Z Lázní Toušeň přes Brandýs do Kostelce nad Labem - podél Labe

Den výletu: So 2.6.2018
Chtěli jsme pro změnu vyzkoušet jinou cestu podél Labe a rozhodli jsme se pro trasu z Lázní Toušeň přes Brandýs nad Labem do Kostelce nad Labem a zpět.
Byli jsme tady na Mapy.cz










Lázně Toušeň leží na levém břehu Labe přímo naproti ústí řeky Jizery.  Nabízejí slatinné koupele, zábaly a mnoho dalších procedur. My jsme městečko nijak neprozkoumali, i když by si to asi zasloužilo.

Parkujeme blízko u řeky, vybalíme kolobky, jen projdeme parkem

a jsme na cyklostezce u Labe.

Blížíme se k Brandýsu. Zdymadlo a MVE.

U Podzámeckého mlýna

se dostaneme na Kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého

a pěknou vyhlídkou na zámek.

Podzámecký mlýn
V době Rudolfa II. byl původně renesanční mlýn s 11 vodními koly největším mlýnem v Čechách. Dnešní podoba pochází z 19. století.

Kamenný most
Kamenný renesanční most přes mlýnské rameno byl postaven v letech 1600-04 stavitelem Ettorem de Vaccani. Je dlouhý 80 m a široký 7 m. Postaven byl z 500 pískovcových kvádrů a s dlážděnou mostovkou. Má dva oblouky o rozpětí 10 m. Nad středním pilířem se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. Most patří k nejvýznamnějším dochovaným mostním dílům předbělohorského období v Čechách.

Zámek v Brandýse máme tak blízko a přitom jsme tu ještě nebyli. (Brzy jsme to částečně napravili, navštívili jsme zámeckou zahradu, ale o tom až jindy)


Přes lesopark Ostrůvek pokračujeme směrem ke Kostelci.
Ke konci se cyklostezka odkloní od Labě. Mezi poli už vidíme střechy Kostelce.

V Kostelci jsem bohužel skoro nic nezdokumentovala. Ale na náměstí jsme objevili jednu cukrárnu, žádnou hospodu a  dva poučné panely.

Jeden o historii města, podrobné povídání - co mě zaujalo, uvádím níže.

Kostelec nad Labem - historie
Při levém rameni řeky Labe, kde sídlili lidé již v době kamenné a bronzové, založil, pravděpodobně ve druhé polovině 13. století, český král Přemysl Otakar II. obec, která stávala původně jen na malém návrší okolo kostelíka sv. Martina. Ohrazený kostel, budovaný s ohledem na obranné potřeby, takzvané Castellum, dal jméno osadě, která se pak dále rozrůstala kolem všech labských ramen.
Prvními známými majiteli byli Boršové z Oseka, kterým tvrz i s městem roku 1276 právě Přemysl otakar II. zabral kvůli jejich spojenectví s Rudolfem Habsburským. Od této doby byl Kostelec majetkem Koruny české. Později patří královně Elišce Přemyslovně, stal se věnným sídlem českých královen, které pobývaly na tehdejší dobře opevněné vodní tvrzi v severozápadní části města. Královny udělovaly městu různé výhody.

