Jak jsme byli účastníky zájezdu do jižní Anglie a Walesu

Ne 23. -  Ne 30.7. 2017

Věděli jsme, že to tak bude...

že uvidíme TOLIK věcí...víc, než dokážeme vstřebat,
že někde se budeme chtít zdržet víc,
a jinde zase vůbec. Ale prostě jsme se chtěli nechat vozit.

Viděli jsme opravdu spoustu krásy, ale také jsme prožili jedno nechutné ubytování.

 Byli jsme TADY

• Putování jsme zahájili na  úplném jihovýchodě Anglie - v Canterbury. 

Nejznámější památkou je katedrála.
Víte, že v Canterburské katedrále byla v r. 1986 podepsána dohoda o stavbě Eurotunelu?

Vstupní brána do areálu katedrály - bronzová socha Krista je nová - z roky 1990. Původní rozstříleli vojáci. 

• Následuje poměrně dlouhý přesun ke Stonehenge.

S autobusem jsme spokojeni, všechno funguje včetně  řidičů, klimatizace i záchodku - po celou dobu.
Zrovna tak náš průvodce. Je bývalý učitel. Matykář. Zasypává nás informacemi - letáčky, mapkami, čte nám z historie míst, která navštívíme a pouští nám filmy, které s místy souvisí -  Vévodkyně nebo Pýcha a předsudek.

Musím přiznat, že jsem nevděčnice. Někdy bych radši jen tak zevlovala - anglická krajina je kouzelná - ty pastviny, rozdělené obrostlými zídkami. A kamenné domky.

Ale našeho průvodce oceňuji - po celou dobu, s výjimkou ubytování v Barry. I takové praktické věci jsou zajištěny - drobné mince, adaptéry...
Kupříkladu dostáváme přednášku o britských bankovkách -  5tilibrovka papírová už od 5.5. neplatí, jen plastová. Následuje 10tilibrovka.
Jenže občas nás nutí zpívat a to tak, že pouští "Tipperary" stále dokola. Zpívat neumím, ale text si budu pamatovat do smrti :)
Víte, že Tipperary je hrabství v Irsku?
Složení autobusu je různorodé - několik starých párů, jako jsme my, pak páry středního věku i mlaďoši. Jedna rodina s dětmi teenagery, babička s vnučkou, matka s dospělou dcerou, dvě sestry cestovatelky...

Slunný Stonehenge

Stonehenge, jak jsme ho poznali, není vůbec magické místo. Parkoviště u velikého zákaznického centra s umělou pravěkou vesničkou. Pásek na zápěstí a šup do jejich autobusu. Jedeme, jedeme nejméně kilometr, pak můžeme vystoupit uvnitř oplocení a obcházet ve vícestupu Stonehenge. K tomu sluníčko a bílé obláčky.

Ale k zamyšlení to místo nutí. Prohlubeň/příkop vpředu na obrázku je stará asi 5000 let. A účel celé stavby? Druidi jsou vyloučeni, stavba je mnohem starší, možná to bylo místo setkávání.

Dcera sem před několika lety přicházela podchodem pod dálnicí, kdežto my jsme sem jeli asi kilometr autobusem od zákaznického centra. A buduje se ještě další, mnohem větší zákaznické centrum.

Jak jsme viděli z autobusu, je sem také možné jít  po louce podél plotu. Představuji si podvečer bez lidí, mlhu, mrholení ... a magické místo je tu!

V okolí jsou rozeseté různé vyvýšeniny - hroby.

• A další dlouhý přesun - stavíme až u hospody Jamajka v Boodmin Moor

Já jsem si dělala domácí přípravu - stejnojmennou  knihu od Daphne Du Maurier jsem přečetla.
Tak z toho okna nad vchodem sledovala Mary podlé pobřežní piráty, kteří naváděli lodě falešnými majáky na skaliska a trosečníky pak dobíjeli... A k tomu pochmurná blata. Jen škoda, že hlavní záporák v knize byl tak předvídatelný, protože už tam vlastně nikdo jiný nezbýval..

