Orlické hory - na Anenský vrch

Den výletu: Út 23.6.2020
Z Říček stoupáme nejprve po silnici k modré značce, která nás dovede téměř až k rozhledně Anna na Anenském vrchu. Zpět jdeme kousek po hřebeni na Mezivrší a vracíme se do Říček po zelené značce. Byli jsme tady na Mapy.cz







Letos jsme zvolili "dovolenou" v Orlických horách, které skoro neznáme. A byli jsme opravdu nadšeni také spoustou zajímavých míst v podhůří. Bydleli jsme v penzionu v Říčkách.

Náš první výlet vede na Anenský vrch.
Stoupáme nejdřív po silnici a  brzy se objevují hezké výhledy

pohled zpět na vrch Zakletý se sjezdovkami

Tady už vidíme centrum Říček a kostelíčkem

přiblíženě :)

 Jdeme po modré k pěknému odpočinkovému místu - lavička u panenky Marie - chvíli posedíme

a kocháme se vyhlídkou

vpravo na Zakletý

a přes kytky do kraje

Ty modré  neznám, ale pomůže aplikace google lens. Napoví - je to lupina. Později se ale dovídáme, že tahle hezká květina je cizí invazivní druh, je jedovatá, louky se pak nedají spásat. Takže teď dobrovolníci tyto zamořené louky sečou, dokud lupiny kvetou. Aby se nevysemenily a dál nemnožily.

Kousek dál vypadá horská louka už správně :)

Docela mírně stoupáme lesem, až narazíme na červenou značku - hřebenovku - a ta nás dovede k odbočce na Anenský vrch.

Rozhledna Anna 

Rozhlednu vlastní Lesy České republiky. Projekt stál 1 445 000 Kč. 80% přispěla EU.

Celková výška rozhledny - 17m

Výška vyhlídkové plošiny - 12m

Nadmořská výška - 991m

Počet schodů - 65

Více zde: http://rozhledny.webzdarma.cz/anensky.htm

Stoupám na rozhlednu. Sama. Manžel výšky moc nemusí, což mě mrzí, protože bych si ráda o vyhlídce popovídala. Zvlášť když to tady moc neznáme. Nahoře jsou na 4 strany velké tabule s popisem, co vidíme - tady je jedna z nich jako příklad.

A tady jsou rozhledy 

Na jih - pohled do kraje

Točím se pomalu doprava - na západ

To jediné bezpečně poznávám - sjezdovky na Zakletém a pod nimi budou Říčky

Hřeben Orlických hor a mírně vpravo na obzoru Stolové hory u města Kudowa Zdroj

Tady za smrky je asi Králický Sněžník

Pohled na jihovýchod

Historie Anenského vrchu

Z hospodářského hlediska se zde těžilo od nepaměti dřevo. 

V  18. století se stal poutním místem. Kromě pouti na počest sv. Anny se lidé rádi kochali výhledy, které jim poskytovala věžička kaple a později postavená rozhledna, která sem lákala turisty až do 20. let 20. století. Ve 30. letech 20. století se vrch stal součástí budovaného, nikdy nevyužitého, ochranného valu pevnostní linie. Vojenskému účelu musela ustoupit kaple, která byla přenesena. 

První kaple byla ze dřeva vybudována v roce 1766. Jejím donátorem se stal majitel rokytnického panství hrabě Nostitz. Zasvěcena byla sv. Jáchymovi a sv. Anně.
Vrchol vzdálený chůzí 2 hodiny od Rokytnice v Orlických horách a 45 minut od Neratova se stal hojně navštěvovaným poutním místem, kam směřovala procesí zejména o svátku sv. Anny.
V roce 1820 byl okolo kaple vymýcen les a došlo na přestavbu kaple. Vše bylo provedeno na popud Johany hraběnky Nostitz. Podle dochovaného popisu měla kaple střechu pokrytou dřevěnou krytinou a na střeše byla věžička. Uvnitř kaple byl zavěšen obraz sv. Jáchyma a sv. Anny, do horního poschodí - věžičky vedlo schodiště a bylo využíváno jako vyhlídka. Okolo kaple stála křížová cesta.
V roce 1858 byla dřevěná kaple nahrazena kamennou, která byla postavena z popudu již jmenované Ernestiny hraběnky Nostitz. K slavnostnímu vysvěcení došlo  26. 7.1858.
Ve stejném roce byl ke kapli pořízen kříž zobrazující Spasitele na kříži, u nohou se sv. Janem a Marií.  Okolo roku 1870 byla u kaple postavena socha Panny Marie, která je také označována jako mariánský sloup. Podle vyprávění ji nechal přivézt Anton Krause z Neratova  ze slezského Wartha v úctě ke sv. Anně za to, že přežil v mrazu, když zapadl v zimě při svozu  dřeva, než ho sousedé našli. Jednalo se o 4 metry vysokou sochu. V roce 1880 byla postavena nová kaple, kterou nechal zřídit majitel panství Karel Ervín hrabě Nostitz. K vysvěcení kaple došlo při slavnosti konané 25. července 1880. V této době byla tedy kaple kamenná s dřevěnou střechou a věžičkou  s oltářem a obrazem sv. Jáchyma a sv. Anny. V tehdejší době v okolí kaple stálo 14 kamenných sloupů s obrazy křížové cesty. 

