Vánoční skanzen v Přerově nad Labem

Den výletu:  So 10.12.2016
Za vánoční atmosférou jsme se letos nevydali na Staroměstské náměstí, ale do Polabského muzea v Přerově nad Labem. Všechny objekty jsou tu nyní zasvěceny "Vánočnimu času v domácnosti našich prababiček". Spousta betlémů, zvyků, receptů...Výstava ještě probíhá - až do 15.1.2017!

V Polabském muzeu jsme byli hodně dávno několikrát s dcerami a později také s babičkou - resp. s tchýní. Tenkrát už byla hodně stará a špatně chodila, tak pro ni bylo určitě dost náročné zdolat celý areál. Ale ona si tu připomněla věci z mládí - úplně ožila a rozzářila se. Dobrý nápad to byl.

Teď jsou interiéry chalup zabydleny vánočně - níže je na kontrole domácnosti lucka.
Sv. Lucie je v českých zemích  spojována s předením. Na svátek Lucie platíval přísný zákaz příst. Hlavně mládenci, ale někdy i ženy se převlékali za "lucky" do prostěradel a chodili po domech na kontrolu, zda se nepřede a zda je uklizeno.

Jinde jsou zas vystaveny recepty na vánoční jídla a cukroví. Ale prakticky použitelné to teď už moc není...
Tak jen

V dalších chalupách jsou zas vánoční zvyky a vždycky je ve světnici tolik lidí!

Po štědrovečerní večeři, když byly všechny drobečky pečlivě smeteny (aby byly zakopány pod ovocné stromy) a rybí kosti vhozeny do ohně (aby neškodil), nastala ta pravá sváteční nálada a čas pro volnou zábavu a hádání osudu. Děti v ten večer výjimečně mohly zůstat vzhůru a bavit se  s dospělými. V některých zdejších vesnicích ještě na začátku minulého století chodili dům od domu obecní pastýř se ženou, "slouha" nebo ponocný, aby si vykoledovali něco za své služby. Leckde si přišli s hospodářem popovídat sousedé. Pil se čaj s punčem,sváteční káva a k tomu nesměl chybět  "štrůdl" a "muzika" ze všech dobrot, které byly v domě. Hrály se karty, prováděly různé praktiky a tak všem uběhl čas do dvanácté hodiny, kdy je kostelní zvon vyzval !na Půlnoční". V kostele, slavnostně osvětleném a krásně vyzdobeném, na postranním oltáři uprostřed chvojí na ně čekala betlémská scéna se Svatou rodinou, anděly, pastýři a stádem ovcí.

Špýchar z Vlkavy

Špýcharů je tu víc

a v nich povídání o ukládání potravin:
od pravěku sloužily k ukládání plodin, především obilí, zásobní jámy. Vyhloubené v zemi, omazané hlínou, vypálené a vyložené slámou.
Od středověku se obilí ukládalo ve zvláštních sýpkách (špýcharech).
Stoupy
se používaly ve venkovských domácnostech nejen ke zpracování obilního zrna (např. krup z ječmene), ale i ke zbavování pohanky a prosa pluch, k drcení některých plodů a olejnin, k tlučení soli, koření, sušeného ovoce apod. Ruční stoupy byly běžné všude na venkově. Skládaly se z válcovité silnostěnné nádoby, většinou kamenné a z dřevěného tlouku.

stoupa

Škola

Do roku 1870 nedostávaly děti žádné známky, skládaly jen výroční zkoušky za přítomnosti vikáře a místní honorace. Za vzorné chování a píli dostávaly pochvalné lístky, prohřešky se zapisovaly do knihy hanby. Školní vysvědčení  jako důkaz o prospěchu žáka se začala vydávat až od roku 1884 a to každé čtvrtletí. Známky se zapisovaly do třídního katalogu. Jednotné a dodnes používané známkování žáků bylo zavedeno v roce 1905 a používalo se s malými změnami až doroku 1950.

V r. 1774  - za Marie Terezie - byla všeobecným školským řádem zavedena povinná šestiletá školní docházka. Ve městech i ve všech vesnicích s farními  a filiálními kostely byly zřizovány tzv. triviální školy. Zákaldem vyučování bylo trivium - čtení, psaní, počítání a náboženství. No, to jsou ale 4...
Úroveň vyučování na těchto školách byla velmi nízká, leckde učili řemeslníci a bysloužilí vojáci, jimž stačilo, aby znali katechismus a aspoň trochu číst a psát.  Poměry v českých školách se zásadně změnily v roce 1869 po vydání Nového říšského zákona. Řízení škol převzal stát a dozor nad nimi měly místní a zemské školní rady. Pro děti byla uzákoněna osmiletá školní docházka a zřízeny povinné pětileté školy obecné a tříleté školy měšťanské. Počet žáků ve třídě nesměl překročit osmdesát. I na obecných školách přibyly nové vyušovací předměty a začala se vydávat čtvrtletní vysvědčení. Školy se vybavovaly učebními pomůckami a kvalitní vzdělání učitelů zajišťovaly čtyřleté státní ucitelské pstavy. Tento zákon platil s několika novelami až do roku 1948.

No!?

Škola z druhé strany

Svátkem sv. Tří králů končilo vánoční sváteční období. Ten den obcházeli kněží s ministranty nebo kantoři s žáky dům za domen, vykuřovali kadidlem  a kropili svěcenou vodou. Pak psali nade dveře  K+M+B a za to byli odměňováni. V barokní době byly mezi  prostým lidem oblíbené divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů. Odtud se dostaly do lidové tradice některé písně a přání. Ty pak prozpěvovali tři  chlapci v jednoduchých maskách s papírovými korunami, když obcházeli po staveních jako koledníci. Na Tři krále se zpravidla odstrojovaly stromky a uklízely betlémy.

V dolní části areálu je náměstíčko s kapličkou

a mnoho dalších chalup...

Vánoční stromečky tenkrát visely ze stropu

kuchyňská linka

podle manžela je ta spirála anténa pro rádio - ale nevím, jestli si nedělá legraci..

uvnitř je to už trochu modernější, ale rádio tu nevidím...

Na ty "záclonky - štráfky" na poličkách ve skříni si babička--tchýně dost potrpěla.Vozili jsme jí aspoň papírové z Drážďan.

Tady bydlí švec

Tady právě připravují další chalupu

Od zadního vchodu do školy je vyhlídka na domek s lisem na víno

Z historie vinařství ve středním Polabí
První písemné zmínky o pěstování vína v našich zemích jsou z 12. století. Za časů Kosmových (+1125) byly už vinice na českém venkově běžné. Náš první kronikář je spojuje sice s bájnou kněžnou Libuší, ale pravděpodobnější je, že první historický kníže Bořivoj v roce 892 obdržel sud výborného vína z Moravy na křtiny svého syna Spytihněva a Bořivojova manželka sv. Ludmila okusila víno ještě jako pohanka. Podle tradice záhy poté co se stala křesťankou, nechala založit vinice v okolí svého rodiště Pšova na Mělnicku. Na těchto vinicích se prý vinařství zaučoval i její vnuk sv. Václav.

lis na víno

Hned vedle skanzenu vidíme
Zámek Přerov nad Labem
Můžeme ho obdivovat jen z venku - není přístupný. Více o něm např. zde.

V textu čerpáno z informačních tabulí ve skanzenu.