• Ale jak rádi bychom si udělali procházku po vřesovišti! Jenže už je 19h a my musíme pokračovat k prvnímu ubytování do St. Austell.

Naše ubytování v rodině je tady moc pěkné. Můj první dojem - paní domu má růžové chlupaté papuče. Takže se tu přezouvají - sláva! Všude je čisto. Funkční wifi. Naši ubytovatelé jsou asi našeho věku,  mají dcery dvojčata někde mimo a už 4 vnoučata. Docela si rozumíme.
K večeři máme malé klobásky, fazole v červené omáčce, tlusté hranolky a toust s máslem, zmrzlinu. Jídlo je pokaždé trochu neobvyklé, ale docela nám chutnalo. Tady jsme spali 3 noci.

V okolí St. Austell se těžil kaolín. Po těžbě tu zůstaly takovéhle umělé kopce

A samozřejmě také jámy. V jedné takové velké poblíž vybudovali Projekt Eden. Ten ale bohužel není na programu.
Dozvídáme se také, že ze St. Austellu pochází John Nettles - no, ano - starý Tom Barneby řešící ty masakry v Midsomeru.

• V Exeteru, který je naší další zastávkou, je hlavní památkou opět katedrála

a potom něco do žaludku - Cornish pasties (pečivo s různým masem a většinou s cibulí).

• Pokračujeme do Torquay.

Vím, že se tu narodila Agatha Christie. Moje oblíbená. V rámci přípravy jsem si už podruhé přečetla její životopis. Žila v domě zvaném Ashfield. Ale ten není přístupný. Vlastně už nestojí...
Na pobřeží jsou palmy, velký ruch, stánky, suvenýry. Kupujeme všude jen pohledy. Pak se na zbytek doby uchylujeme do kavárny.

• Projíždíme přes Národní park Dartmoor

 Tady někde běhal přece Pes baskervillský.

Zase žádná procházka. Stavíme ve vesničce Postbridge a jdeme se podívat na Clapper bridge - most asi z 13. století. Chodili přes něj koně nesoucí cín a most klapal.

Stavíme ještě jednou, těšíme se na Dartmoorské poníky, ale jsou tu jenom ovečky.

Tady by se výletilo!

• Plymouth - odsud vyplul Francis Drake s lodí Mayflower. Tady se prohlídka nějak odflákla, jen jsme se prošli kousek po pobřeží a zase do autobusu.

Asi proto, že už je zase 19h. Musíme rychle jet.
To je jedna z nevýhod ubytování v rodinách. Na parkovišti v St. Austell nás ráno v 8h odevzdají a večer v 8h zase převezmou. Takže program se musí nastavit, trochu zmanipulovat tak, aby to klaplo.

Další den ráno prší.

• A my se jedeme podívat na ostrovní klášter St. Michael's Mount. Britská obdoba slavného francouzského kláštera. Za odlivu se k němu dá přejít po kamenném chodníčku.

My jsme ale rádi, že ho přes déšť aspoň trochu vidíme.

• Další zastávka je v blízkém městečku Penzance. 

Nejzajímavější tu jsou zahrady - Morrab Gardens - se subtropickými i středozemními rostlinami. Hezké jsou i za deště. Rostou tu deštníky!

• Jedeme zase k pobřeží  - k  Minack Theatre.  A počasí nám začíná opět přát.

Divadlo vystavěné v útesu.

Není to však divadlo postavené Starými Římany, ale odhodlanou ženou - Rowenou Cade v r. 1932.

