Jakmile se zase vyčasilo, vytáhli jsme kola. V pondělí jsme je jen povozili po Újezdě, aby se po zimě rozkoukala a my abychom se trochu rozhýbali. Šlo to dost ztuha. V úterý bylo pěkně také a vzpomněla jsem si na rozhlednu v Úvalech, kde Jitka už byla a my ještě nikdy. A cíl byl hned na světě.
Byli jsme tady na Mapy.cz
Jedeme Klánovickým lesem a kolem nádraží v Úvalech míříme k přejezdu přes koleje. Ale ten je úplně zavřený, pro auta i pěší a zůstane tak až do června. Kvůli rekonstrukci trati Běchovice - Úvaly. Tak zpět na nádraží a podchodem na druhou stranu. Jedeme přes náměstí Arnošta z Pardubic a po kočičích hlavách stoupáme směrem k hřbitovu. Před ním odbočíme doleva a ještě kousek nahoru po asfaltce, až rozhlednu malinko vidíme. Ještě to ale není naše odbočka, jen záminka k zastavení a vydýchání.
Další kousek po silnici a odbočujeme na polní neznačenou cestu. Kola volají po odpočinku, tak je obětavě kousek vedeme. Když je rozhledna a současně mobilní základnovka jen kousek od nás, nasedáme a stylově dojíždíme.
V plotě zamčené branky zeje veliká díra. Zákaz vstupu tu nikde není.
Manžel nemá moc rád výšky, zvlášť když jsou schody děravé tak, jako tady. Proto drží stráž u kol. A rychle počítá schody. Je jich 92. Lezu nahoru na vyhlídkovou plošinu, která je ve výšce 21m. Celkově je tedy v nadmořské výšce nad 310 m n.m., protože podle vrstevnic na mapě je pata věže ve výšce asi 295 m n.m.
Nahoře na plošině je připevněna cedulka vysvětlující neotevření rozhledny a co by mělo být vidět.
Sice svítí slunce a nebe je bez mráčku, ale viditelnost je mizerná. Přitom by měly být vidět Krkonoše, Ještěd, Ralsko, Lovoš, Bezdězy, Říp. Vlastně nejsou dobře vidět ani Úvaly, ale to je denní dobou - proti slunci.. Musíme sem někdy znovu při lepší viditelnosti - z blízkého Hradešína jsme Krkonoše viděli kolikrát.
Tak s fotkami jsem dělala psí kusy, aby na nich bylo víc vidět, ale moc to nepomohlo...
Pohled na východ - tudy jsme přijeli |
Jsou vidět Tuklaty |
Nalevo tvrz v Tuklatech |
Asi na to zírám dlouho - objevil se traktor
Ta cesta přes pole je Alej úvalských dětí
A pohled na západ, tudy budeme odjíždět
část Úval, vzadu Klánovický les |
v lese vykukuje "maják" - vysílač |
A pohled na jih - na Úvaly proti slunci :(
kostel Zvěstování Panny Marie |
viadukt "Devět kanálů" |
Pod rozhlednou začíná Alej úvalských dětí. Stromky mají na sobě cedulky se jmény:) - první se jmenuje Filip Fík.
Zpátky sjíždíme nebo spíš sestupujeme docela prudkým svahem se spoustou pěšinek.
Dostaneme se k Mlýnskému rybníku s Válcovým mlýnem B. Prokůpka. Rybníkem protéká naše známá říčkaVýmola.
Zpět se nám podaří najít funkční průchod pod tratí na první pokus a Klánovickým lesem se vracíme domů.
Ujeli jsme asi 12 km.
Krásný výlet, mně se moc líbí barva polí. A musela jsem se smát...vždyť ta díra v plotě tam byla už tenkrát :-)
OdpovědětVymazatNo, a tys mi vlastně dodala odvahu tou dírou prolézt! :)
VymazatFotky z rozhledy máš naprosto úúúúžasné!
OdpovědětVymazatDěkuju:) škoda, že nebylo vidět hory..
Vymazat