Open House 2018

Dny akce: So a Ne 19.-20.5.2018
Pro nás letošní Open house znamenal hlavně Drn a také fronty, vyslechli jsme zajímavé povídání o počátcích novin v Místodržitelském letohrádku a na chvíli  našli klid na Evangelickém hřbitově ve Strašnicích...












Drn
je název nové budovy, která po dlouhých letech zaplnila proluku na rohu Národní a Mikulandské ulice v Praze 1. ( na Mapy.cz )

Polyfunkční objekt bude sloužit veřejnosti (obchody, kavárny...) i administrativním účelům. Budovu navrhl architekt Stanislav Fiala. Součástí projektu je také rekonstrukce přilehlého Schönkirchovského paláce. 
Důležitým prvkem návrhu je nová městská pasáž spojující přes palácové nádvoří Národní a Mikulandskou ulicí. Později půjde pasáž i skrz budovu vysoké školy uměleckoprůmyslové, která se nyní rekonstruuje. 
Vnitřní prostory  jsou ozvláštněny vsazením materiálů zachráněných při demolici nebo během archeologického průzkumu. Architekt využil také otisky stavebních pomůcek a materiálů ve vrstvách probarveného betonu. Z technologického pohledu je zajímavé využití systému kapilárního chlazení a vrty tepelných čerpadel pod objektem.

Stojíme asi hodinovou frontu - přitom nakukujeme alespoň do recepce.

Pult v recepci je postaven ze starých tašek střechy Schonkirchovského paláce, vlevo je vidět fronta - taky nakukují :)

Betonové stěny nemohou být z jedné vrstvy - tak je to využito k výzdobě - vrstvy jsou různobarevné

Barevné je i schodiště, které nás vede do garáží

 Na trubce jsou navlečené kroužky - taky ozdoba -  prý ty na posilování prstů...

otisky nářadí a rukou pracantů..

pneumatiky, aby se nenarazilo a atypické čáry a šipky.
Manžel je hodně kritický - pult v recepci je nepraktický na údržbu, kroužky na trubkách a pneumatiky jsou hořlavé. Navíc auta už mají senzory, aby nenarazila. Opravy čar se v budoucnu prodraží, ty otisky jsou dětinské.... Ale mně  výzdoba přijde docela zábavná..

Kudy jít k výtahu

 Až do horního patra se dostáváme výtahem, ale schodiště stojí za fotku. Ta drátěná síť je prý dost pevná.

Výhled z okna na chodbě

Ještě vystoupáme jedno patro na střechu. Na střešní terasu s trávou, květinami, křovím, stromy, dokonce i se záchodky a hlavně s nádhernou vyhlídkou.

Začneme Národním divadlem a Petřínem

Pokračujeme k Hradčanům

Naproti na Quadriu (vedle Máje)  jsou určitě taky lidi a koukají na nás. A za ním je Žižkovská věž.

Dole prochází rekonstrukcí technologická budova Vysoké školy umělecko-průmyslové. Tudy pak prý také povede veřejný průchod. 

Nádvoří je volně přístupné - lze tudy procházet z Národní do Mikulandské. Jestlipak bude přístupná i tahle terasa? Ještě se neví....

Z terasy jdeme do patra s ukázkami kanceláří. Mně ale spíš zajímá pohled ven. Ty tmavé plochy jsou dveře na ochoz.

Procházíme do podkroví Schönkirchovského paláce. Trámový krov postavený po vzoru barokních řešení podle starých tesařských postupů.

Sem přijde točité schodiště

Dřevěná "futra" ve skleněné stěně se mi moc líbí

Odhalené staré dřevěné stropy

Zachována zůstane i pomalovaná stěna z parkoviště  - z doby před Drnem.

Mrzí mě, že jsme si po Drnu neprohlédli Petschkův palác - bylo by to zajímavé srovnání.

Navštívili jsme ten den ještě další místa:

• Kostel sv. Anny - Pražská křižovatka, Zlatá 211/1, Praha 1

• Pražské kreativní centrum, Staroměstské nám. 4/1, Praha 1 - Dům U Zlatého rohu a dům U Minuty

• Dům U Dvou zlatých medvědů, Kožná 475/1, Praha 1

Všechno v centru, spousta lidí a to horko.
Tak jsme odjeli na chvíli spočinout do klidu  a stínu na hřbitov.