Divadlo, které vidíte dnes, prošlo v posledních osmdesáti letech velkými změnami, ale kdyby divák z prvního představení dne 16. srpna 1932 navštívil místo dnes, určitě by ho poznal.
V roce 1929 místní dramatičtí nadšenci uspořádali noční představení hry Sen noci svatojánské na travnaté louce asi  kilometr směrem do vnitrozemí z Minacku. Byl to velký úspěch a o pár let později hledali místo konání představení  hry The Tempest. (Shakespearova Bouře)
Rowena Cade, která žila v domě Minack House, rozhodla, že útesy pod její zahradou budou perfektním místem pro divadlo. A přes zimu roku 1931 a do roku 1932  spolu s jejím zahradníkem Billym Rawlingsem přesouvali nekonečné množství žulových balvanů a zeminy. A vytvořili tak dolní terasy divadla, jak stojí dnes.
Představení Tempest (Bouře)  mělo velký úspěch, dokonce i získalo pozitivní recenzi v The Times, a v příštích několika letech Rowena a její zahradníci provedli v divadle mnoho vylepšení, stavěli trůn pro Antonia a Kleopatru a vytvořili počátky scénických struktur, které vidíte dnes. Jeviště bylo ještě pokryto trávou,herci se převlékali v Minack House a publikum si kupovalo lístky venku u stolu, předtím, než sestoupili do divadla strmými svahy.

I okolí divadla by stálo za průzkum a chvilku lenošení..

• Jenže my pokračujeme ještě kousek na západ -  na nejzápadnější cíp Anglie - Land's End

Tady jsem si zas přečetla nějaké poučné cedulky:

Zrádné pobřeží - západní vichřice, husté mlhy, poloponořené útesy a silné proudy garantují, že tyto vody patří mezi nejnáročnější na světě. Kolem leží 37 vraků lodí. Některé útesy ostré jako břitva jsou viditelné jen při odlivu a jsou odpovědné za ztrátu mnoha životů. Za jasných večerů můžete vidět světlo z Seven Stones Lightship, vedoucí námořníky bezpečně podél proslulých Seven Stones Reef.

Lišejníky - Land's End je domovem více než 80 druhů lišejníků, některé jsou docela vzácné. Lišejníky jsou velmi citlivé na znečištění vzduchu. Velká rozmanitost lišejníků na Land's Endu ukazuje na jednu z nejčistších oblastí Británie.
Lišejníky jsou zvláštní pár rostlinného světa. Většina, co vidíme, je houba, ale ukryty uvnitř jsou řasy - drobné, velmi jednoduché rostliny, které obsahují chlorofyl a mohou tak vyrábět potravu z CO2, vody a slunečního záření pro sebe i pro houbu. Houba zas chrání řasu od intenzivního světla, sucha a horka. Tato spolupráce je klíčem, který dovoluje houbě a řase žít na místech, která by jinak byla za limitem pro oba jednotlivé druhy.

Vydrželi bychom tu celý den - udělat si procházku po vřesové louce a posedět nad útesy - pozorovat ptáky - vyskytují se tu racci, alky, kormoráni, buřňáci.... A ve vodě bychom možná zahlédli tuleně, delfíny a žraloky. Vede tu i 7 km dlouhá naučná stezka.  Ale my měli čas jen se tak trochu rozhlédnout.

• Pokračujeme autobusem do přímořského letoviska St'Ives - zase stánky, obchůdky. Mají tu hezké řadové domky.

Cestou jsme dostali od našeho průvodce matykáře hádanku:
Když jsem šel do St'Ives 
potkal jsem muže se sedmi ženami
každá žena měla 7 vaků
v každém vaku 7 koček
každá kočka měla 7 koťat
vaky, kočky, koťata
kolik nás šlo do St'Ives ?
Tady jsem to našla rozebrané.

• Tentokrát nám zbývalo do předání ještě trochu času, tak nás zavezli do pobřežní čtvrti St. Austell  zvané Charlestown. Pěkné místo.

• Na další den jsem se moc těšila. Na pořadu byly zahrady Stourhead .

Krása, nádhera! Měli jsme na procházku dvě hodiny, ale my bychom tu klidně strávili zase celý den! Tolik malebných zákoutí... Něco mezi zámeckým parkem v Průhonicích a Veltrusech, ale s většími a staršími stromy. Např. některé rododendrony měly dřevité kmínky až nad našimi hlavami.

