čtvrtek 15. června 2017

Malostranské dvorky 2017


Den procházky: So 27.5. 2017
Byla to báječná akce!
Pořádaná Ondřejem Kobzou, pražským kavárníkem, který už také způsobil piána a šachy na ulici...
My jsme se těšili hlavně na dvorky jako takové - prošli jsme je všechny. Součástí akce byla však také výtvarná díla, koncerty, čtení i zpěv - z toho jsme pochytili jen něco. Ve dvorcích byla k dispozici brožurka s programem a měla v sobě i mapku! Festival trval dvě odpoledne - 27.-28.5. 12-19 hodin. Info jsem našla na Facebooku. Zpřístupněno bylo 15 dvorků.
Tady je první část tak, jak jsme dvorky procházeli.
Tady na Mapy.cz







  • Karmelitská 15


Dům, který sousedí s kostelem P. Marie Vítězné (t.j. kostel s Pražským Jezulátkem)


V průjezdu zaujala soška - asi také Jezulátko


Dům původně patřil řádu bosých karmelitánů. Ve zdi dvorku je kamenná profilovaná kašna z původní zahrady.


Vystaveny jsou zde černobílé figury  - jako šachové - a to se omlouvám, že jsem nezaznamenala autora ani název. Teď mi připadají také trochu jako postavy z Alenky v říši divů.





Ještě jdeme do sklepa. Ve sklepení se mají nacházet fragmenty přemyslovského opevnění.


A také je tu další exponát - tady jsme autora i popis - doslovně - zaznamenali:
Krápník Stalaktit u sv. Jezulátka - Jan Trejbal
nacházíme se na tomto místě přesně za hranou domu č.p.15 - již pod budovou kostela, který byl dne 21.července 1613 zasvěcen Nejsvětější trojici. Původně se těmito místy vcházelo do objektu chrámu, ve kterém minimálně od r. 1639 začíná malý Ježíšek - Pražské Jezulátko žehnat a jsou mu do dnešních časů připisována zázračná uzdravení.
Od doby fatimských zjevení (1917) si postupně odvykáme vnímat zázračné jevy kolem nás, dokud s nimi nejsme bezprostředně konfrontováni.
V minulém roce jsem náhodou při exkurzi se studenty fakulty architektury ČVUT nalezl v tomto sklepení před vámi nasvícený krápník - stalaktit ( z řeckého slova stalaktos - odkapávat), což je standardně sekundární krasový jev, který vzniká srážením rozpuštěného CaCO3 vlivem změny tlaku a teploty. Postupným odkapáváním vody a následným srážením začíná na stropní části vznikat nejprve vynoulenina, která se začíná prodlužovat a muhutnět.
Jeho vznik a existence není žádným pamětníkům z tohoto domu ani z okolí znám a v rámci karmelitánského areálu se nikde podobné jevy ani neobjevují. Po přesném odměření jsme dospěli k maximální délce od paty ke špičce krápníku přesně 188 mm.
Na letošní hlavní akci českého speleologického fóra (městys Sloup - duben 2017) byl tento exemplář představen a z odebraných vzorků bylo konstatováno, že se jedná o typ tzv. Koněpruské růžice, tvořené kalcitem, sintrem a opálem.
Závěrem celého textu je pouze konstatování, že odhadovaný přírůstek tohoto typu krápníku je přibližně do 2mm za rok, což po vynásobení ukazuje přibližně na vznik tohoto před vámi existujícího objektu na rok 1640.

No  - umělecká nadsázka :)
188:2=94 let
(fotku jsem si zas vypůjčila od manžela, mně to ve tmě moc nefotí...)





  • Tržiště 11,  č.p.367

Na přestavbě domu se podílel Ignác Alois Jan Nepomuk Palliardi. Kmotrem Palliardiho se stal jeden z nejznámějších barokních architektů, Kilián Ignác Dienzenhofer. Rodina Palliardiů přišla do Čech z Itálie. Žila v Praze několik generací, nejčastěji na Malé Straně.








Posezení u záchodků. Jestlipak je mají i v bytech?




  • Tržiště 13 - Vratislavský palác a jeho zahrada


Pojmenován podle Vratislavů z Mitrovic. V letech 1861-76 zde sídlilo Malostranské gymnázium a v     90. letech byl celý objekt důkladně opraven.




Shodou okolností jsme zde v budově, ale ne v zahradě, před pár dny byli - na výstavě Jana Honsy: Ze staré Prahy. V r. 1917 dokončil malíř cyklus perokreseb - svět pavlačových dvorků. Ta výstava se nám moc líbila a vrátím se k ní zvlášť. Teď byla výstava také přístupná a navíc ještě jedna - Jaromír99. Níže je poutač. Ale to nebyl náš šálek kávy, tak jsme ji pominuli...



Zahrada však byla nejkrásnější!



