Nedělní procházka v Černínské zahradě

Den procházky: ne 25.8.13
Černínská zahrada je otevřena veřejnosti v letním období denně o od 10 do 17h (do podzimu 2014 to bylo pouze o nedělích a svátcích). Vstupné se neplatí. Není nijak rozlehlá, ale hezká a stojí za průzkum. Barokní pavilon, kašny, hraniční kámen.
Kde jsme byli  - na Mapy.cz







Nám se první pokus o návštěvu 11.8. nepodařil. Ten den bylo hezky, byla neděle, ale cedule hlásila, že z technických důvodů je zavřeno. Asi to bylo kvůli nedávným bouřkám a vyvráceným stromům. Trochu jsem se bála, že bude zase navždy zavřeno, když už v paláci není kníže. Druhý pokus o návštěvu však vyšel.

Počasí tedy není vůbec ideální - je zataženo a ochladilo se. Vystupujeme z tramvaje na Pražském hradě a jdeme přes zahradu Na Baště. O ní bude pojednáno v dalším příspěvku.
Pak pokračujeme přes Hradčanské nám k Loretě. Zastavujeme u domu, kde žila Marcia Davenportová (spisovatelka a přítelkyně Jana Masaryka) a Alice Masaryková. Teď je tu však sídlo Zemanovců  a vykračuje si tu velký zrzavý kocour.

Dole na Loretánském náměstí naproti kapucínskému kostelu Panny Marie Andělské je otevřen vchod do Černínské zahrady.

Vcházíme a začíná mrholit.  Ale zase to má tu výhodu, že je  tu jen pár lidí a ti dokonce postupně odcházejí. A pak i mrholit přestává a my máme zahradu pro sebe.
V dolní části  vidíme barokní Kaňkův pavilon.

A hned u vchodu  je plánek

Mrzutostí je opravovaná fasáda stěny Černínského paláce, která míří do zahrady. To kazí fotodojem, tak je třeba se jí vyhýbat. Tady je pohled zpět ke vchodu  a na kapucínský kostelík.

Jdeme nejdřív do nové části zahrady, ale cestou stále vidíme přes zahradní výtvory na barokní pavilon. Někdy víc

A někdy méně

V nové části zahrady

si všimneme hraničního kamene z česko-bavorských hranic.

Ten byl do zahrady umístěn 16. 10. 1990, ale pochází z roku1766. Jako symbol otevření hranic ho dostal darem ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier.
Došli jsme k malé kašně s chrličem.

Líbily se mi tvarované koberce břečťanu kolem stromů 

a také kulatý platan - vzadu. Ten  ale ve skutečnosti vypadal mnohem mohutněji

Novou a starou část zahrady odděluje opuková zídka. Za keři vidíme kapucínský kostelík.

Došli jsme k baroknímu pavilonku - Kaňkově oranžerii.

Dovnitř se nedá jít, ale je tam vidět.

Od pavilónku

stoupáme ke kaskádové kašně

- moc se mi líbí

 a  úprava parku je také moc pěkná.

 I pohledy na kapucínský kostelík Panny Marie Andělské

a jak mezi parabolicky zastřiženými keři vykukuje špička Lorety.

A zpět pohled na pavilon

Nad kaskádovou kašnou je ještě větší bazén

tak ještě pohled přes celou zahradu na pavilon.

Odsud vypadá kapucínský kostelík jak na kopečku

A ještě pavilon

a pohled na bazén

A už jdeme ven

Více o zahradě a její historii
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%ADnsk%C3%A1_zahrada

Cestou zpět jsme znovu potkali toho důležitého kocoura, vracel se domů.

Potom jsme pokračovali přes jižní zahrady, bylo tam také příjemně volno - popis bude  v dalším pokračování.  Na Klárov jsme sestoupili klidnou ulicí Na Opyši (Opyš znamená ohon nebo ocas, čímž je míněn konec skalního ostrohu, na němž je vybudován Pražský hrad.)
Pak jsme šli pěšky až na Masaryčku a vláčkem domů. Hned po návratu přišel vytrvalý déšť - tak to jsme měli štěstí!

Ušli jsme asi 5,5 km.

Kde jsme byli  - na Mapy.cz

Den procházky: ne 25.8.13