pátek 8. února 2019

Z Nové Hůrky - hřebenovka kolem Polomu

Den výletu: Út 17.7. 2018
Nová Hůrka, kde bydlíme, je malá klidná osada, což se nám moc líbí.
Leží ve výšce 890 m n. m.
V 19. století zde stávala sklárna, brusírna zrcadel, mlýn, pila a žilo zde 228 obyvatel.
Dnešní výlet vede tudy na Mapy.cz














Stoupáme  přes bývalou Starou Hůrku na hřeben za vrchem Polomem (1295 m n. m.)







Odpočíváme chvíli v turistickém přístřešku Pod Polomem (1122 m n. m.), máme svačinku a na naše poměry se nebývale hodně socializujeme.
  • Přisedli si k nám totiž dva mlaďoši - kluk a dívka, s velkými batohy. Viděli jsme je už včera večer u jezera Laka. Nikdo jiný tam nebyl, tak nám utkvěli v paměti. Kvůli těm batohům jsme předpokládali, že u jezera přespali - romantika a  byl tam také takový vhodný přístřešek. Ale to se nesmí, tvářili se vyděšeně. A dozvěděli jsme se, že spali v tzv. nouzovém nocovišti Hůrka. Na takovém nocovišti ale není žádný přístřešek. Je to jen kládami ohrazený plácek, někdy je tam stůl a lavice, ale ne pod stříškou a poblíž u cesty je TOI TOI záchod. Taková nocoviště jsou po celé Šumavě, asi tak 20 km od sebe. A tahle dvojice tak procházela Šumavu od jednoho k druhému. Taky bychom šli - za mlada....
  • Další spolustolovník byl pán asi našeho věku, ale sportovec. Vyjel nahoru na kolečkových běžkách. Protože trénuje na Vasův běh. Nahoře ale běžky sundal, prý by cestu dolů jeho kolena nevydržela. A z batohu vytáhl skládací koloběžku, která měla dokonce diskovou brzdu. Prozkoumal  a pochválil i naše koloběžky a tady už jede dolů - hůlky od běžek má jako anténu :)


Zrovna tady začíná také Tetřeví naučná stezka, která vede až do Železné Rudy. Šli jsme podél ní jen kus, ale i tak jsme načerpali hodně tetřevích vědomostí. Tady je něco z nich:

Tetřev v Čechách v dávných dobách
tetřev žil na území Čech snad odjakživa. První zmínku o jeho výskytu u nás zaznamenal cordobský kupec a cestovatel Ibrahím ibn Jákůb již v polovině 10. století. V Evropě  uvádí čtyři slovanské krále. V říši jednoho z nich, Boleslavově, prý žije kur, který se jmenuje tetrá a jeho maso je výborné chuti. Křičí na vrcholu stromu a je ho slyšet dále než pět kilometrů. Prý je hezčí než páv.

Lov tetřeva, tetřev na víně...
Tetřev byl loven jako užitková pernatá zvěř a jeho maso bylo ceněno jako delikatesa, proto byl podáván při různých slavnostech a svátcích, zvláště o Velikonocích. Maso chutnalo jako bažantí, ale bylo tužší, proto se před tepelnou úpravou muselo ještě naložit na několik dní do vína. Někteří poddaní měli zvláštní povinnost - lovit tetřevy a odvádět je na příslušné panství. Tetřev byl někdy označován jako vysoká zvěř, aby se zdůraznila jeho výjimečnost mezi lovenými ptáky. Výjimečný byl i lov. Tetřev se nelovil jako ostatní pernatá zvěř nadháńkou, ale samostatně. Jeho populace neustále klesala. Na panství Vimperk byly v 16. století dokonce všechny slepice vybity.

V současnosti se uvádí v ČR počet kusů tetřeva do 280 kusů, většina z nich žije na Šumavě.

