Z Berouna na Děd

Den výletu: So 20.10.2018

Tato odpolední procházka je už dva roky stará, ale chce být  také zaznamenána a zapadá do podzimního času. 

Dojeli jsme do Berouna a zastavili blízko místa zvaného U studánky. Odtud jsme vyrazili na vrchol Dědu, kde stojí kamenná rozhledna. 

Byli jsme tady na Mapy.cz















Místo, kde se nachází nejznámější berounská studánka, se dříve nazývalo Na Průhoně. Průhonem se kdysi označovala dobytčí stezka, která vedla k pastvinám. V zapsané legendě se vypráví, že 23. června 1723 za parného dne hnal obecní pasák Matěj Holý ovce a spatřil poutníka omývajícího si poraněný bok. Když se k němu přiblížil, neznámý muž zmizel. Po tomto zázračném zjevení začala být studánce připisována zázračná moc a lidé pojmenovali toto místo U Boží vody. V roce 1724 nechal berounský děkan Jiří Procházka de Lauro nad studánkou postavit kapličku Bolestné Panny Marie. K jejímu obrazu se začala konat procesí a ke kapli byla vybudována křížová cesta.

U Studánky se vystřídalo i několik poustevníků. Ale v roce 1787 byla na základě dekretů vydaných císařem Josefem II. poustevna i kaplička zrušena. 

Současná kaplička byla vystavěna roku 1893 v novogotickém stylu podle architekta Josefa Mockera, renovátora Karlštejna a autora dostavby Svatovítského chrámu v Praze.

Obcházíme kapli dokola a takový je za ní pohled na Beroun

Stoupáme po modré značce a občas se zase vyhlídka na Beroun ukáže

Příjemná lesní procházka

Vrchol Dědu (492 m n.m.) je nejvyšším bodem zalesněného hřebenu táhnoucího se vysoko nad údolím Litavky. Podle některých autorů pochází jeho název od slovesa bděd, protože plnil funkci strážního vrchu. Podle jiných, pojmenování stejně jako u starého váženého člověka znamenalo úctu, kterou k němu lidé chovali. V každém případě nedaleko Dědu Na Lísku byla v terénu identifikována celá řada mohyl, svědčících o existenci rozsáhlého pohřebiště. Území leží také v blízkosti keltského hradiště ve Stradonicích. Skutečností ale zůstává, že v listině z roku 1541, kdy město Beroun kupovalo obec Zdejcinu s okolními lesy, je tento vrch označován jako Bílá hora.

Dubové a bukové lesy na Dědu byly v minulosti zdrojem kvalitního tvrdého palivového i stavebního dřeva. V lesích se pálilo dřevěné uhlí a z rovných dubových kmenů se vrtaly tzv. truby pro městský vodovod. Město pronajímalo zdejší lesy také jako honitbu.  Na jižních svazích Dědu se ještě v polovině 18. století nacházela spousta vinic s kvalitní révou. O tom dodnes svědčí řada pomístních názvů. Některé z vinohradů údajně založil Karel IV. J možná ironií osudu, že právě francouzská armáda Ludvíka IV., která obsadila Beroun v 30leté válce, vinice vysekala a spálila.

Vrchol Dědu se v 19. století stával častým cílem sokolských výletů a vlasteneckých poutí. Proto zde také Klub českých turistů společně s Okrašlovacím spolkem v Berouně nechaly vybudovat nákladem 3000 zlatých 12 m vysokou zděnou rozhlednu. Z dnešního pohledu nás upoutá zvláště rychlost realizace stavby. 21. září 1892 byl zveřejněn záměr  a 17. září 1893 proběhlo slavnostní otevření rozhledny. Stala se jedním z významných turistických cílů Berouna a je jím i po 120letech. 

Děd a zkameněliny

Děd a jeho okolí patří k významným nalezištím zkamenělin. Místní paleontologická lokalita je ve vědeckém světě označována jako Drabov, podle názvu zdejšího polesí. Dokonce i jedna zkamenělina má latinské pojmenování Drabovia redux.

Jdu nahoru a manžel zas čeká dole. Je tu docela živo, dokonce ohníček a špekáčky.

Vyhlídka - líbí se mi. Ale bohužel nedokážu určit, co vidím.

Takové trochu divoké borovice :)

A zas dolů....

Zpátky jdeme stejnou cestou, ale to  nevadí. Ještě se za rozhlednou ohlédneme.

Je něco po čtvrté, za chvíli bude tma...

Ušli jsme asi 5 km.

v textu je zas čerpáno z tabulí v místě