3 místa, vystát víc front bychom asi nevydrželi. Byla to:
- Umělecká zahrada (pod Nuselským mostem)
- Střecha Domu módy
- Petschkův palác
Umělecká Zahrada
Čiklova 1706/13a, 120 00 Praha 2-Nusle
Scházíme z Vyšehradu pod Nuselským mostem
Za První republiky zde byl Sochařský ateliér Novák. Předměty, které byly v zahradě vystaveny, bylo možné si objednat a zvolit materiál a velikost.
A ty předměty jsou tu i teď.
No, osobně by se mi líbil víc název Dekorativní zahrada.
Návštěvníků je tu spousta - bez lidí fotit nejde.
V dílně zpracovával Karel Novák také modely velkých figurálních návrhů, k jejichž zhotovení začal jako jeden z prvních sochařů u nás používat pantograf. ( přístroj z kloubových spojených tyčí, umožňující přenášení rozměrů ve zvětšeném nebo zmenšeném měřítku).
K významným zakázkám z té doby patří například:
- Husův pomník na Staroměstském náměstí (Ladislav Šaloun)
- Jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově (Bohumil Kafka)
- Radegast (Albín Polášek)
- socha prezidenta Wilsona (Albín Polášek)
- Vuk Karadžič (Harcourt Brace Jovanovich)
- Slavobrána u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa v Prazer (Ladislav Šaloun)
- Socha Vltavy (Josef Václav Pekárek)
Více o historii zahrady zde: https://www.umeleckazahrada.cz/historie
Novákův umělecký závod s označením Sochařství K. Novák působil až do roku 1949, kdy jej na krátkou dobu přebírá Výstavnictví Praha.
Později došlo bez jakékoliv řádné údržby k chátrání drobné zahradní architektury a k přemisťování sochařských děl jak státními institucemi, tak i soukromými osobami na různá místa v Praze a jinam. Zbývající díla pak byla fyzicky zcela likvidována a vršena do skládky popele a suti v areálu atelieru. Tak došlo k přemístění sochy Radegasta (dílo Albína Poláška, druhý originál). Známý Radegast, který byl darován k trvalému umístění v atelieru sochaře K. Nováka, se přemístil bez souhlasu do areálu zahrad ZOO Praha.
K úplné devastaci zahradního výstavního prostoru došlo výstavbou Nuselského mostu, kdy tyto prostory zabral státní podnik SSŽ Praha pro zařízení staveniště. Po plošné hrubé buldozerové úpravě větší části zahrady skončily trosky sochařských děl v betonových základech mostní konstrukce.
Více zde: https://www.umeleckazahrada.cz/historie/item/8-obdobi-devastace
Krátký film
Výtvarný genius loci kamenosochařské dílny Karla Nováka nezanikl ani po ukončení její činnosti. Po několika letech devastace, na jaře roku 1958 a po nezbytných stavebních úpravách ožilo bývalé sochařství znovu tvůrčím duchem a uměleckou tvorbou, tentokrát však filmovou. Na dlouhé třicetiletí, až do konce roku 1989 v jeho prostorách získalo domov jedno z pracovišť národního podniku Krátký film. Stalo se tak zásluhou syna sochaře Karla Nováka, který u Krátkého filmu pracoval jako řidič a na možnost využití otcova ateliéru upozornil filmaře hledající pro svou tvorbu další působiště.
Šedesátá léta se do československého filmu zapsala zlatým písmem. Ve studiu se v té době zrodil fenomén české animované produkce, technologie poloplastické loutky, která při zachování zdánlivé trojrozměrnosti umožňuje loutkám neomezenou pohybovou volnost. Plně se uplatňuje v jedné z nejznámějších animovaných minisérií, v příbězích dvou medvědích brášků od Kolína Pojďte pane, budeme si hrát (1965-67).
Od roku 1969 se Čiklovka plnila kresbami Josefa Lady - J. Kluge přivádí k životu kocoura Mikeše. Slavní medvědi od Kolína se dočkali dalších pokračování (1970-73) a po pohádce K.J. Erbena Jabloňová panna (1973) vzdal Břetislav Pojar hold Jiřímu Trnkovi adaptací jeho knížky Zahrada (1974-77)
Pod dohledem Václava Bedřicha vzniká další z četných večerníčků - O zvířátkách pana Krbce (1977-80) nebo Pojarova Dášeňka, čili život štěněte (1977-79).
Jeden z posledních filmů, který se v Nuslích natočil, byl ploškový film na motivy K. Čapka Zahradníkův rok (1987) Josefa Klugeho. Ten bohužel 18.března 1988 umírá, a tak další jeho připravovaný ladovský film zůstal nedokončen.
Po revoluci 89 byla zahrada zcela ponechána vandalům a rozmarům počasí.
Rekonstrukce celého areálu vznikla z popudu stavitele Ing. Vojtěcha Haluzy, který si v roce 1992 pronajal a o dva roky později od restituentů kamenosochaře Karla Nováka koupil dlouhý úzký pozemek s provizorní stavbou. V bývalé sochařské dílně zřídil sídlo své firmy Unistav, která v té době prováděla rekonstrukci nedalekého Divadla Na Fidlovačce. Stavitel Vojtěch Haluza ihned po koupi začal se systematickou obnovou nemovitosti. Ze suti se vynořovaly sochařské artefakty v různé fázi poškození. Velkou devastaci zahrady způsobila stavba Nuselského mostu.