Park si zahrál ve filmu Pýcha a předsudek. 
Film jsem viděla poprvé až tady v autobusu, zato v rámci přípravy jsem přečetla knihu česky a pak jsem začala i v angličtině, ale ještě jsem stále někde před polovinou......

• Jedeme do městečka Wells.

Pojmenované podle posvátného pramene sv. Ondřeje.
Vlastně to není městečko, ale city.
Dostalo se nám vysvětlení:
Pokud je u kostela biskup, není to už kostel/church, ale katedrála.
A město pak není town, ale city.

A proto maličké city Wells má velkolepou katedrálu.

• Dnes je ještě na programu město s přírodními horkými prameny -  Bath.

Stavíme u budovy Royal Crescent.

Mně se nejvíc líbí Pulteney bridge s kamennými obchody po obou stranách cesty.

Nikdo asi nešel do těch známých římských lázní. Neměli jsme ani hodinu,  tak jsme se raději procházeli kolem Pulteney bridge a toho pěkného jezu.

• Z Bathu jedeme do dalšího ubytování (na dvě noci), které je už ve Walesu na předměstí Cardiffu v Barry. Průvodce nás upozorňuje, že tady to bude horší. A to mě opravdu štve. Hlavně  průvodce by měl zabránit, abychom se nedostali do ubytování, které je hnusné. A ne říct - tady je to horší a jako by se nic nedělo. Tohle neměli dopustit.

Tentokrát jsme vytvořili skupiny - my jsme byly ještě se dvěma sestrami, které spolu pravidelně trávily cestovatelské prázdniny a pořizovaly si na to i stejná trička! Byly prima.
Naše ubytovatelka pro nás poslala taxík a vezl nás nějaký Afgánec, prý už je v Anglii 17 let.
To ubytování! Schody k pokojům se strašně špinavým kobercem, podlaha špinavá, závěsy flekaté.  Dveře nešly pořádně zavřít a trčel z nich ostrý šroub.

V pokoji u sester to bylo stejné. Povlečení bylo sice čisté, ale co asi bylo pod ním....  Záchod, koupelna a jídlo ušly. Wifi nebyla. Druhý den ráno v autobusu brblali všichni, zkušenosti byly podobné.
Na místě to řešit nešlo, letitá špína. Leda že bychom si našli svůj hotel. Protože nechci, aby to zažívali další, napsala jsem reklamaci, doložila obrázky, ale odezva cestovky CK Mayer & Crocus žádná.
Aktualizace 4.4.2018: 
Dotáhnout věc do zdárného konce člověka potěší. ČOI mi poradila, že v případě nereakce na reklamaci lze žádat odstoupení od smlouvy. To mi ale připadalo jako krajní řešení a tak jsme to i CK napsali. Nakonec jsme se dočkali omluvy i kompenzace.



Dnešní den strávíme celý ve Walesu.

• První zastávkou je  město Chepstow v údolí řeky Wye, která tvoří hranici mezi Walesem a Anglií.

Chepstow bridge
Most překlenuje druhý nejvyšší přílivový rozsah na světě, který může přesáhnout 14 m v jednom dni. Každý most zde musí být velmi vysoký a dost silný, aby vydržel dvakrát denně masivní tok vody. Elegantní litinový most byl otevřen s velkou slávou v roce 1816.

• Další zastávka mě opravdu nadchla! Pozůstatky Tintern Abbey.

Gotické oblouky na zelené trávě a průhledy mezi nimi... Krása!

• Město Monmouth - tady vypuklo hromadné pojídání Fish&Chips. Nejdřív chutnalo a pak tížilo v žaludku. No, my už jsme staří a smažené věci jsme téměř vypustili...