Evangelický hřbitov ve Strašnicích
Vinohradská 1505/161, Praha 10
(na Mapy.cz)

Hřbitov založila koncem 18. století německá evangelická církev.
Po druhé sv.válce byl uzavřen a v roce 1956 zrušen. Na rok 1966 byla plánována přeměna místa na sportovní areál. Tento krok nebyl ale nakonec realizován.V roce 2000 bylo navrženo, aby se část hřbitova upravila na pohřebiště německých vojáků wehrmachtu, kteří padli ke konci druhé sv. války. Ani tento projekt nebyl z důvodu odporu památkářů i veřejnosti uskutečněněn. O dva roky později byl hřbitov prohlášen kulturní památkou a to jej nadále ochránilo od obdobných pokusů o jeho lidvidaci. V letech 2007 - 2015 proběhly stavební a parkové úpravy financované Pohřebním ústavem hl. m. Prahy, které zahrnovaly i restaurování chráněných objektů. Vznikla nová urnová místa, založeny byly loučky vsypu a rozptylu i společné pohřebiště.
Pohřbena je zde řada významných německy mluvících Pražanů, například stavitel vily a zahradního areálu Grébovka Moritz Grobe. Hřbitovní kaple slouží od roku 1954 jako farní úřad Církve československé husitské. 
Část hřbitova zatím zůstává chráněna stálezelenou letitou draperií břečťanu.

Mám ráda takové smutné sochy...

část hřbitova zůstává zachovaná v původní podobě - zarostlá břečťanem..

ale hřbitov nadále slouží

Pamatujeme si na působivý film/dokument (něco mezi)  Davida Vondráčka  Láska v hrobě.  Ten se odehrával tady - v době před rekonstrukcí hřbitova.

V neděli vyrážíme zas, naším cílem je

Místodržitelský letohrádek
Královská obora 56, Praha 7
(na Mapy.cz)

Vidíte tu frontu? Nezdá se ani tak velká, ale čekáme

tu na slunci frontu asi 2 hodiny - no, potupně jsem si musela dát na hlavu takovou tu skládací tašku, co má člověk pro jistotu v kabelce..., poslední úsek byl naštěstí už pod stříškou ve stínu.

Historie hradu započala patrně už  ve 13. století. Gotická hranolová věž se schodištěm a plastikou lva je z doby Vladislava Jagelonského (15. století).

Od roku 1849 byl letohrádek propůjčován pražským místodržícím (zástupcům císaře) jako letní sídlo a odtud byl odvozen současný název památky.

Nebylo tu mnoho k vidění, mohli jsme jen nakouknout do místnosti  s kachlovýmí kamny, ale

dozvěděli jsme se hodně věcí. Bohužel jsem si informace nezaznamenala hned pořádně, jen něco, tak teď už bude moje výpověď trochu děravá.

Od roku 1946 budovu využívá knihovna Národního muzea. Jsou zde uložena periodika (časopisy, noviny...) vydávaná na našem území - tedy i na území Rakousko - Uherska, proto jazyky mohou být různé - čeština, němčina...

Na všechna periodika už tu není místo. Proto se nová periodika skladují v Terezíně. Sbírka  narůstá s každodenním příchodem poštovních zásilek, jelikož knihovna patří mezi ty, které mají zákonné právo na exemplář každého vydání úředně evidovaného periodika - povinný výtisk.
V r. 1989 se v Československu vydávalo asi 1500 periodik -  byl to 1 pytel k dennímu zpracování.
Nyní se vydává  v Česku asi 5 500 periodik. Je třeba zpracovat denně 2-3 pytle. Třeba i Blesk...

Staré časopisy a noviny tu skenují a digitalizují. Výběr se řídí tím, jak jsou  periodika ohrožena - tedy přednost mají stará periodika, která se nejvíce čtou.
Zdigitalizované můžeme nalézt v systému Kramerius.

Nejstarší noviny, které mají v letohrádku jsou z r. 1664. Extraordinary Wochentliche Postzeitung.
Nejstarší české noviny jsou z r. 1719 -  Český Postilion. Titulní stránky jsou zobrazeny ZDE.
Pošta hrála v počátcích novin důležitou roli. Přivážela zprávy od dopisovatelů, ty pak tiskař vytiskl a noviny distribuoval zase poštou předplatitelům.
Zprávy v novinách nebyly nikdy lokální, ale ze vzdálených krajů. Předpokládalo se, že místní novinky jsou všeobecně známé.

Venku jsme ještě šli na vyhlídku

podívat se na rybníčky ve Stromovce. Pořádně jsme viděli jen rybník Slunečnici - to je ten s přívozem :)

Shodli jsme se, že teď potřebujeme dobrou kávu, vodu  a  už žádnou frontu.
Osobně bych příště uvítala raději rezervační systém než ty fronty. Ale každopádně je Open House báječná akce :)