pondělí 18. července 2016

Porto

Dny výletu: Út 31.5.2016 - Út 7.6.2016

Většinou jsme část dne strávili procházkou po pobřeží a část  průzkumem města.Tady jsou  pohromadě městské pamětihodnosti. A příště přijde na řadu pobřeží.
Porto je druhým největším městem Portugalska a jeho centrum bylo zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Už staří Římané zde vybudovali pevnost, od té doby tu kvetl obchod. Bohatství přinesly zámořské objevy v 15. a 16. století. Později se rozvinul obchod s vínem.Více poučení je ZDE.







Je toho tu hodně.

Jednou z hlavních dominant je most přes hluboké údolí řeky Douro -  dvoupatrový most Ludvíka I. (Ponte Do Luís I) o výšce 45 m, jehož stavbu řídil byl v letech 1881—1886 Eiffelův pomocník Théophile Seyrig.
Šli jsme jen po horním patře - spolu s pěšáky tu jezdí i metro, což je ale spíš taková masivnější tramvaj, většinou jezdí po povrchu. Dolní patro slouží autům a také pěšákům. Z mostu jsou úžasné výhledy a zrovna takové jsou i pohledy na most.
Je trochu vidět i spodní patro mostu. Spousta lidí po schodech nechodí, klouzají po zábradlí..

Metro jede!

Pohled z nábřeží Riberia - za mostem Luise I  je vidět automobilový most Ponte do Infante Dom Henrique

Přes řeku Douro pohled na most a centrum Porta - Riberia, Episkopální palác, Katedrálu 

ještě jednou 



a trochu jinak

Vidíte lanovku?

Lanovka nás zaujala, tak jsme ji použili

Umí dělat rovinu jinak než petřínská :)


Ale záhada - občas místo lanovky jela taková "želvička" - k čemu?


Pohled z mostu Luise I. na řeku Douro proti proudu, most Infante Dom Herique
 Nábřeží Riberia
Pohled z mostu na rušné nábřeží Riberia

A už jsme dole - na nábřeží
Je tu moc hlučno
Domy na nábřeží




Trochu odbočka - pořád nábřeží, ale tady jsme už skoro u ústí řeky Douro do Atlantiku
Ještě se vrátíme k mostu - místo, odkud je na něj skvělá vyhlídka a tedy místo pro focení - je terasa kláštera Mosterio da Serra Pilar. Klášter sám je ale také přitažlivým objektem.

Klášter z protějšího břehu


Kostel da Serra Pilar

Vyhlídka nejen na most, ale i na park Jardim do Morro
Na keřících se rozvíjely takovéhle květy
Podél kláštera k mostu Infante Dom Herique
Most Luise I., nábřeží a klášter jsou na mapy.cz ZDE

Také jsme chtěli do nějakého parku - volba padla na Jardins do Palácio de Cristal 
(na  mapy.cz ZDE)
Do roku 1951 tu býval Křišťálový  palác. Po jeho zboření  postavili sportovní pavilon Pavilhao Rosa Mota, nelichotivě přezdívaný "polovina pomeranče".


Ale v parku se nám moc líbilo. Byla tu jezírka, palmy, růžová zahrada, terasy, daleké vyhlídky, kaplička, divadelní jeviště, mořský racek, pávi a dokonce i kohout. Asi proto, že kohout je nejen francouzský ale  i portugalský symbol - symbol čestnosti a pravdomluvnosti. Protože:
Legenda vypráví o poutníkovi do Santiaga de Compostela, který byl obviněn z krádeže. Ačkoli přísahal, že je nevinný, nikdo mu nevěřil, až mu pomohl právě kohout. Při posledním slyšení u soudce poutník prohlásil při pohledu na soudcův talíř plný masa z pečeného kohouta, že na důkaz jeho neviny vyskočí pečený kohout ze soudcova talíře a zakokrhá. A tak se i stalo.

