U Kutné Hory

 Den výletu: Ne 25.10.2020

Chtěli jsme si vyjet někam ne moc daleko do přírody. Vybrala jsem na mapě malý okruh blízko Kutné Hory.  Krajina byla opravdu pěkná a taky historická, ale na to, že jsme chtěli uniknout z lidnatého Klánovického lesa, to moc dobrý nápad nebyl . Tolik lidí! Ale pochopitelně - všichni teď chtějí o víkendu do přírody. Nejméně lidí potkáme cestou mezi domky u nás v Újezdě.

Procházka vedla z Kutné Hory do Bylan, pak k Velkému rybníku a Vrchlickým vodopádům a údolím Vrchlice s ruinami mlýnů zpět do Kutné Hory.

Byli jsme tady na Mapy.cz

Struskové haldy na břehu Bylanky.
Strusky vznikaly v okolních pěti hutích jako odpad při tavbě rudy v průběhu několika staletí. Struska obsahuje zbytky barevných kovů ve formě silikátů. 

Dnes jsou haldy strusky částečně rozvezené a částečně zarostlé. Sklovitá hmota sice má vysoký obsah kovů, ale mimořádně pomalu přirozeně větrá a špatně se rozkládá. Jako první osídlují tyto neúrodné strusky lišejníky a mechy, občas se uchytí semínko břízy. Z opadaného listí se vytvoří tenká a snadno vysychající vrstva substrátu, ve kterém roste napr. mateřídouška, vřes, hvozdíky, svízel, zvonky....

Za obcí Bylany stojí areál budov samostatného pracoviště Archeologického ústavu AV ČR. Historie Bylan totiž svými kořeny sahá až do období neolitu, do doby tzv. prvních zemědělců - nositelů první keramické kultury u nás.  V nedaleké malinké, ale celosvětově známé obci Nová Lhota  byla nalezena dinosauří kost.

3D neolitický hrob

Mladá žena ve věku 20-25 let byla uložena do hrobové jámy v netypické poloze v polosedě. Hrob byl objeven při záchranném archeologickém výzkumu obchvatu Kolína v roce 2009. Zlomky keramiky nalezené spolu s kosterními pozůstatky jej datují do období kultury s vypíchanou keramikou. Pomocí radiokarbonové metody založené na rozpadu uhlíku C14 a kalibrace byla datace zpřesněna na 4750 před naším letopočtem.

Z Bylan pokračujeme směrem k Velkému rybníku přes nezalesněný kopec s pěknou vyhlídkou:

na Chrám sv. Barbory

Tady v tom lesíku je údolí Vrchlice, kterým za chvíli půjdeme

a pohled na druhou stranu

Na hrázi Velkého rybníka (9, 6 ha)

byl vybudován roku 1850-52 na místě Horního královského rybníku jako údolní přehrada. Založila ho Společnost kutnohorských mlynářů. Rybník měl vodu zadržovat a vhodně regulovat její přívod na mlýny, které byly položeny pod rybníkem i na jiné průmyslové podniky v Kutné Hoře, např. na cukrovary. Nyní slouží rybník k rekreaci.

Pod rybníkem je pěkná tůňka a malý vodopád

Ruina mlýnu Šimákov

Poslední existující mlýn v údolí Vrchlice je mlýn Šimákův. Z 15. století je doložen jako Šimonův mlýn. Pak se v něm vystřídalo mnoho vlastníků. V r. 1904 ale vyhořel a už se nevzpamatoval.

Kolem mlýna vede odbočka k dalšímu vodopádu

Pokračujeme cestou údolím k dalším mlýnům.

Ruina mlýnu Cimburk

Mlýn Cimburk je dnes v rozvalinách, ale ve 30. letech 20. století ještě stál, i když se v něm již nemlelo. Mlýn, starý český " klepáč", dostal své jméno podle tvrze, která stála nahoře na skále nad potokem. Ze tří sester zbyla jako poslední obyvatelka mlýna rázovitá stará "slečna Réza". Musela prodat poslední pole, které jí zbylo jako jediný zdroj obživy, protože měla zaplatit podíl na opravě hráze Velkého rybníka,  i když se ve mlýně dávno nemlelo. Mlýn později vyhořel a jeho poslední dědička zemřela v Nadačním  domě měšťanů kutnohorských, tj, chudobinci lepšího druhu, díky tomu, že byla měšťankou kutnohorskou.