Z poničeného areálu byly vyvezeny hromady suti, řadu nalezených děl bylo potřeba restaurovat nebo podle fotografií a původní receptury Karla Nováka znovu odlít do umělého kamene. Vojtěch Haluza měl naštěstí od dědiců k dispozici úplný fotografický seznam děl sochařského závodu Karla Nováka, který v dobách slávy podniku fungoval jako ceník pro zájemce.
Více o zahradě tady: https://www.umeleckazahrada.cz
Další zastávkou je
Střecha Domu módy
roh Václavského nám. a Krakovské ulice
Fronta postupuje pomalu. Musíme výtahem, který pojme jen 8 lidí.
Vlastně nejsme jediná fronta. Naproti před Primarkem stojí také spousta lidí - stále ještě :)
Konečně jsme ve výtahu. Pak procházíme nějakou kanceláří - kdo tu pracuje se má, aspoň pokud jde o vyhlídku. Ještě projdeme nějakou dílničkou a jsme na střeše.
To je vyhlídka :) na Václavák a muzeum
A teď se ještě točím na druhou stranu - na Pražský hrad
Více o Domu módy: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_m%C3%B3dy_(Praha)
Třetí prohlídkou je Petschkův palác
na rohu Politických vězňů a Washingtonovy ulice
Jedna z budov Ministerstva průmyslu a obchodu, zahraniční obchod. Původně byl postaven jako bankovní dům.
Sem jsme se chystali od roku 2018 - od prohlídky domu Drn - nového domu na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice. Drn se mi docela líbil, ale dost věcí mi tam připadalo jako "z nouze ctnost" , prostě že si zjednoduší práci a pak z toho dělají přednost. Tak jsme si chtěli prohlédnout také nějakou prvorepublikovou práci :)
Více o Petschkově paláci: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petschk%C5%AFv_pal%C3%A1c
Opět fronta, ale krátká.
Uvnitř je také model domu.
Pán, který nás provází, vypráví zajímavě o historii rodiny Petschků . Našla jsem podobné vyprávění zde: https://plus.rozhlas.cz/kdo-byli-petschkove-6580278
V paláci od počátku fungovala spousta vymožeností - klimatizace, páternostery, telefonní ústředna, tiskárna.
Tady je pozůstatek potrubní pošty
Maruško,to je tedy nádhera.Četla jsem o tom,ale to bych nezvládla.Tolik lidí a ještě tak vysoko výtahem.Jsem moc ráda,že jsem si všechno díky tobě mohla prohlédnout.Zážitek to musel být,líbí se mi všechno.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny
Děkuju. Nejvíc mám právě ráda výhledy z jindy nepřístupných míst:)
VymazatZajímavé .... a krásné fotky. Díky za fotoreportáž.
OdpovědětVymazatPřeji hezký podzim. Eva
Díky moc :)
VymazatMarie, udělám si čas a prohlédnu si pořádně tvůj blog. Zatím hola. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatHola :) Měj se hezky.
VymazatMaruško, zdravím. Tak to je paráda, prohlédnout si taková místa. Musel to být určitě krásný zážitek. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ještě obvykle chodíme na Noc kostelů a EHD - Dny evropského kulturního dědictví, ale letos nám vyšel jen Open House
VymazatMaru, to jste měli den plný zajímavostí. Moc hezky jsi to zdokumentovala. Ten trezor mě vrátil o dvacet let zpátky, do práce. Přesně takovou trezorovou místnost a další trezor vestavěný s těmi schránkami jsme měli v původní budově spořitelny. Pak se spořitelna přestěhovala do nové budovy a jak tato místnost slouží dnes, vůbec netuším. Trezorová místnost by se ani přestěhovat nedala, protože je ukotvená a opancéřovaná až do základů budovy. Každopádně to byla mistrovská práce, zdobená a ke každé schránce jiný pár klíčů. Tolik moje vzpomínky. Dnes už tam spořitelna není a nyní budova nefunguje ani jako jiná banka, ač byla pro tento účel stavěná. Děkuji za zajímavý článek. Měj se pěkně.
OdpovědětVymazatTo je zajímavé - co se asi s tou místností stalo? Mně se ty schránky právě moc líbily :)
VymazatMaruško, krásná reportáž z míst, která asi nikdy nenavštívím. Nejvíc se mi líbilo v zahradě pod Nuselským mostem, má pohnutou historii a je dobře, že se našel někdo, kdo to místo vzkřísil.
OdpovědětVymazatMěj se hezky.
Díky. Taky jsem moc ráda, že se o zahradu starají. Mají snad i dva zahradníky :)
VymazatZaujala mne hlavně ta zahrada pod Nuselským mostem. Vůbec jsem neměla tušení, že něco takového tam je.
OdpovědětVymazatV Open House byla zahrada poprvé. Předtím jsem o ní slyšela ještě, myslím v pořadu Z metropole:)
VymazatMaruško,děkuji za krásnou procházku do míst kam už bohužel nezavitam. Topolu je toto s přenádherným trezorem.👍
OdpovědětVymazatDíky moc, Marti. Jen neumím vyluštit, co je topolu...
VymazatSkvělá reportáž. Líbilo se mi všude. Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatDěkuju moc :)
VymazatTak to muselo být opravdu skvělé. Vůbec nevím, že je pod nuselákem tak krásná zahrada a pohled z Domu módy je zážitek. Ten bych si asi odepřela, přece jenom výška je výška a tady už je pořádná. Měj se moc hezky, zdravím 😊
OdpovědětVymazatDíky. Škoda, že ta zahrada není přístupná normálně..
VymazatČlověk neví, kam koukat dřív. Všechna tři místa jsou moc zajímavá. Děkuji za zajímavé fotografie. Krásné dny
OdpovědětVymazatDíky, to mě těší :)
Vymazat