V r. 1486 byl Kostelec králem Vladislavem II. povýšen na město a mezi lety 1485-1492 na kosteleckém náměstí přibyla významná církevní stavba - kostel sv. Víta, který nechala postavit kališnická rodina Sekerků ze Sedčic. Z této doby je známo, že město přikládalo velký význam vzdělávání. Nejstarší zprávy o školní výchově jsou z roku 1465. Dvoutřídní  škola byla zřízena u fary a učitelé i žáci byli přívrženci husitství. O významu školy svědčí i to, že byla pod přímým dozorem rektora pražské univerzity, který k výročním zkouškám z Prahy dojížděl.
Dobré i horší časy se střídaly s pravidelností sinusoidy, období rozvoje města bylo přerušeno třicetiletou válkou. Vyučování ustalo...
O další rozvoj města se v náledujících letech podepsáním různých povolení a udělením výsad zasloužili:
Ferdinand I., Macmilián II., Rudlof II., Ferdinand II., Leopold I., Karel II.  Psaly se roky 1537 až 1726.
Jak vlastně Kostelec té doby vypadal, jak žili obyvatelé města v těchto letech?
....u severní brány už stála radnice. Před ní masné krámy, nedaleko grunty zemědělců s rybníkem. Pěstoval se tu chmel (od r. 1507 se vařilo pivo), za městem byly štěpnice, pěstovala se vinná réva, na lukách se pásl dobytek i koně. Vzkvétalo košíkářství, kovářství, město mělo vlastní cihelnu, vinopalnu, tři pivovary, tři mlýny. Procházely tudy dvě důležité cesty - severní, tzv. Lipská, k Německu a Polsku a jižní, Pražská. Nezanedbatelnou výhodou byla stále řeka Labe. Dařilo se obchodu. Přesto, že opakovaně a často hořelo.
Po sto letech od vyhlášení Kostelce městem se Kostelec připojil k panství brandýskému a přestal být městem věnným. V roce 1651 už zde bylo postaveno 115 domů. Správu města zajišťovalo 12 konšelů v čele s purkmistrem. Jemu byli k ruce rychtář a městský písař. Úkolem rychtáře byla mimo jiné kontrola nad obchodníky, neměří-li falešným loktem a neváží-li lehčím závažím.
Čestnou výsadou Kostelce bylo vlastní soudnictví, konšelé vynášeli platné rozsudky ve sporech vlastnických i hrdelních.
Střed Evropy a střed Čech byl v historii často poznamenán vojenskými konflikty a město Kostelec, snad díky svému opevnění, tyto boje často přitahovalo. Jen napoleonské konflikty si našly jako zázrakem jiné cíle, začínal opět klidnější čas.
Kostelec se hlásí ke vzniku českého tance - polky. V roce 1834 napsal místní učitel Josef Neruda hudební doprovod k tancům služebné Aničky Chadimové a ta je předvedla místní chase v hospodě. Tanec se zalíbil natolik, že byl brzy předveden i v Praze - a polka vykročila z Kostelce nad Labem do světa.
Od revolučního roku 1848 začal žít Kostelec klidným životem.V roce 1849 byly vypsány první obecné volby a zvolený purkmistr Josef Meninger připravil během deseti let podmínky pro všestranný rozvoj města. Od r. 1860 bylo zavedeno české úřadování, postavena nová škola. O tři roky později město v noci svítilo. V letech 1868 - 1873 se postavil vyhlášený cukrovar, který dával lidem obživu více než sto let. Byla zřízena pošta, telegraf, měšťanská chlapecká a později i dívčí škola, postavena nádražní budova a v r. 1899 zahájen železniční provoz na trati Neratovice - Kostelec nad Labem - Brandýs nad Labem.
První roky dvacátého století - největší pokrok  v technických odvětvích - rozkvět cukrovaru. Připravovaly se plány na stavební práce spojené s regulací Labe. Od 1.června 1914 byla zavedena autobusová doprava mezi Kostelcem a Prahou. Dva autobusy značky FIAT jezdily tuto trasu dvakrát denně. Pak začala 1.světová válka. Zase se vše zbrzdilo. Ale období první republiky bylo opět obdobím rozkvětu. Realizovaly se úpravy regulace řeky, postavil nový most, vodní elektrárna. Od 14. dubna 1926 z kosteleckého přístaviště pravidelně odplouvaly lodě naložené cukrem. Byla postavena sokolovna, penzion Na Kopě a v r. 1933 bylo u řeky vybudováno krásné a vyhlášené koupaliště s restaurací a tanečním sálem.

Druhý panel byl ještě lepší - mapa s vyznačením všech Kostelců v Česku. Je jich 33.

O Kostelcích
Zeměpisný název Kostelec najdete na mapách České republiky celkem třiatřicetkrát. Pět největších Kostelců má statut města, devatenáct je větších či menších obcí a v devíti případech dal Kostelec jméno kopci, hájku, kostelu nebo osamocené kapličce. V každém případě patří všechna tato města, obce i samoty do jedné velké rodiny, ve které se můžete potkat s Kosteláky, Kostelečáky nebo Kostelany. Jméno většině těchto měst a obcí dal latinský název castellum, znamenající v překladu pevnost, či opevněné hradiště. A v mnoha případech to byl právě opevněný kostel, který dal obcím a osadám jméno Kostelec. Aby se rozeznaly , mají samozřejmě další přívlastky - nad Labem, Vltavou, u Stříbra....
Všechny Kostelce se pravidelně setkávají vždy poslední sobotu v měsíci červnu, a to nepřetržitě od roku 1992, kdy se v Kostelci na Černými lesy konalo první celostátní setkání Kostelců. Kostelce mají i svého prezidenta.
Mapa bude určitě nečitelná, ale dávám ji sem pro ilustraci..

Tak to se mi moc líbí, že se setkávají :)  Mohli bychom vlastně spočítat, kolik je v Česku Újezdů :)

Chvíli jsme hledali, kde se najíst, našli jsme nakonec jídelnu Na Marjánce. Tam to žilo :) A nakrmili jsme se dobře.

Zpátky jedeme stejnou cestou a častěji odpočíváme. Jsou tu takové zděné altánky, kde je trochu stín. To je dobře, protože tahle cesta, i když se nám dost líbí,  není zas tolik stinná.

Takhle byl ten altánek vymalovaný - samá ryba!

Další zastavení na lavičce - u kačenek. Vlastně u dvou kačerů.

A za chvíli jsme v Toušni.
Ujeli jsme 27 km.
V textu je čerpáno z naučných panelů na náměstí v Kostelci nad Labem.