Jdeme z metra na Můstku přes most Legií k lanovce na Petřín, historie lanovky na Petřín, historie petřínské rozhledny, výstava staveb z Merkuru, pak ke Strahovskému klášteru, do klášterního pivovaru,dolů na Kampu,
modlící se muž = socha Harmonie, k Národnímu divadlu na tramvaj - ušli jsme asi 6 km.
Z metra na Můstku jdeme pěšky k lanovce na Petřín.
S odbočkou u Národního divadla, kde zaujala červená květinová socha od Any Tzarev z cyklu Láska a mír.
Lanovkou se líně necháme vyvézt až nahoru na Petřín.
Ve vestibulu horní stanice je výstavka o historii petřínské lanovky a také o lanovce a pohyblivém chodníku na Letnou.
Petřínská lanovka začala jezdit v r.1891 nejdříve jen na Nebozízek a byla poháněnna vodní převahou - tzn. nahoře se do nádrže vozu doplnila voda a na dolní stanici se vypustila do kanalizace. V parném létě byl vody nedostatek, tak lanovka nejezdila pořád.
Více o elektrifikaci, prodloužení až na vrchol, sesuvu půdy, péči o původní strojovnu.... na
Potom jdeme k Petřínské rozhledně. Mezi kvetoucími růžemi s vyhlídkou na kostel sv. Vavřince.
Je tam výstava Věže z Merkuru.
Je tu také pojednání o historii rozhledny.
V r. 1889 se 363 členů Klubu českých turistů vydalo na Světovou výstavu v Paříži a tak je nadchla Eifellovka, že se svorně - bez obvyklého českého hašteření - zasadili o výstavbu takové věže i u nás. Podle mě na to šli fakt chytře - postavili ji na kopci, tak mohla být daleko menší - třetinová.
Ale co už moje úvahy - více je zde:
A ještě jeden obrázek z výstavy - jak se rozhledna stavěla
Pokračovali jsme od rozhledny ke Strahovskému klášteru - ale ne za kulturou, knihovnou ani za historií...
O tom je možno čerpat zde http://www.strahovskyklaster.cz/
My šli do klášterního pivovaru. Na pivo Norbert.
Já měla tu vyšší sklenici - pšeničné pivo nefiltrované svrchně kvašené - mají je vždycky v létě - od 15.5.
A manžel zvolil Jantar - polotmavé spodně kvašené pivo.
Chutnala nám obě.
Pivo se vaří přímo v hospodě, tak to tam pěkně voní.
Více o pivovaru
Od Strahovského kláštera je pěkný výhled na Prahu
Scházíme přelidněnou Nerudovkou na Malostranské náměsti, Klárov a přes Kampu.
Seznamujeme se osobně se symbolem povodně 2013 - sochou Modlícího se muže.
Socha se však jmenuje Harmonie a ne Modlící se muž.
Jasněže to nikdo nevěděl. Cedule s názvem je u nohou sochy a při kulminaci Vltavy měla Harmonie vodu až po bradu.
Pak ještě přes most a u Národního divadla nasedáme na tramvaj.
Ušli jsme asi 6km.
Den procházky: čt 27.6.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)