Malešickým parkem a lesíkem až do skleníku v botanické zahradě Pod Táborem

Den procházky: Pá 22.8.2014
Chtěli jsme si doprohlédnout botanickou zahradu Pod Táborem - zvláště skleník - a přidali jsme k procházce ještě Malešický park, který nás zaujal v blogu u "Bišonka".
Celou procházku nás provázela NS Svatého Josefa, z jejíchž cedulí jsem zase nabírala rozumy. Tak něco načteného tady bude, je to  moje paměť, holt...
Byli jsme tady na Mapy.cz






Malešické sídliště je jedno z prvních pražských sídlišť. Výstavba započala 1961.
A park vznikal po dokončení sídliště v letech 1967-70.
Branou do původního parku bývala "Malešická zeď" - oblíbené místo schůzek.

obrázek nafocen z informační cedule v parku

Zeď postupně zchátrala, až musela být v r. 2011 odstraněna. To ale vyvolalo vlnu nevole, místní na jejím místě zapalovali svíčky.

Nyní tu stojí nějaká napodobenina té zdi... ale  mně se tedy ta původní zamlouvala víc, tahle je nějaká chudinka...

Revitalizace parku proběhla  v období 08/2011-07/2013.
Jsou tu "poházeny" :) kamenné koule.

Nad nimi vodní kaskáda

Ocelová koule  "Rezavý květ"

Jsou tu postaveny různé vodní hračky - mlýnky, stříkadla, čerpadla...

Např. Archimédův šroub, který umí dopravovat vodu vzhůru. Je to jedno z nejstarších známých čerpadel a využívá se dodnes pro svou jednoduchost a spolehlivost.
Jenže zrovna probíhala údržba, takže voda utíkala do kanálku a my nic čerpat nemohli. Ale nevadí:)

 Nebo Nautilus - vodní šnek - rotační dopravník vody. Když otáčíme tím velkým kolem, voda  - kdyby byla - by středem vytékala do žlabu za šnekem

Další hračku jsme si už vyzkoušet mohli - dlaždičky po sešlápnutí  vydávaly různé  tóny:)

A tenhle píst nás chtěl postříkat..

Některé cesty jsou tu červené - cyklostezky

Sportovišť je v parku ještě víc, pro lidi i pejsky...
Když jsme si dost vyhráli, pokračovali jsme z parku ven. Je tu nějaký sportovní klub s restaurací - to jsem si zrovna myslela, že v parku chybí, ale my jdeme jen kolem do lesa.

Malešický lesík byl vysazen v době vzniku sídliště, rostou tu duby a borovice.

Z lesa nás cesta vede do takovéhle divočiny

Za chvilku jsme zase mezi domy a na místě, kde měl být postaven katolický kostel sv. Josefa pro Malešice a Hrdlořezy. V r. 1947 byly postaveny a dokonce vysvěceny základy, ale po změně režimu už k výstavbě nedošlo.  Nyní tu už ani základy nejsou, na jejich místě stojí bytový dům.
Kostel ale připomíná další hračka - kovový hlavolam, který manžel hnedka vyřešil - a srdce z kostela vysvobodil. To já bych se do toho řetězu asi zamotala sama...

Další zastávka je u kapličky. Obraz v ní je dost nezřetelný, tak je tu pomůcka

Kapli nechala postavit Karlo Ferdinandova univerzita na památku bitvy u Štěrbohol 6.5.1757  Byla to krutá bitva a začátek vleklé 7mileté války mezi Rakouskem a Pruskem.

Na poučné tabuli si usoukal pavučinu tenhle zvídavý pavouk - četl si asi o bitvě u Štěrbohol a trochu i o kapličce.

Už se blížíme k botanické - procházíme skrz železniční viadukt. Vede po něm jednokolejná trať z Nákladového nádraží Žižkov do nedaleké výhybny v Malešicích.

A už jsme zase v botanické zahradě. U skleníku jsme objevili lavičku (tak to jsou tu tedy dvě). Jak ráda jsem si sedla - záda bolí. Ale přihrnul se černý mrak, tak raději honem dovnitř.
Skleník se mi moc líbí - všechno tam je, jak má být.  Čerstvě zalité, opečované.

Je tu spousta masožravých láčkovek. Ale z cestičky se do nich nedá nakouknout a mimo cestu nechci šlapat. Tak se dovnitř koukám foťákem..

A je tu spousta pěkných rostlin, z nichž většinu neznám..

Pokračujeme ještě cestou za skleníkem ke kamennému můstku

A potom dolů k Jiráskově vile, u které stojí staré skleníky - ty už přístupné nejsou.

U východu lépe zkoumám cedulky - asi ani pejsci tu nejsou vítáni...

A branou ven

A bylo to jen 4,5 km.