EHD 2013 - Invalidovna v Karlíně

Den akce: So 14.9.2013
Ještě než vypukne další EHD (Dny evropského dědictví), chci si doplnit  loňské návštěvy  - hlavně Invalidovnu.

Byli jsme tady na Mapy.cz












Vojenský archiv, který nyní v  bývalé Invalidovně  sídlí, se má stěhovat do nových prostor v Ruzyni. Zatím se neví, co s  budovou Invalidovny bude a  toto měla být poslední možnost návštěvy.
I když..teď se dívám na stránky Vojenského archivu
http://www.vuapraha.cz/Pages/Domovskastranka.aspx
a ke stěhování ještě nedošlo. Takže kdo ví?

Do budovy karlínské Invalidovny jsme doběhli na úplně poslední prohlídku pozdě a byli jsme moc rádi, že nás ještě pustili dovnitř.
Dům je uvnitř hodně zchátrachtilý, po povodni 2002 je opravena jen fasáda, vnitřek moc ne. Ale na mě to tam nepůsobilo smutně - naopak. Asi proto, že budova byla postavena k dobrému účelu. Také na průvodcích - zaměstnancích archivu (asi 5 jich bylo), kteří si naši skupinu předávali - bylo vidět, že mají Invalidovnu rádi.

Tady je, co mě z příběhu Invalidovny zaujalo:
Barokní budova Invalidovny byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo na žebrotě. Invalidovna byla malým, uzavřeným světem, kde vládla vojenská disciplína. Oni by prý totiž i těžce nesli, kdyby už nespadali pod vojsko.

Petr Strozzi
Na vzniku Invalidovny má zásluhu florentský hrabě Petr Strozzi, který jako voják sám několikrát vyzkoušel bezmoc raněného. Uvědomil si, jak těžký osud mají vysloužilí vojáci, když při službě císaři utrpí zranění a nemohou se o sebe postarat.

Pomník hraběte Petra Strozziho před budovou Invalidovny

Petr Strozzi byl úspěšný diplomat a vojenský velitel, získal hodnost polního podmaršálka. Po otci Giacomu Strozzimu zdědil panství Hořice a Třebovětický statek. Po těžkém zranění sepsal v r.1658 závěť. Pro případ bezdětnosti odkázal většinu svého majetku pražskému arcibiskupovi a jeho nástupcům s podmínkou, aby jejich zisku využívali pro zaopatřování válečných invalidů „jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami“. Strozzi byl zabit zbloudilou střelou 6. června 1664, po vítězné bitvě s Turky o ostrov na řece Muře.

Hořice v Podkrkonoší nebo Praha?
Návrh postavit invalidovnu v Hořicích byl Karlem VI. zamítnut s tím, že taková budova musí být u Prahy.
V r. 1728 byly zakoupeny pozemky na Špitálském poli (dnešní Karlín) za 35 tisíc zlatých.
Nicméně podle závěti měla být Invalidovna postavena na pozemcích Strozziho a obyvatelé Hořic nepřestali usilovat o její naplnění. Úspěch se dostavil až za první republiky.

Až příliš velkorysé záměry
Vypracování plánů budovy bylo svěřeno slavnému baroknímu staviteli Kiliánu Ignáci Dientzenhofferovi.

Z projektu se nakonec realizovala pouze 1/9na - tj. jeden čtverec

Roku 1730 měl Dientzenhoffer hotovy plány, které byly opravdu velkorysé - čtvercový půdorys měl stranu 300m dlouhou. Síť křížových chodeb rozdělovala areál na devět čtverců. Uprostřed  dvůr s podélným kostelem. Součástí budov měly být refektáře (jídelny) a slavnostní sály, kuchyně, dílny, krámky, škola, nemocnice s oddělením pro choromyslné a porodní bábou, vězení a v dostatečném počtu umývárny a záchody. Projekt počítal i s vodovodem a kanalizací. Kromě ubytovacích prostor byly plánovány místnosti pro správu. Celkem měla Invalidovna sloužit k ubytování 4000 osob. Na přilehlých pozemcích bylo místo pro pivovar, vinopalnu, jatka, prádelnu a hřbitov s nedávno rekonstruovanou hřbitovní kaplí.