Nad mlýnem, na široké ostrožně byly při stavbě střelnice v 19. století nalezeny pozůstatky pravěkého hradiště. Bohužel budování střelnice naleziště nenávratně   poničilo, takže archeologický výzkum mohl zkoumat už jen zbytky tohoto sídla - hradiště Cimburk.

Kousek cesty za mlýnem vidíme různá "udělátka" - k regulaci vody. 

Dál vede cesta kaňonem.

A potom jdeme snad kilometr takovým umělým tunelem, zřejmě protože mimo něj roste nebo se přestavuje nějaká soukromá usedlost - tady se díváme zpět. 

Nad mlýnem Denemarkem je kamenný splav. Podle vodního práva patřil i dvěma "spodním mlýnům", tj, Vrbovskému a Hutenskému. Všichni tři majitelé mlýnů měli povinnost splav udržovat, podle potřeby jej i nově postavit. Zvlášť bylo třeba dbáno o "postavení normálního znamení", tzv. cejchu, udávajícího dovolenou výšku vodní hladiny tak, aby všechny mlýny měly dostatečné množství vody. Toto znamení stanovili speciální znalci vodního práva, tzv. přísežní mlynáři. Splav, na velkých řekách jez, měl tedy základní význam pro každý mlýn.

Na druhé straně stojí mlýn Spálený. V tomto mlýně  - jako jediném na potoce "pod rybníkem" - se pekl obchodně výborný chléb. Zvláště za 2. světové války, kdy mlýn ještě plně pracoval, zásoboval město i jeho okolí moukou a chlebem. Také v tomto mlýně 50. léta 20. století zničila živnost mlynářskou i pekařskou.

Název mlýnu Denemark vznikl podle stejnojmenné štoly za mostkem ve svahu, v níž ve středověku pracovali Dánové..

Nad mlýnem Denemark byly nalezeny při obdělávání políček koncem 19. století pozůstatky pravěkého hradiště.

Barokní mostek přes říčku Vrchlici - skládá se ze dvou odlišných částí - z klenuté části s půlkruhovým obloukem, pečlivě naskládaným z lomového kamene, a z části dřevěné. Na základě průzkumů se předpokládá, že kamenná část s barokní sochou sv. J. Nepomuckého vznikla již v 18. století. Nelze vyloučit, že most byl původně klenutý v celé délce a část pak byla poškozena velkou vodou. 

Vycházíme z lesíku na cestu kolem pole - zas vidíme věže Chrámu sv. Barbory

Kostel Nejsvětější trojice

pravděpodobně tu stál kostel již v 1. polovině 15. století. Zpočátku byl obklopen osadou hutníků a horníků. Osada záhy zanikla, ale zůstala po ní pověst. Horníci prý vložili do základů kostela veliké kusy stříbra a vybudovali tajnou chodbu z kostela do Spáleného mlýna v údolí Vrchlice.

Malý kostelík je velice cenným prvkem architektury pozdní gotiky. Kolem kostela se rozkládá malý hřbitov, dnes sloužící Bylanům. Na hřbitově byli pohřbeni vojáci z několika válek - z pruských válek, z 1. a 2. světové války.

V lesíku za kostelem vidíme haldy dolu Hutrejtéře

Zase věže vykukují :)

Říčka Bylanka

Pramení severozápadně za obcí Bylany v údolí Vysoháj. Potok sám byl ve středověku po Vrchlici druhým nejvýznamnějším tokem v okolí Kutné Hory. Podél toku se zřizovaly již od 15. století hutě a zejména ságrovny na zpracování měděné rudy. 

Jsme v malém lomu, kterému se říká "Divadélko". Na přelomu 19. a 20. století zde fungovalo přírodní divadlo. Kulisy tvořily sestříhané keře. Během války zde stál kiosek, kde se výletníci mohli občerstvit, a také taneční parket.

 

A to už je konec procházky - kruh se uzavřel. Teď už jen zpět do kopečka k autu..

Ušli jsme něco přes 8 km.

V textu bylo čerpáno z naučných tabulí při cestě.