Tetřeví tok a život
Tetřeví námluvy neboli tok probíhají od března do začátku května na místech zvaných tokaniště. Jsou to většinou paseky, mýtiny nebo okraje lesů. Na tokaniště se při západu slunce slétne několik kohoutů a slepic. Tokání začíná časně ráno. Kohout začne se svou namlouvací písní, kterou několikrát opakuje. Při toku má zvednutá a roztažená ocasní pera ( tatrč), podobně jako páv. Také svou hlavu nese vznešeně vzpřímenou a otočenou. Mezi samci, kteří jsou v těsné blízkosti u sebe, dochází k častým střetům. Vlastní píseň tokajícího kohouta má podle myslivců čtyři fáze. Klepání, které přechází zrychlováním v trylek, následuje zvuk podobný otevření láhve či mlasknutí, tzv. výlusk, a píseń končí broušením. Při broušení, které zní jako broušení kosy brouskem a trvá dvě až tři vteřiny, kohout neslyší. Je to jednak způsobenou hlukem kohoutova hlasu, jednak asi také jeho touhou, ale hlavně, při současně přivřených očích a otevřeném zobáku, má tetřev konce dolních čelistí přitlačeny k bubínkům. Právě tento výpadek sluchu dal tetřevovi druhové jméno. A také se toto broušení stávalo kohoutovi osudovým, neboť bylo využíváno myslivci při lovu. Myslivec právě vždy při broušení přiskočil k tetřevovi o skok blíže, až byl nebohý pták na dostřel. Pak už se jistá ruka lovcova nemýlila.Tedy pokud kohouta nevarovala slepice.Takto vedený lov tetřeva byl taktickým a sportovním výkonem, adrenalinovým sportem. Tok většinou začíná v korunách stromů, později  kohout sleze na paseku a dojde k oplodnění slepice. Během páření převýší hladina testosteronu tetřeva stokrát svou normální hodnotu. Proto jsou tetřevi v období rozmnožování velmi agresivní. Někteří jedinci dokonce napadají lidi, kteří vstoupili na jejich území. 
Časově není začátek toku přesně omezený, většinou tetřev začíná s tokem na začátku března, poslední tok je jašně omezen posledním týdnem v květnu.

Tetřeví snůška a kuřata
Snůška byla pozorována v rozmezí 5.5.-18.6., počet vajec se pohyboval v rozmezí 6-10 kusů. jelikož samice sedí na vejcích až 28 dní, vylíhnou se první šumavská kuřata již 15. 6. Hnízdiště si tetřevi vybírají ve vysokých nadmořských výškách, tj. od 1000m do 1370m.

Pohyb a let tetřeva
Tetřev se většinou pohybuje po zemi. Létá jen na krátké vzdálenosti. Jeho daleko slyšitelný let působí naoko těžkopádně a neohrabaně, ale přitom je velmi obratný. Let může být složen z fáze "mávací" a z fáze klouzavého letu. Na stromě někdy hledá potravu, ale hlavně mu strom slouží ke spánku. Tetřev žijící v našich zeměpisných končinách na zimu neodlétá.

Mírně  stoupáme  po hřebeni a najednou se nám otevře vyhlídka na  Velký Javor (1456 m n. m.). Vzpomínáme, jak jsme na něj  kdysi, nedlouho po plyši, vystoupali - celá rodina, holkám bylo tak do 10ti let. Šli jsme z nádraží v Bavorské Železné Rudě. A nahoře jsme pak promokli skrz na skrz.




Následuje krátký sjezd a odbočujeme na cestu, která je označena jako dálnice nebo magistrála. Bohužel vede do mírného kopce, takže koloběžky zase většinou vedeme.
Ale o to víc vnímáme okolní přírodu. Uždibujeme lesní jahody.


Všímáme si podivných mutantů na zemi....brrr


A obdivujeme květiny




Konečně se silnička zlomí a my zas pomaloučku sjíždíme k hůřecké silnici  poblíž Gerlovy Hutě.
Podél silnice je nově vybudovaná cyklostezka, což je moc dobře. Neradi koloběžkujeme po silnici.
Když je otočím, vidím zase tu stavbu. Ráno z větší dálky od našeho penzionu, jsem si myslela, že je to nějaký lesní zámeček. Ale teď - už to poznávám - přece Pancíř!

přizůmovaný Pancíř

Cyklostezka podél silnice klesá a stoupá a klesá a stoupá až nás dovede do penzionu.
Ujeli / ušli jsme necelých 20 km.

V textu čerpáno z naučných cedulí u cesty.

2 komentáře:

  1. Ten výhled na Javor je odtamtud pěkný. My se na něj škrábali za šíleného vedra před 3 roky. A přejít Šumavu s krosnou na zádech přes ta nocoviště, to je pro mě pořád dost lákavé. Tak snad jednou, až se mi podaří malého udat babičkám na delší čas... Nebo až bude větší a dá si to s námi. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať to vyjde - nejlíp obojí :)
      My už to nedáme, ale třeba v příštím životě :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)