Do Kounic

Den výletu: pondělí 1.7.2013
Cyklovýlet do Kounic - Jedeme Klánovickým lesem do Úval, pak už po klidných silničkách přes Tuklaty, Břežany a Černíky a před Kounicemi zastavujeme u rybníka Cihelna.Vede tu naučná stezka,ale má funkční jen 3 zastávky, částečně je neprůchodná. Kounice - pěkná vesnička, velmi zdevastovaný zámek. Tam a zpět jsme ujeli 37 km.
Kde jsme byli na Mapy.cz



---------------------------
Je počasí jako stvořené na cyklovýlet. Náš cíl jsou Kounice.
Více o nich:
http://kounice.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12&Itemid=11

Jedeme Klánovickým lesem do Úval, kolem nádraží a přes náměstí, pak už po klidných silničkách přes Tuklaty, Břežany a Černíky do Kounic. Jede se opravdu báječně, cesta mírně klesá. To by sice bylo lepší obráceně, ale nevadí.
Zastavujeme kousek před Kounicemi u rybníku Cihelna.
Na mapě kolem Kounic vede naučná stezka  - NS Kounická. Tak ji chceme projet.
V tom jsem asi  trochu divná - mám ráda  naučné stezky - fotím si tabule a pak je doma čtu. Trpělivost na čtení na místě nemám. Manžel mi to trpí a někdy si je čte také.
Sem fotky tabulí ale dávat nebudu  - leda výjimečně, nějak  mi to nepřijde správné. Tabule tam čekají na návštěvu - tak proto.

Ale zpět k rybníku Cihelna. Jmenuje se podle cihelny, která tu v 17. století opravdu bývala a za 1000 cihel dostal cihlář 1 zlatý a 10 krejcarů - zdroj naučná tabule. (jeden zlatý = 60 krejcarů, pro ilustraci slepice stála  v té době 5 krejcarů a nádeník si vydělal 8 krejcarů denně, tesař 1 zlatý týdně - zdroj zde)

Na hrázi rybníka stojí topoly bílé. Byly tu vysazeny v r. 1900 a teď jsou už z nich památné stromy.

Pak nás naučná stezka pěkně vypekla - v reálu totiž byly funkční jen 3 tabule z 12ti a co hůř – ani po celé její trase se nedalo projet, natož projít – nanejvýš tak s mačetou.
Kounice nemají asi nic společného s mecenášem hrabětem Kounicem, původní název zněl Konice. Kdy se jméno změnilo na Kounice, jsem ještě nevypátrala. Osídlení tu bylo již před  4000 lety.
Teď je to pěkná vesnice s kostelem sv. Jakuba,

barokní sladovnou, funkčním pivovarem a příjemnou hospodou – rozhodně neuvádím, že bychom tu ochutnali místní Kounické pivo, jedeme přece na kole.

No a pak je tu ještě strašně zdevastovaný zámek.

 V roce 1990 vyhořel, nyní ho vlastní soukromý majitel a začínají probíhat opravy. Vstup hlídají sochy mouřenínů od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Tak jsem pro ně hledala dobré světlo, až mají na fotce uříznuté nohy.. omluva

více o zámku
http://kounice.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=25&Itemid=11

Zkoušíme projet další část  naučné stezky směrem ke špejcharu, ale zase nás zastaví  neprostupný porost. Naštěstí je průjezdná odbočka, kterou se vracíme zpět do Kounic, vidíme areál zámku ze zadní strany, chovají tam koně a z této strany vypadá oživeněji.

Už nepodnikáme žádné další pokusy s naučnou stezkou a vracíme se domů.  Ještě pohled zpět na Kounice.

Stejnou cestou po klidných postranních silnicích, jde to ale víc ztuha, nepatrně do kopce a moje lenost se začíná hlásit ke slovu.
Děláme spoustu  malých zastávek ve stínu na kochání se krajinou a jednu velkou zastávku v Úvalech na náměstí v cukrárně na zmrzlinový pohár a kávu.
A pak už domů.

Ujeli jsme 37km.

Kde jsme byli na Mapy.cz

Den výletu: pondělí 1.7.2013