Dveře v rohu vedou na výstavu Jana Honsy


výhled na kostel sv. Mikuláše trochu kazí deštníky střešní kavárny  - ale naštěstí jsou oranžové

kostel, kde je sv. Jezulátko - P. Marie Vítězné 

fotit bez lidí skoro nešlo...













vrátka do Vrtbovské zahrady


  • Karmelitská 9 - dvorek kláštera Pražského Jezulátka


Sem jsme se vraceli před 14tou hodinou na koncert harfenistky Hany Hrachovinové.
Dvorek se nachází mezi kostelem Panny Marie Vítězné a přilehlým klášterem bosých karmelitánů ze 17. století. Kostel Pražského Jezulátka je místem setkávání lidí z celého světa. Kormě komunity bosých karmelitánů, která zde od 90.tých let 20. století po dvousetleté odmlce opět žije a působí, se v kostele a přilehlých prostorách kláštera pravidelně setkává několik různojazyčných společenství lidí žijících v Praze. Koná se tu  např. přednáškový cyklus Člověk v dialogu a další...
Přístup na dvorek vede přes kostel a pak přes běžně nepřístupné prostory kláštera.


Už se chodbou kláštera blížíme ke dvorku





Jak se dvorek zveleboval



Paní harfenistka byla velmi milá. Slyšeli jsme, jak ochotně odpovídá na všetečné otázky návštěvníků - Hrají na harfu i muži? Nevadí silnější prsty? A je to pravda - hrají. A ona sama teď učí jednoho jedenáctiletého chlapce.
Koncert byl moc pěkný - několik barokních a jedna moderní skladba. V okénku nahoře poslouchali i mniši.



Na provázku tu visí jako prádlo papíry s informacemi o klášteru i kostelu - tady částečně jsou:

Stavba luterského kostela Nejsvětější Trojice
Kostel je zčásti renesanční, zčásti raně barokní stavbou, kterou nechali postavit v letech 1611-1613 německy mluvící luteráni. Má podobu sálové baziliky římského typu. Byl zasvěcen Nejsvětější Trojici.
Po bitvě na Bílé hoře r. 1620, která znamenala vítězství císařské a katolické strany v českých zemích, předal císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů. 
V r. 1624 byl chrám zasvěcen Panně Marii Vítězné jako dík za vítězství na Bílé Hoře. - no tedy?
Dalším patronem kostela se stal sv. Antonín Paduánský.
Přestavba kostela a stavba kláštera
v letech 1636-1644 dostala budova dnešní podobu s průčelím a vchodem obráceným do hlavní ulice. Ke kostelu přiléhal na jižní straně rozsáhlý klášter bosých karmelitánů (v jehož budově nyní sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Roku 1669 byla dostavěna věž.
Bosí karmelitáni vybavili kostel oltáři od nejlepších dostupných umělců 17. a 18. století. Od r. 1641 byla v kostele natrvalo umístěna soška Pražského jezulátka.
Zrušení klástera
Dekretem císaře Josefa II. byl klášter v r. 1784 zrušen. 
Na přání pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka se do kostela po dvou stech letech vrátili bosí karmelitáni v r. 1993. Od té doby toto poutní místo, milované lidmi mnoha národů, znovu ožívá. Probíhají restaurátorské práce.

Pražské jezulátko
Soška Pražského Jezulátka - Ježíše zobrazeného jako dítě - pochází podle pramenů ze Španělska. Zde také byla soška zhotovena v druhé polovině 16. století nebo dříve. Je dřevěná, potažená látkou a voskem, vysoká 47 cm. Sošku Jezulátka přivezla ze  Španělska vévodkymě Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak darovala jako svatební dar své dceři Polyxeně z  Lobkovic. A ta ji po smrti svého manžela věnovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. 
V r. 2009 navštívil kostel papež Benedikt XVI. Ve svém proslovu uvedl, že Pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje  Boží blízkost a soucit. Pomodlil se za děti, které jsou obětí násilí a různých forem zneužívání, ale také za rozvrácené rodiny. Jako dar přinesl Jezulátku korunku.
Oblékání sošky
Oblékání sošky Jezulátka je starobylým zvykem a jedním z projevů úcty. Většina šatů jsou totiž dary věřících z vděčnosti. Jedny například osobně vyšila a věnovala císařovna Marie Terezie, ty jsou vystavené spolu s některými dalšími v muzeu v kostele.
Koruna a královské jablko mají ukazovat Ježíšovo božství a jeho královskou důstojnost. Barva šatů se řídí podle barvy liturgického období, nejčastěji jsou tedy zelené, bílé, červené nebo fialové.

Pokračování příště.....ještě zbývá 11 dvorků!

V textu bylo čerpáno z materiálů přítomných na akci, z brožurky Malostranské dvorky - program 2017, zdrojem je také FB stránka https://www.facebook.com/malostranskedvorky/

4 komentáře:

  1. Nádhera, nádhera a znovu nádhera! Skvělá akce, tohle je něco podle mého gusta. Miluju uličky, dvorky, průhledy okny, kouzelné pavlačové domy...Já na tom prostě úplně ujíždím, kochám se, obdivuju, má to pro mně jedinečné kouzlo. A jako perlička kostel Panny Marie Vítězné a Pražské Jezulátko. Když občas zavítám do Prahy, mé kroky vedou nejdřív tam a pak teprve všechno ostatní. Tento článek je pro mě absolutní bomba, srdce mi plesá blahem a nejraději bych se okamžitě rozjela směr Praha. Díky moc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Snad se z toho stane tradice a za rok jich třeba otevřou ještě víc.
      To by se Ti také líbily kresby Jana Honsy, výstava už skončila, ale tady je několik obrázků:
      https://www.zestareprahy.cz/

      Vymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)