Kolem Kunratického lesa

Den výletu: So 3.6.2017
Vydali jsme se do obchodu Svět koloběžek u metra Roztyly pořídit si na kolobky obaly. A když už jsme byli tak blízko, splnili jsme si konečně další bod v našem plánu a navštívili Kunratický les. Neprojeli jsme ho křížem krážem, ale aspoň kolem dokola.
A poseděli ve výletní restauraci.
A vylezli k Novému hrádku.
Byli jsme tady na Mapy.cz






V obchodě  se nám líbilo. Měli naše obaly. Dokonce nám sami předvedli, jak rychle kolobky do obalů složit a zase zprovoznit. A srolovaný  obal nám hned připevnili na řídítka. Tady je :)

Teď  koloběžky můžeme  vzít třeba i do autobusu. Kdybychom někde uvízli..
Potom jsme tam uviděli koloběžku - dokonce tu stejnou, co mám já - ale měla na jednom z kol uprostřed motor. Ten se dá nastavit pomocí aplikace v mobilu na různý výkon. Buď jen trochu pomáhá nebo víc. To jsme museli vyzkoušet. Prodejna je v areálu různých skladů, tak jsme se tam mohli projíždět..  Je třeba se párkrát odrazit a pak už to jede samo docela dlouho  - i do kopečka. Prima. Ale tenhle systém je prý zatím v testování, ještě se neprodává. Jiné motory na koloběžky už samozřejmě jsou, ale já zatím nic takového nechci - trochu se kvůli tomu s manželem přeme, zvlášť když cesta vede do kopce...

No a pak už míříme ke Kunratickému lesu.

Začínáme U dubu.

Ty poučnosti, co jsou tu kurzívou, ty si já píšu pro sebe  :)

Hraniční kunratický dub letní

U vstupu do Kunratického lesa se nachází nejmohutnější hraniční dub celého lesního komplexu. Nejznámějším majitelem Kunratického panství, na jehož historickém území se téměř celý les rozkládá, byl král Václav IV. Tyto pozemky i s rozsáhlými lesy koupil roku 1407 od zadlužených Olbramoviců. Často zde pobýval v přírodě a vyjížděl na lovy, a proto si zde nechal vybudovat hrádek zvaný Nový. Ten se začal stavět roku 1410, devět let před smrtí krále a pověst praví, že v této době byl dub zasazen. Stáří stromu 600 let je ale nadsazené. Nepatří tedy do začátku 15. století, ale pravděpodobně byl vysazen ve 2. polovině 18. století za vlády Marie Terezie, když byly přeměřovány katastry a hranice.

Znamená to tedy, že dub je hraničním stromem, a jako takový vždycky podléhal zvláštní ochraně. Dnes roste na okraji lesoparku, který je ostrůvkem zeleně uprostřed husté městské zástavby a panelových sídlišť a statečně  čelí náporu civilizace ve svém okolí. V minulosti byla polovina plochy jeho kořenového systému na povrchu zakryta asfaltem a strom tak hlavně v letním období trpí suchem. Snahou Magistrátu  Prahy je , aby byl tento nevhodně zvolený povrch vyměněn za propustnou dlažbu. Dub si takovou péči určitě zaslouží.

Hranice majetků bývaly nedotknutelné, a proto bylo třeba je přesně znát. Prostě potud je to moje, odtud tvoje. Dnes pomáhají přesná měření, ale spory stejně nepřestávají. Dříve bývaly nejspolehlivějšími mezníky stromy. Kámen se nakonec dá posunout, třebaže s ním hnout vyžaduje pořádnou námahu - kořeny stromů jsou nepodplatitelné, statné stromy zaživa své místo neopustí. Za takový mezník býval vybrán strom urostlý nebo něčím nápadný, ale zdravý, aby vydržel dlouho. Ten pak byl ještě výrazně označen vytesaným křížem, kalichem nebo jiným znamením, na kterém se majitelé dohodli. Takový důležitý úkol vykonávala většinou významná osobnost, například starosta. Značení stromu mělo i svědky, obvykle výrostky, kteří byli sice u stromu pohoštěni, ale předtím dostali řádný výprask, aby si místo zapamatovali až do stáří. Málokdy vysazovali k vyznačení hranice stromek nový - snad jen tam, kde se žádný vzrostlý nevyskytoval. Značení na mladém stromu totiž zarůstá rychleji, a proto musí být častěji obnovováno.

Ani se mi na jeden obrázek nevešel.

Sjíždíme podél potoka po zelené značce prosluněným lesem.

A za chvilku jsme dole u  mostu přes Kunratický potok.

O kousek dál je malý zookoutek. My jsme tu viděli jen jedno zviřátko.

Zato volně tu v lese žije král pěvců slavík, rorýs - létá rychlostí 200 km/h, vlaštovka, poštolka a krahujec a strakapoud. Z malých savců hrabošík podzemní, veverka, netopýr, údajně i jezevec. Také mufloni a zvěř srnčí.

Ozval se hlad a zrovna je tu restaurace U krále Václava IV. s velkou zahrádkou. Tak se dáme zlákat. 

Po jídle pokračujeme po žluté značce k Dolnomlýnskému rybníku.