A ještě jednou kohout bodoval v bitvě proti Španělům:
V bitvě u Aljubarroty roku 1385 zvítězili Portugalci nad Španěly díky malé lsti. V jedné z hospůdek vyslechl totiž portugalský voják rozhovor popíjejících Španělů, že budou bojovat jen do chvíle, kdy kohout zakokrhá. Když se pak v bitvě dostalo čtyřnásobně menší portugalské vojsko do úzkých, vzpomněl si na onen rozhovor a zakokrhal. Španělé v panice prchli. Tak vstoupil kohout do portugalské historie poprvé.
Tady to všechno o parku je.

Pohled z parku na další most přes Douro - Ponte da Arrábida, který je už blízko ústí řeky

jen jiný úhel pohledu
Kachličkový  obrázek  téhož









Capela Carlos Alberto: Igreja Luterana do Porto

za palmami řeka Douro














Při pátrání po knihkupectví Lello jsme prošli dalším parkem  - Cordoaria s bachratými platany



A došli jsme k dvojkostelí - Karmelitánským kostelům z 17. a 18. století.

Kostely tu bývají zvenku vyzdobeny kachličkami - azulejos [azuléžuš] s výjevy.


Tady je  zpodobněno založení karmelitského řádu na hoře Karmelu.


a výzdoba uvnitř bývá přepychová. Asi ještě bohatství z doby zámořských objevů.

Další kostely s azulejos
Kousek od našeho bydlení stál kostel sv. Ildefonse 


Capela das Almas hned u stanice metra Balhao




Knihkupectví (Livraria) Lello

Letos slaví 110. narozeniny. Jeho neogotickou fasádu jsme neviděli (zakrytá) - alespoň odkaz na obrázek. Vnitřek je plný dřevěných vyřezávaných ornamentů, do patra vede působivé zakroucené dřevěné schodiště a strop zdobí barevné vitráže.
Popularitu mu zvýšila J.K. Rowlingová. V Portu učila angličtinu a chodívala sem na kávu. Zřejmě použila interiér jako předlohu pro knihovnu ve škole v Bradavicích v knihách o Harry Potterovi.
Díky tomu se tu teď tísní davy turistů, dokonce fronta na vstup. Tak jsem si to tam vůbec neužila a  manžel, ten raději  zůstal venku.








Tady jsou volnější fotky v pěkném článku.

Z knihkupectví jsme prošli průchodem přes náměstí a šli na věž. A z ní jsme pak viděli, že nad tím průchodem je trávník a kavárna - pěkné.

Věž Torre dos Clérigos

Věž a barokní kostel  z 18. století, Věž měří 76 m a je nejvyšší kostelní věží Portugalska. Ani nevím, kolik schodů.
kostel se za věží schovává

Kostel dos Clérigos

uprostřed je vidět katedrála Sé, ale most za ní vidět není

Střecha kostela a na pravo vzadu nádraží Sao Bento
Nádraží Sao Bento



schodiště v domech mají většinou nad sebou skleněnou střechu

Parčík je na střeše! Naproti je vidět něčím barevným zakrytá fasáda knihkupectví Lello


průchod náměstím



Park Cordoaria, Karmelitánské kostely, knihkupectví Lello, věž Torre dos Clérigos jsou na mapách.cz TADY.



Katedrála

byla zbudována ve 12. a 13. století jako opevněný kostel. Byla tolikrát upravována, že teď nemá jednotný styl. Působí mohutně a trochu strašidelně.
Na mapách.cz je ZDE.





Výhledy odsud se mi líbily ještě víc než z věže. Ty slepené příbytky..

