neděle 26. července 2015

Do Kerska - hned dvakrát

Den výletu: St 10. a Pá 12. 6. 2015
V lesním městečku Kersku si chceme projít naučnou stezku Bohumila Hrabala.  Moc se nám tu líbí a ani nestíháme kešky, co jsme chtěli, tak sem jedeme vzápětí znovu.
Byli jsme tady na Mapy.cz








Na mapy.cz stezka vyznačená není, v reálu takto,

 a to dost sporadicky..  Prošli jsme ji tak nějak přibližně.

V Kersku jsou hodně pyšní na svou obec, všude jsou naučné cedulky - několik druhů - oficiální i tabulky místních, většinou odkazující na místo natáčení Slavností sněženek. Všechny mají větší vypovídající hodnotu než známé  "zahrádkáři Kersku" :)




Tady je něco z historie obce.
První zmínka o Kersku se objevuje v zakládací listině Břevnovského kláštera z roku 993, kde kníže Boleslav II. věnuje „Keřský ochoz i s lukami“ do majetku tohoto kláštera.........
........Během I. světové války přechází panství poděbradské do vlastnictví knížete Mořice z Hohenlohe, který je později prodává presidentu banky Bohemia Josefu Hyrossovi. Po pozemkové reformě bylo panství rozparcelováno. Hyrossovi mladšímu zůstal celý revír Kersko a některé další pozemky. Ve 30. letech 19. století vzniká projekt na vybudování lesního města „Kersko“, jsou prodávány první parcely. Byly navrtány dva minerální prameny, které byly v roce 1937
pojmenovány „Svatojosefský“ (vysvěcen 25. 8. 2013) a „Štědrovečerní“ (nyní zaslepen). Celá osada byla elektrifikována a byla vybudována páteřní komunikace,tzv. kerská Betonka.

Po Betonce - páteřní silnici -  jdeme k Hájence. Hospodě ze Slavností sněženek. Pořádají se sem autobusové zájezdy.  Na šípkovou omáčku...Viděli jsme je tu oba dny. Moc lidí. Tak jsme jedli raději U pramene.





Kousek dál silnicí Betonkou přicházíme k  Lesnímu ateliéru Kuba. V zahrádce je rozmístěna spousta milé keramiky.





Pokračujeme Betonkou k Josefskému prameni
Voda je místními lidmi nazývaná Kerka. A hojně si ji čepují do nádob.
 Jde o přírodní uhličitou vodu, která patří mezi alkalicko-muriatické slabě radioaktivní kyselky. Obsahuje jód a lithium. Stéká sem po zlomech v zemi až z Jizerských hor a cesta té horské vodě trvá do Kerska skoro sedmdesát let.


sv. Josef


Je tu i Restaurace U pramene
Původně víceúčelová klubovna místní základní organizace Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu (Bohumil Hrabal byl jeho členem od roku 1965), kterou si vystavěli kerští zahrádkáři svépomocí, se postupem času proměnila v útulnou hospodu.
„Kdo chce žít ve střední Evropě, musí být maličko přivožralý…,tvrdíval prý často Bohumil Hrabal.

My zůstali střízliví, dali jsme si točenou malinovku. A dobře jsme se tady dvakrát najedli.
Poprvé tu s námi skoro nikdo nebyl, jen jeden cyklista a domorodá stařenka s malým psíkem. Jedla s ním dohromady společnou vidličkou moravského brabce...
Podruhé jsme se těšili zase na ten klid a nějakého svérázného hosta. Ale pořád je doba školních výletů, tak zahrádku zaplavila školní třída.
restaurace U pramene

Odbočujeme z Betonky. Ostatní ulice se snad všechny jmenují Aleje. ( totiž jako Avenue v New Yorku :)) Tak až teď chápu opravdu úplně správně hlášku ze Slavností sněženek: "To zas bude v Álejích nablito". Takhle ty ulice tady vypadají.

A pěkně lesní jsou i zahrádky


Vilky jsou tu většinou malé nebo jsou to chaty. 

Ale viděli jsme několik právě postavených domů - všechny byly hrozně velké a  prázdné. Jako kdyby developer postavil jen tak podle sebe dům a čekal, že si přesně takový někdo vybere..  Každý ten dům byl jiný, ale všechny hodně veliké. Tady třeba..