Jen se tu porozhlédneme a vracíme se na odbočku na modrou značku. Tlačíme po ní koloběžky k Novému hrádku. 

Nový Hrad u Kunratic

Stavbu hradu, na objednávku krále Václava IV., započal v roce 1411 mistr Hertvín a stavitel Kříž a trvala necelé dva roky. Ještě v témže roce je vybudován vodní příkop 9 m hluboký a 17 m široký obepínající dokola celý hrad a přerušující jedinou přístupovou cestu od dnešního Chodova - zde byl také mohutný padací most chráněný věží. Naplnění vodou se mělo realizovat vybudováním rybníka u potoka s hrází 18 m širokou a 8 m vysokou. Bylo zde použito mnoho na tehdejší dobu moderních obranných prvků. 

Hrad nebyl stavěn jako reprezentativní sídlo, jak bylo u Václava IV. obvyklé, ale jako dobře zabezpečená hradní pevnost. Hrad si nechal král Václav IV. stavět jako své soukromé sídlo a pobýval zde velice často, o čemž svědčí i to, že sem nechal přestěhovat svou knihovnu, která však byla po jeho smrti zničena husity a pražany.

Proti přístupové cestě (od Chodova) byl hrad chráněn obranným prvkem - ostrou hranou budovy se zdmi tlustými 2,5 m, po jejímž šikmém zdivu střely jen sklouznou. Z hradního příkopu se vstupovalo na parkán (prostor mezi dvěma hradbami), který byl chráněn ještě dalším pásem opevnění kolem celého hradu (dnes val). Hlavní stavbou hradu byla věžovitá  hradní palácová budova s několika patry. Odtud pochází nález opukové krbové římsy s konsolami (vystavena v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti) .

Z celého hradu jsou dnes dochované pouze zakonzervované zbytky sklepního zdiva. Ale ještě v 19. století zde byly zdi vysoké až 5 m. V roce 1881 byly nadzemní části strženy. Dle  dobového tisku proto, "aby nepřitahovaly výletníky z Prahy, plašící v okolí zvěř".

Byl to pěkný hrádek.

Dřevěný mostek tu dnes také stojí

přivede nás k rozvalinám hrádku

Rok po smrti krále Václava IV. roku 1419 oblehla hrad pražská husitská vojska, která si zde zřídila obléhací tábor (polní opevnění). Po třech týdnech , dne 25.1.1421 byl hrad dobyt a vypálen. 

Znak Václava IV. - ledňáček v látkovém věníku. Ledňáček je symbolem věrné lásky a manželství. Věník (stočený ručník) je prastarým symbolem lásky.

Václav IV.

V únoru roku 1361 se v Norimberku narodil otci Karlu IV. a jeho 3. manželce Anně Svídnické dlouho očekávaný syn Václav, budoucí český a římskoněmecký král. Jeho otec do něj vkládal své nesplněné tužby a naděje. Českým králem byl korunován hned druhým rokem po narození a po mnoha diplomatických jednáních  a za vynaložení nemalých finančních prostředků svého otce byl v patnácti letech korunován králem římskoněmeckým.

Vlády v zemích Koruny české se ujímá v roce 1378 po smrti svého otce. Na trůn usedá jako sedmnáctiletý v nelehkých časech, v období měnících se politických, ekonomických, ideologických a i klimatických změn (malá doba ledová  v letech 1195 - 1465, velké výkyvy počasí). Evropou i Čechami se šíří morový rána, ložiska stříbra v Kutné Hoře jsou vytěžena, sílí husitské hnutí, musí čelit neustálým intrikám svého bratra Zikmunda. Problémy, kterým by byl schopen vzdorovat jen velmi schopný panovník. Také panování ve stínu geniálního otce, Karla IV., nebylo snadné. Toto je v historickém obrazu Václava IV. často pomíjeno a je líčen jen jako neschopný vládce, lenivý král a pijan (to by se však dalo říci o každém druhém středověkém panovníkovi.) 

Na druhé straně někteří jeho současníci ho popisují jako výborného společníka, velice vzdělaného a sečtělého, moudrého a zdvořilého knížete. Kontroverzní osobností našich dějin však zřejmě zůstane. 

Zde na hrádku 16. srpna 1419 také umírá, nejspíše na mrtvici poté, co se dozvídá o pražské defenestraci -  30. července 1419 ozbrojený dav vedený kazatelem Janem Želivským napadl Novoměstskou radnici a vyházel z oken královské konšely (1. defenestrace). 

Král Václav IV. zemřel v 58 letech, aniž zanechal dědice.

Stejnou stezkou jedeme zpět - opravdu jedeme - už jsme si  na koloběžce jistější.

Vracíme se zase k restauraci U Krále Václava IV. a pokračujeme po žluté značce podél Kunratického potoka

až k jezeru nebo rybníku? Labuť.

Jedeme dokola a labuť tu opravdu je.

Poslední úsek cesty mírně stoupá, tak většinou vedeme, ale to nevadí.

Cestou potkáváme ještě dva sekvojovce.

Překvapilo nás, jak rychle jsme byli u metra.

Ujeli jsme 13 km.

V textu čerpáno z  naučných cedulí podél cesty.