Do Klecan pro novou kamarádku

Datum výletu: Ne 6.4.2014
Pořád nám chybí náš modrý kocourek Mikeš.

Nebyl sice příliš "chovací", ale byl moc hodný, opatrný a uměl se tak mile dělat vzácným - prostě měl nás omotané...
A hnědý kocourek Bubu začal být smutnější...

Chybí mu kočkování. On potřebuje hodně pohybu, házení míčků, běhání za provázkem..Je odvážný, co se týče lezení na ta nejnemožnější místa. A naopak velmi vystrašený, když k nám přijde někdo cizí. Tak jsme zavrhli možnost, že bychom s ním chodili na procházky na postrojku a rozjeli jsme se do Klecan, kde je Kočičí útulek Felix

Přivezli jsme mu mourovatou kamarádku Ritu.

Je asi také dvouletá, už hodně zkusila, měla koťátka venku na sídlišti a odchovala v útulku i  tři adoptivní. Potom byla na kastraci, to se - jak nám tam vysvětlili - pozná podle vykousnutého ouška.
V útulku se nám docela líbilo, je i možné se tam ohlásit a přijít si s kočičkami hrát - i to jim pomůže. Možná to zkusíme...
Rita si u nás pomalu zvyká, dobře jí, je čistotná. Chodí se k nám občas přitulit a krásně přede, pak si zaleze do nějakého koutku.
Bubák ji bedlivě sleduje, lehne si opodál, směrem k ní - funguje jako šipka. Jinak k sobě občas čuchnou a zase jdou od sebe. Neperou se, ale ani se zatím nekamarádí. Ani spolu nechtěli jíst. Tedy Ritě to bylo jedno, ale Bu přiběhl k misce a když viděl, že vedle jí Rita, čuchnul k ní a odkráčel opodál. Sedl si zády k miskám a trucoval. Rita vyjedla v klidu obě misky.  Takhle to trvalo dva dny. Bubu samozřejmě nezůstal o hladu, jedl mezi tím o samotě. Také jsme jim oběma dávali dobrůtky - nejdřív dostal Bu a hned potom Rita. Dneska naštěstí nastal zlom a jedli už svorně vedle sebe. Snad se časem skamarádí..

Tak tohle povídání sice není vůbec o výletu, ale zase vysvětluje, proč teď sedíme doma a hlídáme kočičí kamarády:)