Kolem Peruce

Den výletu: Út 15.10.2019

Podzim 2019 ... Zase jeden starší výlet, který jsem nestihla ještě zapsat, ale chtěla bych ho mít zaznamenaný.

Peruc jsme objevili na mapě při výletu z Budyně nad Ohří do Libochovic. 

Zaujal nás Oldřichův dub a Boženina studánka. 

Nejdřív jsme se ale vydali naučnou stezkou okolo Peruce - asi 12 km. Radši jsme jeli na koloběžkách - tudy: na Mapy.cz

Z Peruce sjíždíme k Débeřskému mlýnu. Mlýn už tu však nestojí, zbyla ale pěkná obytná budova z 17. století.

Mlýnská stavení byla zbourána kolem roku 1928. Zachovaly se však objekty vedlejšího statku, ovšem v zdevastovaném stavu. Měly být dokonce prodány na stavební materiál. Tomu zabránil pražský výtvarník ak. malíř Jiří Corvin ( zemřel 2004), který komplex koupil a od r. 1967 jej začal vlastními silami a za pomoci přátel opravovat. Podařilo se zachránit hlavní obytnou budovu, velkou klenutou bránu a některá hospodářská stavení. Obytná budova je uvnitř na trámu datovaná rokem 1640, má dvoubarevný plastický zdobený barokní štít  s volutami a se svatým obrazem v omítce. Budova má nového majitele a péče pokračuje.

Stoupáme do kopce

Osada Débeř  sestává  z několika osamělých chalup nad strmým svahem potoka západně od Peruce. 

Z osady scházíme prudkým svahem do údolí Débeřského potoka. Pak už se nám na koloběžkách  jede dobře. 

Míjíme rybníky.

V místech kempu a koupaliště stával ve 2. polovině 19. a začátkem 20. století cukrovar. Byl zde vybudován rodem Thun-Hohensteinů. Jejich působení povzneslo v Peruci i okolí hospodářský život. Naproti cukrovaru byla postavena Tovární restaurace, která zároveň sloužila jako ubytovna pro své zaměstnance. Provoz cukrovaru byl ukončen r.1920.

Z bývalé tovární restaurace je nyní hotel Oldřichův dub.

Tady prosvítá koupaliště a kemp Peruc

Studánka na místě bývalých železitých lázní z 19. století v Macově dole. 

Socha najády - vodní nymfy

Pokračujeme údolím Débeřského potoka

Průsek nějaký - zpět půjdeme horem a tam se dozvíme víc

Stradonický rybník  - moc ale jako rybník nevypadá

Chrastín je nevelká osada uprostřed lesů. Velkostatek a chalupnické usedlosti. První písemná zmínka je z roku 1341. Nyní patří k Peruci.

Stoupáme obcí do kopce a sbíráme kaštany. Nemůžeme odolat. Máme to zažité od dětství, tehdy jsme je museli nosit do školy - pro zvířátka do zoo.  A tady je hotové naleziště.  Doma si je dáme do skleněné misky.

Odsud se nabízí odbočka na rozhlednu Stradonku. Ale  je zamlženo, daleko bychom asi neviděli, tak nejdeme.

Pro zajímavost: Rozhledna Stradonka - otevřena v r. 2009. Stojí na pozůstatku valu Hradiště Stradonice - nádherný výhled na České středohoří a někdy i na Krušné hory.

Vracíme se zpět k Peruci po horní straně údolí.

Přicházíme k altánku - je to Krásná vyhlídka (Čechova vyhlídka)

 

Má tu být výhled na České středohoří, ale není, teď není....

Takhle to má vypadat. Budeme se sem muset vrátit, až bude dobře vidět.

Krásnou vyhlídku si oblíbil  Svatopluk Čech (1846-1908), který v Peruci u dědečka prožil mládí. Pohled na masiv Českého středohoří učaroval také malíři Emilu Fillovi (1882-1953). 

Peručtí Sokolové sem v minulosti pořádali výlety spojené s hudbou, tancem, cvičením i vlasteneckými projevy. Nyní se sem konají Novoroční pochody zakončené novoročním přípitkem.

O kus dál přicházíme k průseku, který jsme viděli už zespodu. Vede tu totiž několik produktovodných potrubí. 

A až se divím, jak je tady všechno popsáno, co tudy vede.  Tak já si to - s dovolením -  uchovám..no, holt chemik..

• Vysokotlaký plynovod -  od r. 1973 doprava zemního plynu z Ruska do zemí západní Evropy
• Etylenovod  - trasa Bohlen - Litvínov - Neratovice
• Ropovod Družba - začíná v Samaře, pokračuje až  do běloruského města Mozyr, kde se rozdvojuje na severní větev vedoucí do Polska a Německa a na jižní spojující Ukrajinu, Maďarsko, Slovensko a Česko. Do Záluží byl doveden v r. 1965. Centrální úložiště  ropy v naší republice je u Nelahozevsi
• Dálkovod C4 frakce - ze Záluží do Kralup přepravuje etylbenzen k výrobě polystyrenu a pyrolýzní  C4 frakci k produkci kaučuků
• Všechny produktovody doprovázejí tzv. doprovodné kabely, které slouží pro měření, ovládání a signalizaci a řízení provozu všech produktovodů.

