Zásmuky - Nesměň - Církvice - Vavřinec - Chmeliště - Žíšov - Hatě - Horní Jelčany - Zásmuky

Den výletu: Po 8.5.2017
Jen tak prstem po mapě vybraný výlet po vedlejších silničkách pro kolobky.  Aby to byl okruh s objekty na koukání a abychom nejeli moc daleko autem. Pokaždé se zapomenu podívat na výškový profil - tak to pak bývá překvapení. Tentokrát vyšla lochnesková cesta - nahoru, dolů, nahoru, dolů.... Ale to nevadilo, my do kopce většinou nejedeme, ale vedeme a kolobrndy se vedou docela dobře.
Jeli jsme tudy na Mapy.cz





Parkujeme pohodlně v Zásmukách na náměstí Komenského. Nejdřív vede cesta po dlažbě - kočičí hlavy rádi nemáme, tak brzy zastavíme podívat se na kapličku. Je pěkně otlučená.

Za chvilku stoupáme do kopce a odměnou je nám vyhlídka na Zásmuky. Vlevo vykukuje věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a hned vedle zámek, úplně vpravo stojí františkánský klášter.

Nad obcí vládne úplné azúro, ale na opačné straně cesty se stahují mraky.

Stoupáme k obci Nesměň a překvapí nás komín s čápem!

Chci si čápa chlapíka přiblížit a on tam není sám... Pardon :)

Pokračujeme do Církvic. Tady má být zámek, ale je to hodně ukrytý zámek. Není přístupný a slouží jako filmový archiv.

Zase stoupáme

Projíždíme Vavřinec a Chmeliště. Další zastávku uděláme v Žíšově.
Tady se zdržíme déle, je tu hodně k vidění. První písemná zmínka o Žíšově je z roku 1318, kdy zde sídlil Protiva či Protivoj ze Žíšova.
U Panského rybníka stojí mlýn.

Zajímavá dřevěná vodní budka :) Za chvilku nám ochoz poskytne úkryt před deštěm.

Kousek od mlýna stojí kostel sv. Mikuláše. 
Původně pozdně románský či raně gotický kostel z počátku 14. století byl radikálně přestavěn barokně v polovině 18. století. Kolem kostela se zachovala kamenná hřbitovní zeď ze 14. století. Kostel je jednolodní, obdélný s příčně obdélným presbytářem, nad kterým se zdvíhá robustní hranolová věž. Zařízení kostela je barokní z 1. poloviny 18. století.
Před kostelem vidíme sochu sv. Mikuláše z 1. poloviny 18. století.

Na náměstí před kostelem pobíhá veverka.

Ještě by tu byla k vidění zřícenina tvrze Žíšov a opuštěná cihelna s jezírky, ale my se dáváme na ústup.
Sluníčko se totiž schovává, mraky houstnou a začíná pršet.
Na chvíli se schováváme v dřevěné vodní budce, odkud je pěkná vyhlídka na kostel a mlýn. Škoda toho počasí...
Dřevěnou budku, mlýn i kostelík jsme teď poznali v jedné televizní reklamě :)

Kostel sv. Mikuláše a Válcový mlýn v Žíšově

Stále prší, ale nejsou to provazy, tak jedeme. Naštěstí vede zbytek cesty spíš s kopce.

Brzy jsme zpět v Zásmukách. Désť nepřestává a to je škoda, protože i tady je spousta zajímavostí. Jdeme si vyfotit alespoň zámek a kostel. A také cedule s informacemi o nich. Tady je něco z nich.