Monnow Bridge and Gate - v Británii jediný přeživší středověký most s opevněnou bránou na jeho rozpětí. Monmouthští angličtí vladaři postavili most a bránu mezi r. 1272 a kolem r. 1300, aby nahradil dřívější dřevěný most. Chtěli kontrolovat tento strategický přechod přes řeku a bránit své město proti welškým nájezdníkům. Brána byla postavena z grantu Edvarda I. v r. 1297 a vybavena  cimbuřími, střílnami, pevnými dveřmi.
Po r. 1705 byla brána přeměněna v dům. Cimbuří byla nahrazena vyšší střechou.
Obchodníci přivážející zboží přes most museli platit mýto, které pak bylo využito na budování hradeb.
Brána sloužila i jako žalář  i jako obydlí.
V roce 2004 byl most zpřístupněn pouze pro pěší, aby se  zabránilo dalšímu poškozování památky.

• Další zřícenina - Raglan Castle

Také se nám líbí. Ale já mám ještě plnou hlavu Tintern Abbey. Tak Raglan už nedokážu tolik ocenit.

• Dojmů bylo dneska opravdu hodně a když nakonec vystupujeme v Cardiffu - hlavním městě Walesu, máme jasno. Další dávka pamětihodností se už do nás nevejde. Odpojíme se a jdeme do parku - Bute parku, hned vedle hradu.

Příjemná procházka. A ještě nacházíme kavárnu! A tam si posedíme a relaxujeme. Plánujeme zítřek. Protože v Londýně jsme už dříve byli, chceme si udělat vlastní program.

• Londýn náš osobitý - parky, Selfridges a Národní galerie

V půl jedenácté parkujeme u Kensingtonských zahrad. A to se nám báječně hodí. Je slunečné sobotní předpoledne  a my se vydáváme přes Kensingtonské zahrady do Hyde Parku.
Šli jsme TUDY

Ještě bychom mohli pokračovat parky dál - před námi  navazuje Green park a James park.
Ale my odbočíme vlevo a míříme do Selfridges na Oxford street. Do obchodního domu Selfridges - ale nechceme nakupovat. Je to průzkumnická výprava, protože jsme před celkem nedávnem sledovali
na ČT 2 seriál Pan Selfridge, (Skutečný životní příběh Harryho Gordona Selfridge, okázalého a vizionářského zakladatele obchodního domu Selfridges, který dodnes hrdě stojí na Oxford street.  Rodilý Američan Selfridge přichází do Londýna v roce 1908 a po negativních zkušenostech s provozem místních obchodních domů se rozhodne vybudovat a otevřít svůj vlastní velkolepý podnik a ukázat upjaté anglické společnosti, že nakupování může být vzrušující zábava. - zdroj ČSFD)
Seriál na nás udělal dojem, tak chceme Selfridges vidět na vlastní oči.

Uvnitř mají i místnost věnovanou historii obchodního domu.
Harry Selfridge pomáhal budovat úspěšný obchodní dům v Chicagu a ve  svých 49 letech potřeboval novou výzvu. Odjel do Evropy a o 3 roky později otevřel svůj obchodní dům Selfridges. 
Vytvořil takové nakupování, kde si zákazníci mohli užívat mimořádné okamžiky maloobchodního divadla.
Slavné kreativní výlohy - osvětlené i v noci. V přízemí, hned za vstupním prostorem, otevřel oddělení "krásy" (Kosmetika a parfumerie - do té doby skrývané a pokoutní odvětví) a svůdná vůně zde maskovala méně atraktivní vůni hnoje z koňmi tažených autobusů a dodavatelských vozů....

Kosmetiku mají mají hned za vstupem dosud a i jinde je sortiment zajímavý - např. takovouhle lampičku  ( jenže dle velikosti od 140 do 210 GBP) :(

lampička zhasnutá

a rozsvícená

Vycházíme ze Selfridges a prší - spíš leje.
Chceme najít nějakou pekárnu s posezením na kávičku a něco k zakousnutí. Ale jsme v moc nóbl čtvrti a jsou tu samé hotely. Nakonec najdeme cukrárnu až na Piccadilly a potom se naším útočištěm stane Národní galerie na Trafalgar Square.

