Ze Stodůlek údolím Dalejského potoka a Prokopským údolím na Smíchov

Den výletu: Pá 14.7.2017
Před odjezdem do Anglie jsme si udělali průzkumnickou výpravu ke stanici metra Stodůlky. Odtud jsme totiž měli odjíždět na zájezd  už v 5,30 ráno. Chtěli jsme se tu tudíž vyznat, kdyby nás třeba tlačil čas.
Kolobrndy jedou na průzkum s námi - svezeme se až na Smíchovské nádraží.
Pojedeme tudy na Mapy.cz








Od metra jedeme po chodníku podél nové rušné silnice. Měla by tu být modrá značka, ale nevidíme ji. Naštěstí jsme za chvilku u podjezdu. Na druhé straně už nás modrá značka vítá. Je tu také dřevěná brána - ta nás ale nijak nevítá. Podle mapy by měla otvírat středověké městečko Řepora.

Sejdeme prudkou pěšinou asi 100m dolů a tam je další zavřená brána s nápisem Zákaz vstupu na soukromý pozemek. Je vidět, že vesnička už chátrá.

Hledala jsem nějaké info na webu. Tady je uvedeno, že:
Z důvodu natáčení filmů je skanzen dlouhodobě pro veřejnost uzavřen.
Jejich web http://www.repora.cz/ je nedostupný.


Pokračujeme zelení mezi několika rybníky

do Řeporyjí. Na náměstí pěkný kostel sv. Petra a Pavla

A zase mě zaujalo něco na poučných tabulích:

Název Řeporyje se odvozuje od jména osadníků "řeporyjců", kteří zde v minulosti dobývali kořen rostliny řepíku. Ten se používal v lékařství v minulostí více než teď.

Trochu historie
K velkému rozmachu obce došlo po roce 1872, kdy byla vybudována železnice vedoucí Prokopským a Dalejským údolím z Prahy do Berouna. Byly otevřeny vápencové lomy, postavena firmou Biskup - Kvis a Kotrba pec k pálení výpna a Hugem Reiserem kruhová cihelna. To přineslo přísun dělníků pracujících v lomech do obce, ale také dočasnou devastaci dříve krásného údolí. V roce 1892 byla postavena a vysvěcena škola se čtyřmi třídami. Rozšiřování obce vedlo v roce 1919 k jejímu povýšení na městys. Po druhé světové válce dochází k uzavření většiny průmyslových provozů a nastává přeměna obce na pražské předměstí. roku 1974 se stávají Řeporyje součástí Prahy. Na konci 80. let byla Útvarem rozvoje města vypracována studie na komplexní zastavění úžemí řeporyjské městské části. Tato zástavba, která by byla vlastně rozšížením sídliště Jihozápadní město, počítala s novými panelovými domy, které by plynule navazovaly na současnou vilovou zástavbu. Tento plán naštěstí nebyl díky změně politické situace zrealizován.


Opouštíme modrou značku a pokračujeme po zelené do Údolí Dalejského potoka
Dalejský potok má celkovou délku 13,5 km. Pramení v obci Chrášťany v nadmořské výšce 384,5 m a vlévá se do Vltavy. Místy se potok hluboce zařezává do skalního podloží a mnohde vytváří ve vápencích kaňon.

Údolím vede naučná stezka - takže zase spousta poučení. O hodně pradávné historii. My to tu dnes dnes spíš prosvištíme, ale chtěla bych se sem podívat ještě víckrát a předtím si tu praprahistorii trochu "naštudovat".
Ale tabule "Pod placatou skálou" je fakt zajímavá.

Pod Placatou skálou

Čechy a Morava měly kdysi i vlastní kontinent...
Před více než půl miliardou let tvořily dnešní Čechy a Morava mikrokontinent Perunika, v těsné blízkosti jižního pólu. Na tomto mikrokontinentu ještě před počátkem ordoviku před asi 490 miliony let vznikla podél hlubokých zlomů dlouhá, mělká propadlina pražské pánve ve směru JZ-SV. Byla pouze něco přes 20 km široká, dosahovala od oceánského pobřeží Peruniky na západě až do jejího středu, do území dnešních Železných hor.

Obr. je detail z tabule Naučné stezky

Maturanti  a křížovkáři znají prvohorní útvary kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm. Dnes tři z nich můžete vidět na vlastní oči a můžete se jich dotknout.
Propadlina se zalila mořem na začátku spodního ordoviku. Moře zde zůstalo po celý ordovik, silur až do středního devonu, více než 100 miliónů let. Během celé své dávné historie se Perunika pohybovala směrem k severu, k rovníkovému pásmu. Tam dorazila ve spodním devonu asi před 410 miliony let.
Stojíte  na dně moře. Ustoupilo po miliónech let a z jeho usazenin vzniklo celé pohoří , ale i to zmizelo...
V té době tlačil Peruniku na sever africký kontinent až  narazila na Baltiku (Skandinávii) na severu. Tlaky mezi těmito kontinenty se dno pražské pánve vyklenovalo, změlčovalo a moře z ní ustoupilo ve středním devonu před asi 390 milióny let. V následujícím období svrchního devonu a karbonu probíhalo vrásnění usazenin v pánvi, až vzniklo nízké prvohorní pohoří.
Dalejský potok proráží zvrásněné prvohorní usazeniny. Začíná odkryvem pevných pískovců nejvyššího ordoviku pod Placatou skálou, usazených v době největšího globálního zalednění v historii Země. Na povrchu šikmo ukloněných vrstev se nacházejí stopy po lezení prvohorních živočichů.
Stezka prochází národní přírodní památkou Dalejský profil, přírodní památkou Opatřilka - Červený lom a přírodní rezervací Prokopské udolí.
V údolí Dalejského potoka nalezneme řadu významných geologických a paleontologických lokalit, na nichž se nacházejí četné zkameněliny mořských bezobratlých živočichů, mj. trilobitů, měkkýšů a lilijic.