Zámek
se nachází na západní straně náměstí. Stávala zde stará tvrz, která byla v 15. a 16. století přestavěna na zámek. Při opravě zámku v r. 1903 bylo nalezeno pískové ostění s nápisem Adam z Rziczan 1546.  Zámek je ukázkou vývoje různých stavebních stylů. Je postaven ve svahu, má tři křídla s nižším spojovacím křídlem a štíhlou věží. Od náměstí oddělen vstupním patrovým křídlem hospodářského dvora s vysokou hranolovou čtyřpatrovou věží nad průjezdem. Věž je ozdobena znakem šternberským. V přízemí se nacházela kaple sv. Václava. 
V zámeckém parku se nachází přízemní barokní pavilon z doby kolem roku 1700, ozdobený hrubou štukovou výzdobou a malbami, upravenými ve formě grotty. 
V letech 2. sv.války byl zámek obsazen jednotkami SS, které zde měly svůj archiv.
V r. 1948 byl zámek znárodněn . Od roku 1949 spravovala zámek čs. armáda. Zámek 2.srpna 1982 vyhořel. A armáda neuvedla  zničenou část do původního stavu. Zničeno bylo severní křídlo a věž. Několik let se vojenská správa objektu snažila, aby ministerstvo kultury sňalo z objektu památkovou ochranu. Tím by býval osud zámku byl zpečetěn. Naštěstí se tak nestalo. V r. 1992 byl zdevastovaný zámek vrácen původním majitelům. Současný vlastník F.D. Šternberková usiluje o záchranu zámku a je proto postupně opravován.

Tohle opravdu obdivuji - šlechetná šlechta cítí odpovědnost za svůj majetek. Dostanou zpátky ruinu a zas ji opraví a ani nejsou moc zatrpklí...

Vstup z náměstí - budova hospodářského dvora s věží - vyzdobena znakem šternberským

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie - býval tady románský kostelík,  asi z 10. století. V době barokní byl přistavěn další kostel a z něj se dochovala pouze severozápadní hranolová věž. V letech 1900 - 1903 zde byl vybudován nový kostel.

Barokní sousoší - tvoří nedílnou součást areálu kostela. Nachází se v parku mezi zámkem a kostelem. Je to sochařská práce z pískovce z doby kolem 1700. Uprostřed na štíhlém korintském sloupě je socha P. Marie, kolen najdeme sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ignáce. Sousoší ohraničuje balustrádové zábradlí

No, ze sousoší je vidět opravdu jen kousek....A nic dalšího už tady nenavštívíme, prší víc a víc. Jedeme domů.

Ještě mohla být zajímavá procházka v bažantnici.
Zásmucká obora Bažantnice má výměru 30 ha. Obora byla od 18. století obehnána kamennou zdí a na vstupu opatřena mohutnými vraty. Hlavním hospodářským využitím obory s bažantnicí byl do konce 2. sv. války chov trofejních bílých jelenů. Raritou zdejší obory jsou mohutné duby, z nichž největším je dub pojmenovaný v roce 2013 jménem Leopold. Bažantnicí vede naučná stezka  o zdejší přírodě s hracími prvky pro děti.

Další dvě zajímavosti z infocedule.

Opatrovna malých dětí
předchůdce dnešní mateřské školy zde zřídil zásmucký děkan Antonín Skokan. Koupil chatrný dům č. 92 na náměstí, nechal ho zbořit a znovu postavil. V r. 1891 byla opatrovna postavena, přistěhovaly se sem školní sestry až z Horažďovic a roku 1893 byl provoz opatrovny zahájen.

František Kmoch (1848 - 1912) - hudební skladatel, učitel, kapelník - slavná osobnost města. Patří bezesporu k našim nejznámějším kapelníkům a skladatelům skladeb malých žánrů, jež vešly ve známost i za hranicemi a jsou živé dodnes. Narodil se jako nejstarší z pěti synů. Kulturní život Zásmuk měl vliv na mladého Františka, v hudbě pak jej ovlivňoval řídicí učitel zásmucké obecné školy Václav Plaček. Zásmuky jsou tedy nejen rodištěm, ale i kořenem celoživotní hudební práce Františka Kmocha, zvlášť pokud  jde o jeho vztah k lidové hudbě a písni. Vystudoval učitelský ústav v Praze a intenzivně se věnoval hudbě. V roce 1869 nastoupil jako podučitel do Suchdola. V roce 1872 přijímá Kmoch místo kapelníka sokolské hudby v Kolíně, kam se také přestěhoval. Zásmuky nezapomněly na slavného rodáka a v roce 1928 byla zasazena na místní sokolovně pamětní deska.

Ujeli nebo vedli jsme 22 km.

V textu čerpáno z informačních cedulí v místě.