Pokus s vyvezením Rity a Bubu na návštěvu a trochu nervózní výlet do Slaného.
Byli jsme tady na Mapy.cz
Když chceme opustit na pár dní byt, vyžaduje to součinnost našich dcer kvůli pečování o kočičí dvojku. Nikdo jiný je totiž hlídat nemůže.
Kočička Rita si musí ráno i večer dýchnout lék na astma.
Kocourek Bubu je sice zdravý jako řepa, zvědavý a průzkumnický, ale přijde-li k nám kdokoli cizí, Bubu zaleze pod postel a snad by tam zůstal navždy.
Tentokrát ale padl návrh, že bychom kočky mohli přivézt k dceři D. Rozhodli jsme se udělat nejdřív návštěvnický pokus - na jeden den a noc.
Naplánovali jsme si tedy, že kočky předáme a budeme dál pokračovat na výlet - zvolili jsme Slaný. A druhý den ráno si pro ně zas přijedeme.
Pokus vůbec nedopadl dobře.
Rita zřejmě definitivně nesnáší cestování autem - cestou se chudák poblinkala, počurala i no, prostě všechno.. A žalostně mňoukala, i když doma je tichounká. Taky je jinak úplně čistotná. Několikrát jsme cestou stavěli a snažili se Ritu vrátit do stavu, aby mohla na návštěvu. Ale stejně pak musela trochu do vany. Po tom všem trápení ale byla na návštěvě zase sama sebou a v pohodě. Jenže cesta zpět byla stejný horor.
Zato Bubu byl při cestě ve své přepravce potichu a vzorný, i když doma mňouká hodně - abychom vyskočili a házeli mu myšku nebo míček. Na návštěvě však zalezl pod postel a pak se přemístil do koupelny do skříňky pod umyvadlem. Dělal, že tam vůbec není a asi ani nic nejedl.
Navíc se projevily se ještě další provozní problémy - např. obtížné větrání a tak.
Pokus rozhodl - až pojedeme na dovču, holky se zase budou muset podělit o hlídání u nás. Pro kočky je to ideální. Ale dojíždění je teď k nám obtížné jak vlakem (práce na trati), tak autobusem (práce na silnici).
Na výletě ve Slaném jsme dost duchem nepřítomní, myslíme pořád na kočky...
Mohli jsme město i okolí prozkoumat daleko důkladněji a víc, ale aspoň něco.
První pozoruhodnost - kostel sv. Gotharda
Před kostelem most a u něj socha sv. Antotína Paduánského
Dříve tu stávala Pražská brána.
Po pravé straně vidíme Slánskou horu. Vede na ni naučná stezka a je tam jistě pěkná vyhlídka, ale nakonec jsme tam nešli.
ještě kostel z druhé strany
Stoupáme k Masarykovu náměstí a cestou vidíme Klášter bosých karmelitánů
Modletický dům
Přes Masarykovo náměstí míříme k infocentru, které je schované za Velvarskou bránou
V infocentru je příjemně, pohledy, letáčky a také sbírka slánek! Vitrín je tam spousta - tady jen ukázka.
Chvilku posedíme u kašny. Je to také pamětihodnost. Byla restaurována roku 2006, při příležitosti návštěvy čtyř prezidentů zemí visegrádské čtyřky. Tuto událost připomínají desky v jejích rozích. Jsou skoro setřené, ani obrázek se mi nepodařil.
Děláme malou procházku do uliček kolem náměstí. Našli jsme pěkný dvorek.
a budovu bývalé Okresní hospodářské záložny s barevnými freskami.
Jsme zpět na náměstí - u budovy radnice (asi bývalé) s věží vysokou 43 m.
pokračujeme kousek za roh k Židovské synagoze
a u ní přes hradby
zase vidíme Klášter bosých karmelitánů
Ani k němu jsme nešli. Byla to trochu ošizená prohlídka.
Poslední pohled při odjezdu - blížily se černé mraky, tak jsme uháněli k domovu.
Máš krásné kočičky, já mám přání jednu mít....jenže je tu stopstav na jakékoliv zvíře. Vždycky u babičky nějaká byla, celé prázdniny jsme je jako děti "tahaly" lezly za koťaty na půdu a kdykoliv se naskytla možnost přinést od někoho další (co si budeme povídat, všude jich bylo dost a lidi se rádi takhle zbavili nechtěných koťat), vzaly jsme ji babičce jako dárek. ....po pravdě nadšená nebyla, ale kočičáky měla ráda a zůstali.
OdpovědětVymazatJinak Slaným projíždím dost často, jezdíme kolem toho rybníčka, kde je nápis zákaz nasazování ryb :-) ...máš ho na jedné fotce. Ale silnice kolem Slaného, to je trochu horor, je to snad nejhorší kudy jezdím. Ty asfaltové vlny jsou fakt super. Jinak mne láká ta Slánská hora, koukala jsem na nějaké fotky a určitě stojí za prozkoumání.
To byla tedy úžasná babička - ta úvalská?
VymazatSlánskou horu beru jako rest, který ještě splníme - doufám...
to byla ona. Starala se spoustu jedlých i nejedlých zvířat, k tomu měla ohromnou zahradu a zahrádku, skalku, prostě byla pořád v jednom kalupu. K tomu hlídala mé dva bratrance, protože s tetou bydleli v jednom baráku. Ještě předtím hlídala mně a jednoho bráchu, než se odstěhovali. Každé prázdniny jsme tam jako děti trávily. Vím, že jsme jí zlobily tím, že jsme si každý večer natahaly všechna koťata, kočky i kocoury do postele, ochočovaly jsme si slepice, kačeny a králíky a čas od času se nám podařilo nějakou tu havěť ochočit tak, že za námi chodila až do baráku a zanechávala tam nevábnou stopu.
VymazatMoc ráda vzpomínám na její "hnusnou" polívku, kam dala všechnu zeleninu co měla na zahrádce a byla tak hustá, že v ní lžíce stála. (hnusná=hustá, jak říkal bratranec).
Na Slánskou horu bych taky chtěla, uvidím příští nebo nějaký další rok
To máš krásné letní vzpomínky! Lepší než moje na tábory od školní družiny...
VymazatI když to byl výlet jistě pěkný, tak chápu, že jste si ho moc neužili, když jste mysleli na kočičky.
OdpovědětVymazatJsou to holt kočky domácí, tak už je nebudeme převážet..
VymazatMáte nádherné kočičky. Obzvláště ta černá (to je kocourek?) mě chytá za srdce.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za krásnou procházku městem. Slaný často projíždím, ale nikdy jsem ho hlouběji nezkoumala. Musím napravit.
jj - Bubu je kocourek:) je hnědý, ale na fotkách vždycky vypadá černý.
Vymazat