Manžel relaxuje a pozoruje hemžící se náštěvníky ve vestibulu  a statečně brání naše sušící se deštníky před dotěrnými zřízenci.
A já se vydávám mezi obrazy - chci najít  aspoň jeden obraz Tintern Abbey od Williama Turnera, ale nepovedlo se - možná jsou v Tate Gallery nebo jinde. Našla jsem nějaké odkazy - aspoň jeden TADY.
Objevila jsem ale spoustu velikánů - tedy jejich obrazů. Rubens, Rembrandt, Monet, Gogh. Fotit se dá, tak mohu alespoň dva předložit

Mezi spoustou veleděl jsou ale také mraky lidí a najednou - před šestou hodinou - nastává nějaký ruch. Zřízenci se semkli a vytlačují nás ven, skoro jako dobytek. Je to fakt dost drsný. Dostávám se ven, ale zase se  honem hrnu vchodem zpátky dovnitř. Šťastné setkání s odpočinutým manželem a hurá ven do deště.
Musíme najít  nové útočiště, sraz s ostatními máme sice před galerií, ale až za dvě hodiny. Tak ještě na čajík a zákusek.
Ve 20h před galerií nikdo nechybí a v mírném mrholení se vydáváme na poslední společnou pochůzku. Po White Hall k Downing Street, památníky na sv. války, přibyl černý pro ženy. Věž Big Benu je přejmenována na Elizabeth Tower. Pomník Winstona Churchila má prý vyhřívanou hlavu - opatření proti holubům. To se mu v zimě asi z hlavy kouří. Tak to se musím podívat před VŠE na "naši" Churchilovu sochu.
Přejdeme most a Big Ben odbíjí 9 hodin - brzy už takhle slyšet nebude. Jeho mechanismus čeká od srpna oprava. Tak si jeho zvuk užíváme a pak už jedeme domů.

--------------------------------
Nebýt ubytování v Barry, mohla bych zájezd spíš pochválit.
Že to pro nás není to pravé, za to zájezd nemůže. Někomu ta rušná přímořská střediska se spoustou stánků a suvenýrů zase právě vyhovovala.
My naopak potřebujeme víc času na průzkum toho, co se nám líbí, a hlavně také dost času na focení. Teď to probíhalo takhle - vybrat záběr, počkat na volno, fotka nebo dvě, úprk za skupinou a výkladem a zase dokola. A někdy nebyl na hledání záběrů čas vůbec nebo už nebylo světlo.

Kdybych si teď mohla poroučet, tak by náš pobyt vypadal takto:

• Půl dne v areálu některé z katedrál - jedna by mi stačila, čas na focení detailů uvnitř a půvabných klášterních zákoutí. 
• Stonehenge po louce za plotem
• Dva dny v Dartmoorském národním parku, pěší výlety
• Eden projekt - celý den nebo dva. Tam jsme nebyli, ale z webu to vypadá lákavě
• Stourhead gardens - celý den, kouzelné místo
• Ztracené zahrady Haliganu - tam jsme nebyli, dočetla jsem se o nich
• Minack Theatre - celý den, procházka po okolí, pláž
• Land's End - celý den, procházka po okolí - posedět nad útesy, naučná stezka 
• St'Michel - nevím, docela bych se za odlivu k ostrůvku prošla
• Tintern Abbey - celý den, procházka podél řeky Wye, značky tam jsou

Letěli bychom do Bristolu, tam bychom se ubytovali a půjčili si auto. Což by musel odkroutit můj muž.
Asi by bylo potřeba ještě jedno ubytování - třeba v St'Austell., aby výlety nebyly tak dlouhé.

Nejspíš už tuhle výpravu neuskutečníme....Je tolik míst, kde jsme ještě nebyli vůbec..

DALŠÍ FOTKY   -  kvůli zahradám doporučuji!