Na Hradešín

Den výletu: Út 14.2.2017
Při procházkách po sídlišti vídáme Hradešín jako malou špičku na obzoru. Přitom je to prý nejvyšší bod mezi Prahou a Kolínem - 399 m.n.m. A na něm kostel sv. Jiří, který je přehlídkou stavebních slohů.
Jeli jsme přes Hradešín mnohokrát na kole a občas jsme odtamtud viděli Krkonoše. Naše koloběžky tam ale ještě nebyly a zrovna je krásný den, tak jedeme.
Jeli jsme tudy na Mapy.cz





Nebe bez mráčku a je docela teplo, i když ještě leží sníh. Po asfaltce se nám jede líp, tak míříme nejdřív do Květnice.

Mlýnský rybník v Květnici

Zastavíme se i u dalšího rybníka - v Dobročovicích.

Pak už začíná mírné stoupání do Škvorce.

Vlevo je malinko vidět naše sídliště

Předpokládala jsem, že kolobky odsud už jenom povedeme, ale opravená silnice je pěkně hladká, tak nám to dobře jede - a jedeme až do Škvorce!
Odsud je stoupání prudší, tak většinou důstojně kráčíme, jen občas popojedem. V dálce už vidíme věž zvonice u kostela v Hradešíně.

 Jsme tu - v Hradešíně.

Kostel sv. Jiří je  opravdu přehlídkou stavebních slohů - učebnice architektury.
Byl zasvěcen sv. Jiří pravděpodobně již po jeho vzniku ve 12. století. Nejstarší část kostela sv. Jiří - románská rotunda z první čtvrtiny 12. století. Pro svoji výšku byla také považována za zbytek hradní kaple nebo bašty. 
Při přestavbě kostela v polovině 14. století musela být rotundě ubourána apsida, na jejím místě byla přistavěna obdélná gotická loď. Nízký gotický presbytář, dobře zachovalá křížová klenba a gotická okna s kružbami. Za husitských válek byla kolem roku 1421 stržena fara a při obléhání sirotčích oddílů byla v květnu 1434 pobořena chrámová loď,
Další přístavba následovala v polovině 16. století za vlády Smiřických. Roku 1557 byla k lodi napojena renesanční předsíň. Ve válce třicetileté utrpěl kostel vážné škody.
Až ve 30. letech 18. století jej před úplnou zkázou zachránila kněžna Marie Terezie Savojská z Liechtensteinu. Důkladně opravila celý kostel a roku 1734 při něm obnovila faru. Dala vystavět kapličku sv. Jiří ve zdi s barokní branou, zřídila roku 1740 kapličku sv. Jana Nepomuckého pod kostelem a zvonici, která se poprvé připomíná léta 1741. Za své existence zvonice nesla současně tři zvony, o nichž se zmiňují zápisy farní kroniky. Dnes tu zbyl jediný, raně renesanční zvon sv. Jakuba z roku 1494. Posledním stavebním zásahem do areálu kostela bylo zřízení kruchty v rotundě, na níž vede zvenčí točité schodiště z roku 1888. V roce 1897 bylo nutné rozebrat celou vstupní bránu s kapličkou sv. Jiří ve zdi. Na jejím místě nechal princ Jan "Dobrotivý" z Liechsteinu sestavit v r. 1910 staronovou kazatelnu. Její části jsou z pozůstatků staré hradešínské kazatelny z r. 1568, desky s reliéfy a nápisem z r. 1575 pochází z bývalé kazatelny kostela v Horkách a pata sloupu je dokonce ze 14. století.

Na fotky kostela nejsem vůbec pyšná -  zase jsou jen z telefonu.  Navíc jsem zapomněla vyfotit zblízka kazatelnu. Ale na Hradešíně byla  Jitka s Oskárkem, tak jsem si dovolila odkaz na její výlet...

Ještě si prohlížíme faru - nyní barokní jednopatrovou budovu. První zmínka o ní je v listinách už v roce 1367.

Vrch byl osídlen již v mladší době kamenné (5000 let přnl) a také v období laténu (500 let přnl) Kelty. Osada se po staletí nazývala Radešín, v 15. století se poprvé objevil název Hradešín, v 19. století se používalo obojí pojmenování a po roce 1921 zůstal natrvalo Hradešín.

Už cestou nahoru bylo jasné, že z vyhlídky na Krkonoše tentokrát nic nebude. I když nebe bylo bez mráčku, viděli jsme sotva do sousední vesnice a to ještě v šedivé vrstvě smogu.
Tak jsme si dali svíčkovou v Hospodě Na Hradě a pak přišlo to nejlepší - sjezd dolů! Krásně se jelo, doma jsme byli za chvilku.
Jenže už večer se ukázalo, že na manžela leze chřipka a to pořádná. Takže si tím smogovým výšlapem spíš ublížil. Já jsem ještě asi dva dny vzdorovala, pak mě choroba také skolila. I když ne tolik. Vypili jsme všechny zásoby čajů na nachlazení a průdušky.
Ale teď už zas koloběžkujeme :)

V textu použity informace z naučných tabulí v obci Hradešín.

Ujeli jsme asi 19km.