Výlety a procházky: Porto - pobřeží a malované nádraží

Dny výletu: Út 31.5.2016 - Út 7.6.2016
Zkoumali jsme pobřeží na obou stranách od ústí řeky Douro.
Nejprve jedeme příměstským vlakem do městečka Espinho. Odtud vede podél pobřeží upravená stezka až k Portu.
Východiskem pro severní část pobřeží je čtvrť Matosinhos, dostupná městským autobusem.

Hned druhý den po příjezdu spěcháme ráno na nádraží Sao Bento. Je kousek od našeho hotelu a už myslíme, že musí být za rohem - a nic. Ale vlastně ano, je kousek pod námi - jen sejít tu spoustu schodů.
Nádraží z této strany připomíná pražské Masarykovo, jen uložené na dně takové menší propasti.
Tady už jsme skoro dole:

Samozřejmě k němu vede i schůdná ulice, ale naše první přiblížení proběhlo tudy. Tady je nádraží z druhé strany:

Nádraží bylo dokončeno v r. 1916. Vstupní hala je vyzdobena azulejos - malovanými keramickými dlaždicemi s historickými výjevy, vesnickými slavnostmi a různými dopravními prostředky. Tady jsou ukázky:

Lístky na vlak si kupovat nemusíme - až do Espinha nám platí Andante turistická karta. Jen nesmíme zapomenout pípnout u validátoru, který je u každého nástupiště. V Espinhu se nijak nezdržujeme, spěcháme k pobřeží, těšíme se na oceán.
Ale dneska je opravdu moc horko, žádný vítr a oceán nijak nebouří - dělá jen malé vlnky.

Chvíli se brouzdáme, sbíráme mušličky a oblázky - trochu jsme se ochladili. Tak zas pokračujeme po stezce. Chodí, běhá a nordwalkinguje tu hodně nadšených domorodců, my se po chvíli v horku zase sotva vlečeme.

Ve stínu tunelu pod tratí pořádáme svačinu, koukáme na moře a korigujeme původní plány. Ztratili jsme ambice dojít až do Porta, stačí nám nejbližší vlaková stanice.
Tohle je pohled z tunelu:

Nejbližší vlaková stanice je v obci Granja [Granža]. Nádraží zdobí zas azulejos.

Cesta z Espinha do Granji je na mapě ZDE.

Do Porta dorazíme opravdu unavení, ale pak nám dojde, že už jsme dva dny neměli kávu. Byl to skutečný kávový absťák - malé silné espreso - a jsme zase fit!

Další dny se nám chodí už daleko lépe. Začal foukat čerstvý chladný vítr. A také pravidelně tankujeme malé kafíčko.

Jedeme autobusem 500, je patrový a sedíme nahoře vpředu, máme parádní vyhlídkovou jízdu. Vystupujeme v Matosinhos.
Je tady přístav s nápadnou budovou Terminal de Cruzeiros do Porto de Leixoes. Od roku 2011 má Porto nové molo, kam mohou připlouvat obří výletní lodě - až do délky 300m. Kromě "lodního nádraží" je tu i vědecké a technologické centrum univerzity v Portu zaměřené na mořské zdroje.
Na budovu terminálu lze vylézt - celá stěna je přístupná, jsou na ní široké schody a jistě je odtud i krásná vyhlídka. My jsme tu však nebyli.

Tady je budova terminálu i s velkou výletní lodí z pláže Matosinhos.

Po této pláži jsme se procházeli a brouzdali několikrát. Při odlivu bylo do moře opravdu daleko.

Až doma jsem si našla odkaz o přílivu a odlivu v Portu. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je v Portu asi tak 3m, největší známý rozdíl je 3,72m. A jak se čas přílivu a odlivu posunuje, je vidět v tabulce v odkazu.

při odlivu

Po pláži směřujeme k pevnosti Castelo do Queijo.

pevnost Castelo do Queijo

Pohled od pevnosti na pláž a budovu terminálu

Od pevnosti pokračujeme podél pobřeží k ústí řeky Douro - asi 2,5 km. Je možné jít podél moře nebo po nábřeží, kde jsou místy stinné parčíky. Bloumali jsme tudy třikrát, poseděli na břehu, v parčících i v několika kavárnách. Koukali jsme do vln a představovali si, jaké by to bylo, kdyby u nás za sídlištěm, kde začínají pole, byla najednou pláž a šplouchalo moře...

Někdy byly trochu větší vlny, ale nějaké bouřlivé počasí jsme nezažili.

U ústí řeky Douro jsou mola s majáky, ke kterým se dá dojít. Jdeme k oběma.