Malostranské dvorky 2017 - poslední část procházky

Den procházky: So 27.5. 2017
Tady už zas bylo trochu klidněji. Šli jsme z Thunovské do Sněmovní, Vlašské a nakonec nahoru do Nerudovky - tudy na Mapy.cz

• Thunovská 10

Dům u zlatého stromu

Na dvorku probíhalo autorské čtení

tam v levém horním rohu vykukuje  nějaká vlajka

Tím směrem je Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Vlajka vypadá jako anglická, ale má uprostřed nějaké kolečko. 

Tak zkouším přiblížit. Nevím, co to je - možná anglická a irská v jednom...

• Sněmovní 7

Malý Černínský palác
První zmínka o domě je z roku 1407. Přestavba  probíhala v r. 1712. Autorem domu je barokní  architekt František Maxmilián Kaňka. Do svých posledních dní v listopadu 1969 zde bydlel filmový režisér a scénárista Václav Krška. Režisérova hospodyně potom přenechala byt herci Eduardu Cupákovi, který zde žil do své smrti do roku 1996. V současnosti zde žijí Kateřina Jaques a Martin Bursík a sídlí zdr nezisková organizace Post Bellum.

Vchod je zatarasen nějakými válci. Je to exponát. Ochlofobia.
Vyhledala jsem si to a asi to mám:
ochlofobie - chorobný strach z davu, z přílišné koncentrace osob

Musíme se tím protlačit.

Na dvorku je výstava komiksů, týkají se Paměti národa.

Komiksová výstava Post Bellum - Ještě jsme ve válce.
Třináct špičkových českých  a slovenských výtvarníků. Třináct komiksů nakreslených podle vyprávění třinácti  skutečných  lidí. Příběhy z válečné fronty, koncentračních táborů, komunistických  kriminálů i prostředí Státní bezpečnosti. Vystavené komiksové příběhy vycházejí ze skutečných osudů lidí, jejichž vyprávění zaznamenali dokumentaristé Post Bellum v rozmezí let 2001 - 2011. Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává  a nahrává  vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století.

http://www.pametnaroda.cz/

Mikuláš Kroupa, ředitel POST BELLUM: "Máme výsadu, které si vážíme: jsme svobodní. Pamětníci vzpomínají, jak uznají za bhodné, my jim nasloucháme, snažíme se co nejpoctivěji ověřit to, co se v jejich líčení ověřit dá. Pracujeme s pamětí, což je něco jiného než (například) práce s archivními dokumenty. Jsme si toho vědomi. Každé svědectví má však pro nás a snad i pro českou společnost smysl, poznáváme jeho prostřednictvím minulost, tak jak se promítla do individuálního života. A poochopitelně si při zpracovávání vzpomínek neustále klademe otázky: jak bych se v podobné situaci zachoval já? Co je v životě opravdu důležité? Za co je třeba bojovat?
V archivu POST BELLUM je dnes skoro 1500 vzpomínek válečných veteránů, obětí holocaustu, vězňů a odpůrců nacismu i komunismu, obětí kolektivizace, ale i důstojníků Státní bezpečnosti, jejích spolupracovníků, bachařů atd. Jsou to tisíce hodin vyprávění. kromě budování tého sbírky a vedení mezinárodního internetového portálu Paměť národa vydává POST BELLUM publikace, pořádá výstavy, připravuje rozhlasové pořady, natáčí filmy, organizuje besedy pro školní mládež a společenské akce, jako je například udílení Cen Paměti národa.

Sídlí tu také monacký konzulát.

a nahoře na pavlači pěkný koník

a zase se musíme protáhnout ven

• Sněmovní 15

Na kolíčcích tu visí papíry s podrobnými dějinami domu - kdo, kdy koupil, prodal... Kdo dělal problémy a binec a prorazil díru k sousedovi... Něco z toho je níže. Ale trochu nesrozumitelná řeč.