Přicházíme k rybníku. Je to bývalé koupaliště  a bývala tu i  restaurace.
Majitel kerského polesí Josef Hyross nechal v letech 1934–1935 vybudovat v těchto místech koupaliště, které mělo tvar nepravidelného obdélníku. Napájení bylo zajišťováno Velenským potokem. V roce 1937 byla na levém břehu postavena restaurace. Provoz byl slavnostně zahájen 1. srpna velkým koncertem a ohňostrojem. Přibližně 20 metrů severně byl v době výstavby koupaliště vybudován menší rybník, ve kterém končila povrchová voda z některých kerských drenáží a melioračních struh a poté vtékala do odtoku z koupaliště. V období II. světové války a zejména potom v 50. letech 20. století restaurace i samotné koupaliště zchátraly. Zarostlý rybník byl využíván jako skládka až do 80. let, kdy došlo k rekultivaci skládky. Dnes zde stojí dva rodinné domy.

Středověký rybník Chobot
západní břeh kerského koupaliště je tvořen masivní sypanou hrází. Tato hráz se táhne od Velenky až po Hradišťko a v minulých stoletích tvořila na severní a západní straně břeh někdejšího rybníka nazývaného Chobot. Rybník byl založen koncem 15. století v době rozmachu rybničního hospodaření. Výtěžnost ale klesala, procha zarůstala, až nakonec v závěru 18.století byl rybník vypuštěn a jeho plocha opět zalesněna.





U zastávky autobusu - nedaleko chaty Bohumila Hrabala - drží stráž dvě dřevěné kočky



Za své první knižní honoráře si Bohumil hrabal v roce 1965 kupuje na inzerát od dvou starých učitelských sester v Kersku malou chatu. Nachází tak místo, které znamenalo trvalou změnu v jeho dosavadním životě. „Koupil jsem si domeček, abych našel samotu, ale nalezl jsem za dva dny více přátel, než jich mám doma“, hodnotí Hrabal svoji novou situaci. 
Chata se stala Hrabalovi skutečným domovem, místo znal ještě z mladických let, občas sem se ženou jezdili k přátelům na víkendy, měl to tu moc rád. Psal tu své texty a krmil své kerské kočky. I v pozdním stáří Hrabal den co den jezdil do Kerska, své kočenky nakrmil, napsal drobný text a odpoledne autobusem zpět do Prahy.





O kousek  dál na plotě


Nedaleko od Hrabalovy chaty je další  známé místo ze Slavností sněženek




Zas o kousek dál chovají soby, naše oblíbená zvířata. Chceme je vidět. Ale jsou moc daleko. Ani vyfotit se nechtějí.  A na plotě je docela smutná cedulka

Další zastávka je u Menhiru


Pak jdeme pěknými lesními cestami


až ke staré borovici




A ještě nacházíme info o  Středověké tvrzi a vesnici Kří
V těchto místech byla ve 13. století založena tvrz a byly tu též dvě vesnice, nyní se z tvrze zachovalo jen okrouhlé tvrziště obklopené vodním příkopem a z vesnic zbyly jen terénní nerovnosti.
Tvrz byla patrně založena některým z manů poděbradského hradu. Asi v roce
1420, v době husitských válek, byla tvrz a přilehlá vesnice vypleněna vojskem krále Zikmunda.

Vodní příkop se mi moc nelíbil, zato vedle ležící rybník, celý zeleně zarostlý, ten jo :).
Zvlášť jeden ztrouchnivělý kmen, který  se obětoval pro další generaci..




A tady zas ožil pařez



V textu je citováno z různých informačních tabulí v Kersku a ty zase často citují z:
Bohumil Hrabal: Historický a poetický průvodce

4 komentáře:

  1. Parádní výlet a já tu ještě nikdy nebyla

    OdpovědětSmazat
  2. Nádherný výlet, taky jsem tam nikdy nebyla, ale už jsem kdysi číhala, jak se tam od nás jede. Blbě :-(

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Z Čerňáku autobusem na Poděbrady. jezdí tak po dvou hodinách...

      Smazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)