Navíc jsme na území, které má na svých blozích důkladně prozkoumané Jitka a Ivanka. Myslím, že o tom obě často psaly, ale přesto mě dost zarazilo, kolik je v údolí různých zbořených domů.

Černý lom
Na kvalitní vápno se hodí jedině vápence s vysokým obsahem CaCO3.
stěnový Černý lom, pojmenovaný sběratelem Františkem Hanušem v roce 1923 podle tmavých silurských vápenců nejvyššího siluru , se původně jmenoval Kamčatka a byl kolem 275m dlouhý s 30 metrů vysokou stěnou. V nadloží černých vápenců se těžily světlé vysokoprocentní vápence pro výrobu vápna. Ty se usadily v teplém moři ve spodním devonu, když se Perunika posunula do blízkosti rovníkového pásma.
První mezinárodní hranice mezi útvary na světě byla vybrána v Čechách... Hranice mezi silurem a devonem (416 milionů let) na Klonku u Suchomast jižně od Berouna v r. 1972. Hranice mezi silurem s devonem je na východní stěně Černého lomu ve spodní části zrnitých narůžovělých vápenců, kde se vyskytují průřezy plováků lilijic - lobolitů. Po ukončení těžby v lomu Kančatka kolem roku 1919 byla většina dna lomu vysoko zavezena těžebním odpadem z lomů Vokounka a Rokle na druhé straně Dalejského údolí.
Lilijice jsou zvířata! Jsou příbuzné s ježovkami a hvězdicemi...

jj - chtělo by se na ta skaliska důkladně podívat!

V Dalejském údolí jsme nejeli vždy snadno po asfaltu - občas po pěšinkách ale také po cestách s ostrými kameny nebo dokonce po schodech.. Na fotkách to tak moc hrozivě nevypadá.

Holyně
První zmínka o malé vísce Holyni, jež leží na náhorní plošině nad strmými svahy Dalejského údolí, se objevuje v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Uvádí se zde v okolí Prahy vznik 13ti osad, mezi nimiž je jmenována Holyně.  Jméno obce má svůj základ ve slově "holý", značilo tedy holé místo.V minulosti nejen dno údolí, ale i svahy sloužily pro pastvu skotu, například v 19. stol. se udává, že se zde a v okolí páslo na 1200 ovcí. Údolí tedy nebylo zarostlé jako dnes, byly zde nanejvýše řídké křoviny. 
Je zde železniční zastávka Praha - Holyně.

PP Opatřilka - Červený lom
Méně kvalitní vápence s jílovitou složkou se hodí na výrobu cementu...
Okolí Červeného lomu je zajímavé jak pro svoji geologii, tak pro svoji nedávnou historii. Jílovité vápence se těžily na výrobu cementu ještě před druhou světovou válkou ve stěně dlouhé 250 m, se základnou zhruba v úrovni Dalejského potoka.

Rovníkové pásmo, korálové útesy, teplé moře a romantika bez člověka...
Vápence se uložily na dně prvohorního moře ve spodním devonu. Ty nejstarší, červenavé a v jejích nadloží šedé jílovité vápence se usadily během mezinárodního časového období stupně prag, před asi 410 miliony let. Ty masivní, světlé vápence, se usadily v mezinárodním časovém období ems v době před asi 405 miliony let. Ve světlých navětralých vápencích se kdysi nacházely hojné kostry korálů, ramenonožci a články lilijic.

Ale i pozdější historie lomu je zajímavá. Na ploché haldě těžebního odpadu směrem k potoku byl za války vybudován trestanecký tábor pro budovatele podzemních prostor v Prokopském lomu vzdáleném asi 1,5 km po proudu Dalejského potoka. Dnes zbyly z baráků pouze nízké základy. Častými obdivovateli Červeného lomu v údolí Dalejského potaka a jeho barevných krás byl i Jaroslav Foglar se svou partou kluků.

Červený lom se mi opravdu moc líbil, ale jeli jsme po okraji úzkými pěšinkami, tak se zas nedalo tolik kochat. Chtělo by to věnovat mu samostatnou výpravu.

asi nějaká jeskyně

vidíme i zviřátka !

Odbočíme do Klukovic na oběd v Černém kohoutovi. A pak pokračujeme už dříve zdokumentovanou trasou Prokopským údolím, přes Hlubočepy, Zlíchov na Smíchovské nádraží a odtud vláčkem do Klánovic a pak ještě kousek na koloběžce domů.
Ale ještě před Smíchovským nádražím se mi podařilo sebou na rovině švihnout a odřít si koleno, ruku i hlavu. Už jsem o tom psala TADY. To byl můj první pád, ale už mám za sebou i další. Tak opravdu častěji nosíme helmu!

Ujeli jsme asi 13 km.
V textu je čerpáno z naučných cedulí při cestě.