Realita
Stavba začala v létě 1731. O rok později 15. srpna položil císař Karel VI. základní kámen.  Stavělo se až do 17. května 1737, kdy byla stavba zastavena, protože se ukázalo, že prostředky nadace nestačí.
Ale nakonec to vyřešili rozumně - ten jeden hotový čtverec dokončili tak, aby v menším měřítku zastal funkci celého komplexu. Byla sem přesunuta nemocnice, krámky i dílny a místo kostela byla v refektáři zřízena kaple sv. Kříže s dřevěnou kazatelnou, později doplněna o varhany.
Invalidovna v prvních letech existence, pod správou pražského arcibiskupa, ubytovala 200 invalidů.
V r. 1874 obývalo budovu až 1400 osob.

v přízemí jsou stále stopy po povodní 2002

K ubytování sloužily obytné jednotky na čtverci o straně 12m. Jednotku obývala četa vojáků, ubytovaných na jednoduchých i dvojitých lůžkách v počtu 32 osob. Vyšší důstojníci nebo vojáci s rodinami směli obývat menší samostatné jednotky.
Obytná jednotka pro invalidy
Teď to vypadá hrozné, jak tu mohlo pobývat najednou 32 lidí, ale tenkrát to byla vymoženost.

Nahoře byly oddělené prostory pro důstojníky nebo rodiny

Dbalo se na hygienu :)

Dezinfektor - parní odvšivovač z r. 1921

Vysloužilci potřebovali přísný vojenský režim, součástí byl i pobyt ve vězení za drobné poklesky - např. i za příchody po večerce

Vězení

Vstup do cely

Cela

Kaple sv. Kříže
takhle dříve fungovala

nyní  je stále poškozena po povodni v r. 2002

Dvůr

Na dvoře původně otevřené arkády, později však byly zazděny

V 19.st byla na dvůr, při rušení pražských kašen, přesunuta empírová kašna z nároží Jungmannovy a Vodičkovy ulice.

Mezi roky 1918-1927 zde vytvořil své rané dílo významný český fotograf Josef Sudek. V Invalidovně pobýval řadu let poté, co v první světové válce přišel o ruku.

Ve vyšších patrech byly exponáty vojenského archivu a na chodbách ležela spousta krabic setříděných fotografií z válek

V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum.

V roce 1935 Invalidovna v Praze ukončila svou činnost a zbývající chovanci byli přestěhováni do Hořic - viz dále. V červnu 1941 se do budovy bývalé vojenské invalidovny nastěhovalo technické muzeum a zemské finanční ředitelství.

Současnost pražské Invalidovny
Invalidovna nebyla pro sbírky Technického muzea vhodným místem, což mu také bylo naznačeno několika výpověďmi. Poslední výpovědí byla povodeň v srpnu 2002, která zasáhla téměř 8% všech sbírek Národního technického muzea. Krátce před příchodem špinavé tekutiny přemístili pracovníci muzea nejcennější exponáty do výšky 1m nad hladinou stoleté vody. Povoděň však vystoupala téměř o dva metry výš. Tím byly poškozeny i desítky osobních fondů a písemných pozůstalostí významných představitelů české vědy a techniky. Zasažené archiválie byly zmrazeny v kladenské pobočce Mochovských mrazíren, pro pozdější restaurování. Sbírky byly očištěny a uloženy v bývalém depu Masarykova nádraží. Zrestaurované předměty se přemístí do depozitáře v Čelákovicích. Již v říjnu 2002 byly vyklizené prostory předány Vojenskému ústřednímu archivu Armády České republiky.

O přesunutí Vojenského ústředního archivu jinam se rozhodovalo už před povodní. Budova Invalidovny je postavena z opuky, která drží vlhkost a není vůbec vhodná pro skladování archiválií. Letos (2014) má dojít ke stěhování do nové budovy v Ruzyni.

Invalidovna v Hořicích v Podkrkonoší
Po celou dobu od smrti hraběte Strozziho se obyvatelé Hořic dožadovali vyplnění poslední vůle, tj zřízení invalidovny na jeho statcích v Hořicích.
Po mnoha deputacích se dočkali až v letech 1933 až 1934, kdy byla nová invalidovna postavena.V květnu roku 1935 tak ukončila svou činnost vojenská invalidovna v Praze a její poslední chovanci byli přestěhováni ze studených karlínských budov do moderních prostor v Hořicích.
Vojenská invalidovna v Hořicích v Podkrkonoší přečkala i přechod na novou organizaci armády od roku 1950. Chovanci hořické invalidovny patřili nadále ke koloritu města. Ve svých oblecích, nejčastěji kombinacích různých oděvních součástek armády, byli nepřehlédnutelní. Jejich materiální zabezpečení zřejmě přepychové nebylo. Svým způsobem o tom vypovídá suplika invalidů z roku 1963 určená orgánům tehdejšího MNO. Žádali v ní o zvýšení kapesného a přídělu tehdejších nejlevnějších cigaret
značky Partyzánka (Detva) o 4 kusy denně. Nová invalidovna sloužila, s přestávkou v době nacistické okupace, až do roku 1965, kdy ji převzal Okresní ústav sociálních služeb. Poslední  invalida zemřel v roce 2001.

Čerpala jsem z těchto zdrojů:
http://www.ikarlin.cz/clanek.php?karlinska-invalidovna&s=
http://www.pmfhk.cz/VZL/VZL5_2003/Vzl5_12.pdfs