Dějiny domu
Nejstarší zmínka o domě na městišti dnešního čp. 170 se objevuje v pramenech již r. 1397, držel jej kameník MIKULÁŠ. Toho roku se Mikuláš zavázal vestavit ochrannou ze´d u hřbitova kostela sv. Michala, vzadu za svým domem proti ničivým deš´tovým přívalům, tekoucím z valů pražského hradu. roku 1411 jej koupil pokrývač BOHUSLAV. Roku 1420 byl dům počátkem husitských válek vypálen, jako téměř celé Menší město pražské.  Místo zůstalo dlouho nezastavěné, ještě r. 1471  rada obce malostranské věnovala pusté místo pod hradem za sv. Michalem JANU KUBOŠOVI.
Koncem 15.století zde měl dům vladyka Václav z Brodce, r. 1492 jej prodal za 80 kop grošů českých Janu Frydlovi z Šetlova, od něho pak za stejnou cenu získal dům Ondřej od Bílého měsíce.
R.1541 dům při velkém požáru Malé Strany vyhořel.
Několik dalších majitelů.....
Koncem šedesátých let 16. století byl držitelem Jiří Neckl, žádající roku 1582 povolení svést vodu od císařské kuchyně rourami do jeho domu pod valem hradu pražského. Vodu užíval již dlouho, poskytoval ji i sousedním domům. Kdyby snad vzešel oheň, tehdy bez vody byl ohrožen i hrad, neboť domy zde dosahují až do jeho blízkosti.
R. 1885 získal dům Desideriul Labbe za 1000 kop míšeňských. Budovu stavebně upravoval a přikoupil i sousední dům čp. 169. Jeho vdova  prodala dům r. 1600 i se všemi jeho knihami Janu fridrichu Hofmannovi, komorníku arciknížete Maxmiliána.
R. 1602 Rudolf II píše držiteli domu ostrý příkaz: Od komisařů svých zprávu míti ráčíme, že by před domem vaším veliká hromada a násyp rumu z téhož domu vašeho na to místo, kdež někdy blíž kostelíka někdejšího sv.  Ondřeje, vyvezen ležeti měl. V kterýmžto rumu a násypu chodci, štercíři a jiní neužiteční lidé své peleše a brlohy zdělali, skrze což nočním časem mohly by se lidem veliké škody státi, k tomu pod tím rumem a hnojem široká štola udělaná se spatřuje a nachází, skrze níž v čas deště všechny neřády z téhož domu vašeho na ulici se vypouštějí a z toho lidem všem, na téže ulici bydlejícím, protivný, nezdravý a nesnesitelný smrad, pro což oken otvírati nesmějí, pochází.
Ano, že i tyto právě pod pokoji a okny našimi jest, poroučíme Vám přísně, abyste ihned bez dalších odkladů a nějakých svých jalových obran takové neřády zastavili, ty rumy, hnoje a nečistoty odtud a z tohoto místa a to neprodleně pryč odvésti a na budoucí čas, aby tu co sypáno býti mělo, toho nedopouštěti. Tak aby to místo od těch, kteří je vydlážditi se uvolují, v čistotě chováno býti mohlo. A časem svým kašna vodní na něm postavena má býti.
R. 1604 žádá Jan Hofmann císaře Rudolfa II za relaci k deskám zemským. K žádosti je připojen také záznam o sporu s Luisou z Hoggesu, vdovou po dr. Labbe. Paní Luisa, která držela ještě další dům (dnešní  čp.169) - zdí prorazila díru přímo do Hofmannova domu ke škodě jeho a zlehčení. Ačkoli častěji sám Hofmann dal otvor zazdíti, ona diru znovu otevřela a ohrožuje tak bezpečnost  i slušnost jeho i jeho lidí. Ačkoli paní Luisa byla často přátelsky vyzvána k nápravě, přece se vyražení vždy znovu opakuje a ona sama nedůstojným házením po mých lidech pokračuje. Smetím a nečistotami zahradila svod splašků z královské kuchyně. Aby těmto věcem učiněna přítrž, žádá Hofmann císaře o zakročení, neboť paní Luiza je cizinka a nepodléhá právům království českého. R. 1612 prodal Jan Fridrich Hofmann své domy........

A nakonec zátiší s rýčem a výlevkou :)

Cestou ve Sněmovní si manžel všiml zvonečkového okna

• Vlašská 15

nazýval se také dům U Otčenáše

má velký členitý dvůr

s kašnou

romantickými  i temnými zákoutími

dalo se dokonce vyjít  do patra

a vykouknout na půdě děravou střechou

• Šporkova 14/ Vlašská 34

Do Šporkovy jsme dorazili už dost unaveni, ale tady vchod nebyl

Vchod byl z Vlašské - kousek nad velvyslanectvím Německa - naproti

Italský  kulturní institut - Šporkův palác

Budova postavena v r. 1602 Vlašskou mariánskou kongragací, založenou jezuity v roce 1573. Později, v letech 1611 - 1617, byla k domu přistavěna kaple Panny Marie a sv. Karla Boromejského. Nemocnice s kaplí nesloužila jen Italům v Praze, kterým zde v té době žilo mnoho (nezapomínejme, že velká část staré Prahy byla postavena Italy) , ale všem katolíkům. Postupně se objekt začal rozrůstat, byla k němu přistavěna škola a dokonce i pivovar.
Po vpádu Švédů v roce 1648 byl špitál poškozen, ale po nápravě škod se dále rozmáhal, přikoupil vedlejší pozemky a byl rozšiřován. V roce 1724 byla zahájen vrcholně barokní přestavba. V té době byl postaven i dvůr s arkádami. Ze špitálu se později stal chudobinec a sirotčinec  s nalezincem, poté sloužil jako továrna na zpracování hedvábí (v příkopech pražských hradeb byl prý v morušových sadech, založených už v roce 1749, chován bourec morušový) a nakonec byl prodán do soukromých rukou a byly v něm zřízeny byty.
Italové objekt na konci 18. století vykoupili zpátky a zřídili zde opět nemocnici včetně nalezince, která sloužila prakticky až do začátku 20. století.
V roce 1942 byla budova přeměněna na Italský kulturní institut, který v ní sídlí dodnes. Kromě kurzů italštiny se zde pořádají výstavy, promítání filmů, divadelní představení, koncerty a další kulturní akce.

probíhal tu koncert dvou hráčů, kteří se střídali a občas hráli společně

Vilém Vlček - hráč na violoncello - student hudebního gymnázia v Praze,
Jan Pěruška na housle studuje ve druhém ročníku  na pražské HAMU.

Kouká sem socha z německého velvyslanectví..

Našli jsme si volnou lavičku a poslouchali hudebníky a odpočívali... Slyšeli jsme dobře, viděli je sice jen ze strany, ale tady jim i pan Kobza tleskal zezadu...

Dobře jsme viděli na Petřínskou rozhlednu

• Nerudova 45

dům U hlubokého sklepa
Chtěli jsme zdolat všechny dvorky a už nám zbýval jen jeden - nahoře v Nerudovce. Vystoupali jsme tam a čekal nás miniaturní dvoreček se spoustou návštěvníků

A to je vše.
Doufáme, že za rok budou dvorky zase :)

V textu bylo čerpáno z materiálů přítomných na akci, z brožurky Malostranské dvorky - program 2017, zdrojem je také FB stránka https://www.facebook.com/malostranskedvorky/