V zámeckém parku u Konopiště - na jaře a na podzim

Ne 7.4. 2019 a So 12.10.2019
Konopišťský park máme rádi a byli jsme tu mnohokrát. Zaznamenávám si zde dvě loňské návštěvy. Některá místa jsme navštívili na jaře i na podzim, ale trasy procházek nebyly stejné.

Jarní trasa
Podzimní trasa








Zámek a park Konopiště
Státní zámek Konopiště, včetně zahrad a parků, je významným památkově chráněným objektem. Hrad Konopiště vznikl ke konci 13. století. V průběhu staletí byl přestavován a střídaly se na něm panské i rytířské rody. Mnoho. Posledním pánem na Konopišti byl František Ferdinand Habsburský, známý jako Ferdinand d'Este.  František Ferdinand chtěl vybudovat reprezentativní sídlo, dal proto přebudovat zámek i okolní sady a parky. Vesnice Konopiště, která měla  v roce 1887 přibližně 500 obyvatel, byla vykoupena a srovnána se zemí, aby uvolnila místo výhledům ze zámeckých oken na vznikající rozsáhlý park.Jádro parku tvoří terasy při východní a jižní straně zámku a Růžová zahrada v dolině pod zámeckým návrším. K terasovitému parku a Růžové zahradě se druží i rozsáhlejší části parku. Parkové úpravy neskončily hranicí zámeckého parku. František Ferdinand nechal například vysázet podél cest celého konopiš´tského panství miliony šípkových růží. Do parku částečně zasahují i proslulé honitby, spojené s velkochovem bažantů.
Po první světové válce přešel park do vlastnictví Československého státu a odborný dohled v něm vykonával Doc. B. Kavka. V roce 1921 byl komplex zámku s parkem zpřístupněn veřejnosti. Za druhé světové války sídlil v zámku hlavní štáb německých SS jednotek. Celý areál zámku včetně zámeckého parku je v současné době vyhlášen za národní kulturní památku. O část parku u zámku a Růžovou zahradu ( celkem asi 10 ha ) pečuje nyní Správa zámku Konopiště. Většinu ostatních parkových ploch vlastní Lesy České republiky .



Od parkoviště směřujeme k rybníku kolem obory s daňky, jeleny sika a muflony. Ale k focení se mají jen někteří.

Těsně  pod hrází  rybníka se zachovala budova bývalé elektrárny. Zde byla rovněž od roku 1896 umístěna čerpadlová  stanice pro dodávku vody do nádrží umístěných ve velké věži. Tato tlaková voda poháněla luxusní hydraulický výtah, který zajišťoval přepravu mezi přízemím a třemi podlažími zámecké budovy.

Kolem rybníka zatím nepůjdeme, odbočíme směrem k Růžové zahradě. Cesta vede pod zámkem.

na podzim se zámek schovává

Růžová zahrada
Jako místo pro pěstování růží, byla založena již v letech 1888 až 89 vídeňským zahradníkem Karlem Mossmerem, na pozemcích bývalé barokní zahrady. Dokončena byla v roce 1913 vybudováním jezírka. Při budování Růžové zahrady bylo na pravidelně parterově uspořádané ploše vysázeno 1500 kusů stromových a 7000 kusů keřových růží asi v 200 kultivarech (variantách , lišících se tvarem i barvou).
Poslední rekonstrukce zde proběhla v letech 1991-94 podle projektu  Ing. Evy Jonešové. Při ní bylo nově vysazeno 5226 růží a kultivary habru obecného, stříhané do kuželovitého tvaru.
Obvodová část zahrady je upravena přírodně krajinářsky a najdeme v ní kolem 120 druhů a kultivarů dřevin. Další ukázky okrasných a exotických rostlin je možno vidět ve skleníku o rozloze 1200 metrů čtverečních.
Při procházce Růžovou zahradou objevíme v zadní části i korkový altánek se sloupky pobitými kůrou dubu korkového.Odtud je nejen příjemná vyhlídka, ale poskytne Vám i určité soukromí v hojně navštěvované části parku.
V pravidelném parteru má své dominantní postavení barokně klasicistní sloup se sochou Kleopatry, kolem něj jsou rozmístěny čtyři jehlancové empírové obelisky s egyptskými hieroglyfy. V některé literatuře je uváděno, že jde o sochu Lucrecie.V pozadí nás upoutají dvě tzv. hermovky s hlavou Bakchantky a Satyra ( způsob provedení sochy, kterým byl původně zobrazován jen starořecký bůh Hermés), dále rokoková kašna se čtyřmi putti (pomocníky Amora). Pět soch v řadě nad jezírkem představuje antické bohy Triptolema, Apollona, Afrodité, Dia a Héru. Plastickou výzdobu zahrady doplńují dvě hlavice z chrámových sloupů a benátské novoklasicistní vázy. Vstupní novobarokní brána ze solnohradského slepence je ozdobena sochami, které jsou alegorie Práce (hefaistos) a Vědy (Atlas)

Bezrůžová zahrada 
V dubnu jsme tu samozřejmě růže nečekali, zahrada je pěkná i tak. 
Zato na podzim jsem je trochu očekávala - no, nejsem vůbec zahrádkářka, ale třeba proto, že ve Františkánské zahradě v centru Praha ještě kvetly. Ale to jsem se spletla - i na podzim byly už keříky ostříhány a růže jsme našli v koutě zahrady na kupě...oooó 

Tak tady je směs obrázků z jara i podzimu

žlutý vzadu je Liliovník tulipánokvětý

Korkový altánek

Vracíme se k rybníku

Při podzimní návštěvě zrovna nebyl větřík, tak se rybník leskl jako zrcadlo

Podél břehu se dostaneme až k Žofiině lávce. Vede přes přítok Konopišťského potoka. Dřívější, užší lávka dosloužila v roce 1992 a byla nahrazena novou, 80 metrů dlouhou a 3,3  metru širokou pontonovou lávkou, vhodně obloženou dřevem.

Nejdeme přes lávku ale vzhůru lesem až k altánku, odkud je pěkně vidět zámek.

Pokračujeme pohodlnou lesní cestou až k soše Sapfó. 
Socha na deset metrů vysokém podstavci představuje antickou řeckou básnířku Sapfó. 

Dále přes Šibernu

se vracíme zpět k zámku. Ještě se zastavíme u Křížové cesty.

Křížová cesta, založená v roce 1775 patrně jako projev usmíření s poddanými a uctění památky sedmi zastřelených vzbouřenců při krvavě potlačené vzpouře poddaných u zámku Konopiště dne 17. a 18. červen ce téhož roku. Zachovalo se jen 14 zastavení. Na místo zaniklé Kalvárie sem dal František Ferdinand umístit Lurdskou jeskyni s křížem jako připomínku své návštěvy Lurd v roce 1905.

Prošli jsme velkou část parku, ale ještě dost zbývá - třeba ty růže. Nebo medvědi.
Ještě se do parku vrátíme :)

V textu bylo čerpáno z  cedulí naučné stezky.