Vzadu je vidět věž Torre dos Clerigos








kostel Igreja Sao Lourenco 

Pohled přizůmovaný od katedrály přes řeku Douro na skladiště Offley ve čtvrti Vila Nova de Gaia
Portské víno a Vila Nova de Gaia

Portské víno bylo vynalezeno v 17. století, kdy angličtí kupci, ve snaze rozvinout obchod s Portugalskem, přimíchali do vína z Doura brandy, aby se při přepravě nezkazilo. A ono to bylo chutné.. Portské pochází pouze z vymezené oblasti údolí Horního Doura. Zde jsou vinařství, kde se víno vyrábí. Napůl vykvašený mošt se smíchá s brandy, přesněji s hroznovým lihem. Tím se kvašení zastaví a víno tak zůstává sladké díky přírodnímu hroznovému cukru.
Ve skladištích ve čtvrti Vila Nova de Gaia se míchá a dozrává většina světové produkce portského.


Mnohá skladiště (Taylor, Sandeman..) nabízejí prohlídky s průvodcem a ochutnávkou. To jsme nevyzkoušeli, ochutnávali jsme ale pilně portské z obchodu.

Od katedrály jsme sestoupili ještě ke kostelu Igreja de Sao Francisco



Kostel se začal stavět ve 14.století, ale úžasný je hlavně jeho interiér z 18. století. Přes 200 kg zlata pokrývá anděly, girlandy a skotačící zvířátka na hlavním oltáři, sloupech a pilířích. Vrchol výzdoby představuje Strom Jesse - rodokmen Ježíše Krista.
Výzdoba byla opravdu nádherná. Ale nesmělo se tu fotit, uff.. Alespoň odkaz  na celkový interier  a strom Jesse.

Tržnice

Tržnice Bolhao
zelenina, ovoce, portské, výrobky z korku, azulejos, květiny, živé slepice....





A jedna pěkná tržnice bývalá..
Mercado Ferreira Borges - postaveno v 19. st. jako jedna ze staveb železné architektury v Portu. Nahradila starý "Riberia" Market, nyní je zábavním a kulturním místem.






Potrava
Nakupovali jsme v sámošce Pingo Doce u hotelu - hlavně nám chutnal sýr a portské.
Ochutnali jsme důkladně ( zašli jsme na ni 3krát, protože nám chutnala) také místní specialitu - Francesinhu. Tady jsem našla í  recept v pěkném blogu o Portugalsku.

Tramvaje
K nim bych přiřadila i metro - jezdilo většinou po povrchu


Historickou tramvají jsme nejeli, ale aspoň jsme ji vyfotili. Nám se ani moc historická nezdá, v mládí jsme s podobnou v Praze běžně jezdívali, dalo se z ní dle potřeby vyskakovat.



Mezi pamětihodnosti patří bezesporu i nádraží Sao Bento, se vstupní halou bohatě vyzdobenou azulejos. Z nádraží jsme odjížděli jednak na pobřežní procházku do Espinho a také do Bragy při cestě na poutní místo Bom Jesus. Tak nádraží si nechám na příště.

V textu čerpáno z výše uvedených odkazů a z průvodce Portugalskem:
SYMINGTON, Martin. Portugalsko. Vyd. 4., (dopl.). Přeložil Lenka SVOBODOVÁ, přeložil Josef KOVAL. V Praze: Ikar, 2009. Společník cestovatele. ISBN 978-80-249-1174-8.

6 komentářů:

  1. Tak jsem uplně zahlcená fotkami. Je to nádhera...
    Nemůžu říct, co se mi líbí nejvíc, ale co mne zaujalo, byl ten kohout :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kohout nás dostal, nafukoval se tam, jako by mu tam všechno patřilo :)

      Vymazat
  2. A už jsem se dočkala dalšího čtení o tomto krásném místě naší Evropy. Díky. Vím, že se tam nikdy nepodívám, o to víc mě těší číst a prohlížet tvoje postřehy. Jsou moc pěkně zpracované, asi ti dá psaní dost zabrat, ale výsledek stojí za to. Třeba mě tam někam ještě někdy vítr zavane? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bych Ti moc přála, bylo tam krásně :)

      Vymazat
  3. Moc pěkné fotky a hlavně město, díky Vám ho zřejmě zařadíme na seznam budoucích cílů :-)
    HanaF

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)