Už se blížíme k Peruci

Jdeme k Oldřichovu dubu. Stojí u silnice.

Dub Oldřich - památným stromem vyhlášen 14.9.1989. Je významnou přírodní a kulturní památkou českého národa. Od r. 1995 je zařazen do seznamu významných stromů UNESCO - patří mezi 10 nejvýznamnějších stromů Evropy. Své jméno získal podle knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců, který se dle pověsti v těchto místech ve stínu stromů utábořil se svou družinou, když se vracel z lovu. Dub patří k nejstarším stromům u nás. Jeho věk se odhaduje na 1000 let, takže knížete Oldřicha - i když jako malý semenáček - klidně může pamatovat..

Jedná se o dub letní, vysoký 30 m, obvod v patě  stromu je 970 cm. V devadesátých letech minulého století měl dub namále, dvakrát u něj zasahovali hasiči. Po úpravách, které na něm provedli pracovníci odborné firmy, prý ale ještě několik století může slavné setkání knížete Oldřicha s prostou pradlenou Boženou připomínat.

Hodně zahuštěný příběh Oldřicha a Boženy

Kníže Oldřich se narodil roku 975 Boleslavu II. Vládl 1012-1034. K setkání s Boženou mělo dojít někdy kolem roku 1004.  Kníže Oldřich spatřil Boženu perúc prádlo, a tak vznikl název obce. Božena byla velmi krásná a byla vdaná za sedláka Křesinu. I kníže byl již ženatý s urozenou německou kněžnou Jutou. Oldřich se rozhodl vzít Boženu s sebou do Prahy a učinit z ní svou ženu a kněžnu. Díky následnému narození syna Břetislava nevymřel rod Přemyslovců po meči.

Pokračujeme k Boženině studánce

Tolik kaštanů - ale to nejsou ty naše :)

První obyvatele Peruce přilákal zřejmě vydatný pramen. Tento pramen zásoboval v minulosti vodou celou osadu a než byl v roce 1927 vybudován vodovod, mnohdy v letních měsících, když vyschly všechny ostatní studny, se stávala Boženina studánka jediným zdrojem pitné vody.

Dnešní úprava studánky je novogotická se zdobeným pískovcovým ostěním, dřevěným nástavcem s oplechovanou baldachýnovou střechou s věžičkou, kamenným schodištěm s kovanou železnou brankou. Bazén je vyzděný pískovcovými kvádry. Díky šlechtickému rodu Thun-Hohensteinů, kteří na peruckém panství sídlili od roku 1814 do konce 2. sv. války a kteří nechali tuto studánku vybudovat a také díky radnici, která po celá další léta o studánku pečovala a stále pečuje, se dodnes může jezdit do Peruce na Oldřicha a Boženu vzpomínat.

Potkáváme spřátelené zvířátko

Zámecký park

Zámecký park byl vybudován za panství Ledeburů kolem roku 1770.Vznikl ohraničením části lesa, a proto se zde nacházely domácí dobře vyvinuté a zdravé soliterní stromy, zejména lípy, javory a jírovce. Park byl původně mnohem rozsáhlejší a je vybudován v anglickém stylu. Za panství Thunů byl park doplněn okrasnými listnatými stromy a byl příkladně udržován do r. 1945. Pak už udržován nebyl.

V r. 1994, kdy se obci podařilo odkoupit od Národního muzea v Praze zdevastovaný perucký zámek, vznikla myšlenka zachránit a obnovit nejen zámek, ale i zámecký park. Poslední práce na rekonstrukci parku se prováděly na jaře roku 2000. Už to tady zase vypadá skoro jako za paní hraběnky, potěšila pochvala od procházející pamětnice.

Zámek

Na jeho místě stála původně pozdně středověká tvrz, jejíž původ můžeme s jistotou klást před rok 1543. Postupně probíhaly přestavby - renesanční, poté na přelomu 17. a 18. století úpravy barokní. V 60. a 70. letech 18. století získal zámek rokokovou podobu, kterou si podržel s určitými úpravami dodnes. 

Historie obce Peruc

Existence lidských sídel je zde doložena již z mladší doby kamenné (6.-4. tis. přnl) Počátky osídlení na Peruci jsou zřejmě ovlivněné vydatným pramenem podzemních vod. V latinské Kosmově kronice z začátku 12. století je vylíčen příběh setkání knížete Oldřicha s Boženou. Kronikář Václav Hájek z Libočan tento příběh umístil do Peruce.

První písemné zprávy pocházejí z roku 1170, kdy je Peruc zmiňována jako majetek pánů z Peruce - Měška a Hroznaty.

Od r. 1814 se o rozvoj obce  velmi zasloužili Thun-Hohensteinové.

Kostel sv. Petra a Pavla 

barokní kostel vybudovaný v letech 1722-24 architektem Petrem Pavlem Columbanim.

Náměstí Emila Filly

Ujeli jsme asi 13 km

Teď  jsem objevila TADY popsaná jednotlivá zastavení naučné stezky kolem Peruce.