V roce 1937 byla kaple, včetně křížové cesty, přenesena kvůli výstavbě opevnění do Hadince na pozemek Franze Luxe a Hadinec vzal na sebe povinnost starat se o kapli.
Osudem pískovcového kříže a mariánského sloupu se stal Neratov.
Kaple se i v současné době nalézá u osady Hadinec, vzdálené 2 km, uprostřed lesa a poutníci k ní směřují vždy o probíhající Anenské pouti v Rokytnici v Orlických horách, kdy zde slouží mši v úctě ke sv. Anně neratovský farář.
Samostatná rozhledna vyrostla vedle kaple na počátku 20. století. Jednalo se  o jednoduchou dřevěnou stavbu vysokou 8 metrů. Na plošinu, na kterou vedl příkrý žebřík, se vešli pouze 4 lidé. Pod plošinou byl nouzový úkryt, který využívali návštěvníci v době nepříznivého počasí. Největším problémem rozhledny byla její poloha, na kterou si lidé stěžovali. Rozhledna byla vystavěna v těsné blízkosti kaple a její střecha bránila výhledu na západ. Již v roce 1912 padl návrh, aby byla rozhledna posunuta k severní straně kaple a zvýšena o 1,5m. Podle popisu rozhledny z roku 1917 se jednalo o nízkou labilní soustavu několika žebříků. Již tehdy se řešila výstavba nové a lepší rozhledny.  K zániku rozhledny došlo pravděpodobně během 1. světové války nebo krátce po ní. K výhledu byly po zániku rozhledny využívány svahy Anenského vrchu.
V druhé polovině 30. let 20. století bylo budováno v pohraničních oblastech  opevnění proti vzrůstajícímu nebezpečí ze strany Němečka, stejně tak tomu bylo i v Orlických horách. Jelikož bylo rozhodnuto, že na Anenském vrchu budou vybudovány dva objekty těžkého opevnění, byla kaple, křížová cesta, mariánský sloup a kříž přeneseny v průběhu roku 1937 do nových destinací zmíněných výše.
V roce 1937 byly vystavěny na Anenském vrchu dva objekty těžkého opevnění - jeden pro 19 a druhý pro 23 mužů. Oba objekty  byly poničeny vytržením pancéřových prvků v 50. letech 20. století.
Nová historie turistického využití se začíná psát v roce 2010, kdy se staví dřevěná rozhledna vysoká 17 metrů. Za touto iniciativou stálo město Rokytnice v O. h. a obec Bartošovice v O.h. Státní podnik Lesy ČR se ujal realizace tohoto projektu a vlastní výstavby rozhledny.

Kromě rozhledny jsou na Anenském vrchu ještě dva bunkry. Ty jsem ale nevyfotila, ani jsem jsem o nich nechtěla psát. Ale pak jsem si přečetla o organizaci výstavby opevnění a to mě opravdu zaujalo.

Tak si to tu níže uvádím...

Hlavně je to tak nepochopitelné, smutné - tolik let se opevnění plánovalo a budovalo - ne nějak preventivně,ale konkrétně proti hitlerovskému Německu, a pak....

Organizace výstavby opevnění v letech 1935-38
Přípravou, projekcí a organizací výstavby stálého opevnění se od března 1935 zabývalo Ředitelství opevńovacích prací, které bylo součástí  hlavního štábu československé armády. Bylo rozděleno na dvě oddělení, taktické a technické. Ředitelem byl jmenován divizní generál Karel Husárek. Vlastní výstavbu těžkého opevnění řídila Ženijní skupinová velitelství, která přímo podléhala pražskému Ředitelství opevňovacích prací. Vojenská správa zadávala stavbu pevnostních objektů soukromým stavebním firmám na základě neveřejných výběrových řízení. K podání nabídek byly vyzývány firmy, které již měly zkušenosti se stavbou velkých železobetonových staveb (např. mosty, přehrady, tunely apod.). Vítězné firmě byla určena doba, za kterou musela předat dokončenou stavbu. Vojenská správa dodávala speciální cement a veškeré ocelové prvky ( armatutu, střílny apod.), ostatní stavební materiál (písek, štěrk, dřevo, atd.) si zajiš´toval sám stavitel. Při realizaci vlastních staveb musela firma dodržovat přísné podmínky stanovené armádou. Za jejich porušení či zpoždění výstavby byly na firmách požadovány finanční kompenzace. Po celou dobu výstavby byly všechny činnosti na staveništích pod dohledem důstojníků Vojenského stavebního dozoru. Po ukončení stavebních prací postupně  docházelo k vypisování a zadávání dalších soutěží na provedení rozvodů elektřiny, vody a ventilace uvnitř objektů. Další firmy prováděly kácení lesních průseků, terénní úpravy okolo objektů, budování protipěchotních a protitankových překážek či zřizování telefonní sítě. Velmi náročnou činností byla doprava a osazení pancéřových prvků - zvonů a kupolí. Tu prováděly tzv. osazovací čety za pomoci tahačů z první světové války s benzino-elektrickým pohonem. Dodávku a montáž zbraní zajišťovali vyškolení zaměstnanci plzeńské Škodovky a Československé zbrojovky Brno. Na stavbě opevnění se podílely tisíce dělníků nejrůznějších profesí, inženýrů a projektantů. Po těžkých letech hospodářské krize to byla v pohraničí chudém na pracovní příležitosti vítaná příležitost k získání zaměstnání. Čilý ruch, který v letech 1936-8 zasáhl i ty nejodlehlejší kouty Orlických hor, se již nikdy neopakoval.

Z Anenského vrch jdeme kousek po červené značce - Jiráskově horské cestě - směrem na Mezivrší.

Nakonec jeden bunkr fotím, dokonce na něj i lezu, je u něj i pěkné posezení ve stínu, tak tu chvíli relaxujeme.

 

Mezivrší je křižovatka cest,včetně silnice. Je tu parkoviště, ale částečně zaplněné haldami štěrku, nicméně auta tu stojí - možná využijeme.

A odtud klesáme po zelené značce zpět do Říček.

Ušli jsme asi 11 km.

V textu čerpáno z naučných cedulí po cestě.